Velikonoce v <span>Německu</span>: křižácká Horní Lužice a hraví Bavoři

Malování vajec a velikonočního zajíčka znají i Němci. Ovšem mrskání děvčat je jim cizí. Lužičtí Srbové pořádají velkolepé velikonoční jízdy na koních a bavorští jinoši chodí k oknům dívek s žebříky.

Doslova pokladnicí tradičních zvyků je region Horní Lužice hraničící s Polskem i Českem. Světovým unikátem jsou především nedělní velikonoční jízdy. Pro katolické Hornolužičany jde nesporně o událost roku. Na 1600 jezdců z obcí mezi Budyšínem, Saskou Kamenicí a Hoyerswerdou zvěstuje vždy v sousedních vesnicích zprávu o zmrtvýchvstání Krista.

"Křižáci" ve fracích, holínkách a cylindrech na slavnostně ozdobených koních třikrát objedou hřbitov své vesnice, převezmou korouhev od faráře a poté se vydají na průvod, při němž zpívají a modlí se převážně v lužické srbštině. Takových průvodů bývá devět, i když za desátý lze považovat davy turistů, kteří jim každoročně přihlížejí.

Velikonoční jízdy se každoročně konají na několika místech v Horní Lužici o neděli velikonoční, letos tedy 23. března. Podrobnější údaje o jízdách a vůbec o slavení velikonoc u Lužických Srbů najdete i v češtině na stránkách Srbské kulturní informace a v němčině a v češtině na stránkách města Budyšína.

Region je na turisty připraven. Lužickosrbské muzeum v Budyšíně pořádá až do 14. dubna výstavu o velikonočních zvycích nejmenšího slovanského národa. Kromě toho je v celém regionu množství prodejních výstav malovaných kraslic, na nichž zručné malířky představují různé techniky zdobení vajec. Takové výstavy jsou k vidění v Sabrodtu (Zabrod), Herrnhutu (Ochranow) i v Saské Kamenici (Kamenz).

Kromě toho se turisté můžou nechat povozit několika historickými vlaky. Celým krajem Horní Lužice projíždí vlak tažený parní lokomotivou na trase Budyšín-Löbau-Ebersbach. Barokním zámkem v Rammenau v těchto dnech provádějí turisty průvodci převlečení za komoří.

Klofání vajec a kořalka na okenní římse

Bohatou škálu velikonočních akcí a tradičních zvyků nabízí také Bavorsko, v jehož obcích dnes pořádají velkopáteční procesí.

Bavorské velikonoční zvyky se vyznačují neobyčejnou hravostí a někdy až sportovním nábojem. Z doby, kdy si člověk jídlo musel zasloužit, se zachoval zvyk "klofání vajec" (Eierpicken). Soutěžící buší do natvrdo uvařené zbraně soupeře tupějším koncem a naopak. Ten, jehož vejce první praskne, prohrál, a obětuje své vajíčko vítězi.

Při velikonočním koulení vajec se zase spouští vajíčka z dřevěné nakloněné plošiny o metrové délce a s centimetrovou drážkou. Ten, jehož vajíčko se dokutálí nejdál, bere trofeje všech ostatních.

Známé je v Bavorsku také velikonoční házení vajec. Majitel domu se pokouší přehodit střechu, přičemž někdo z rodiny může na druhé straně vejce chytat. Podle pověsti ochrání takový hod stavení před bleskem.

Bavorští junáci děvčata o Velikonocích nemrskají. Pro dárky si chodí, často vyzbrojeni žebříky, k oknům dívek, které v noci ze soboty na neděli římsy obloží dárky. Většinou jsou to velikonoční vejce, ale také pálenka nebo pivo. Nevítané mladíky však může potkat nepříjemné překvapení, neboť rodiče dívek na ně mohou mít připraveny kýble se studenou vodou.

Stejně jako na Moravě znají Bavoři dřevěné řehtačky a klapačky, které symbolicky nahrazují mlčící kostelní zvony, které prý před Velikonocemi odlétají do Říma. Ministranti s rámusem chodí od domu, aby ulovili nějakou sladkost.

Může jí být třeba čokoládový zajíc, který je jako nosič velikonočních vajec známý na většině území Německa, odkud také pochází. První zmínka o něm pochází z roku 1678 od heidelberského profesora medicíny Georga Francka von Franckenau. Už před třemi sty lety velikonočního ušatce uznávali ve Falci, severním Porýní a v Alsasku. V některých oblastech jej však nahrazují jiná zvířata jako čápi, kohouti, kukačky nebo lišky.

Foto: Profimedia, luzice.cz