<span>Zmizelé stavby</span> Staroměstského náměstí

Mariánský sloup strhl dav, kašnu rozebrali v noci jako zloději, domy podlehly asanaci, část radnice vyhořela během Pražského povstání. Za posledních sto padesát let zmizelo se Staroměstského náměstí hodně staveb. Máme všechny ztráty oplakat?

V poledne totiž vrhl stín na čáru vyznačenou dlážděným pruhem (dnes je navíc zvýrazněna kovovým pásem s nápisem) přibližně ve směru od Železné ulice k Dlouhé.)

V roce 1918 byl však sloup zničen zfanatizovaným davem, neboť byl mylně považován za symbol habsburské poroby. Velké části sloupu včetně skulptur jsou uchovávány v lapidáriu Národního muzea, existuje řada fotografií a modelů. Podobu sloupu má například oltář v chrámu Panny Marie Královny Míru v pražské čtvrti Lhotka. To, proč sloup dosud opět nestojí na svém místě, tedy nemá důvody památkářské, ale veskrze ideologické.

Částí veřejnosti je totiž dodnes chápán jako symbol habsburské poroby. Podle mého názoru je to ale zbytečné. Ve 40. letech 17. století, na konci třicetileté války naprostá většina obyvatel Evropy cítila jako prvořadou potřebu mír.

Kdo nebydlel v pustácích?

Dnes již si neumíme představit, co ona hrůzná třicetiletá válka pro Evropu včetně českých zemí znamenala. Vyrostla během ní celá nová generace, přesto však počet obyvatel drasticky klesl. Navždy zanikly četné vsi a městečka a i ve městech zachovaných zůstaly celé bloky pustých domů, takzvané "pustáky" - což je název pomístně dodnes občas zachovaný. Za ukončení války se modlili všichni bez rozdílu vyznání a sloup byl výrazem díků za nastolený mír. Ano, byl postaven katolickými Habsburky, protože ti zde představovali vítěznou stranu. Ale slavilo se i ve Švédsku, které představovalo v té době nejsilnější (a také vítěznou) opoziční velmoc - mimo jiné pyšnící se kořistí cenných uměleckých děl z Prahy. Slavilo se všude a všude se vzdávali Bohu díky.

Špatný pomník na špatném místě

Zánikem mariánského sloupu přišlo náměstí o své kompoziční urbanistické ohnisko a zároveň o jednu část dynamického dvojohniska duchovního. Druhou část duchovního ohniska dodnes tvoří mohutný secesní Šalounův pomník Mistra Jana Husa.

Nebylo snadné jeho stavbu a umístění na "hlavním náměstí království" prosadit - a to opět z důvodů ideologických (na straně katolíků) i památkářských (zabírá velké místo, svými proporcemi i secesním pojetím se nehodí na středověké náměstí). Kdosi, tuším že to byl katolický spisovatel Jaroslav Durych, veškeré námitky shrnul ve výroku, že jde o "špatný pomník špatného muže na špatném místě". Něco takového by dnes již neřekl zřejmě nikdo jen trochu soudný a odstranění pomníku jedné z největších osobností tohoto národa by bylo vnímáno jako zcela absurdní.

Mně osobně se představa dvou symbolů české duchovnosti - katolické a reformační - na jednom náměstí líbí. Vždyť taková byla dynamika našich dějin, z níž jsme vzrostli. A dobře víme, že nejhorší doby (kromě válek) byly ty, kdy dynamika zmizela ve prospěch pouze jedné naoktrojované pravdy.

Kašnu odstranili v noci

Na ploše náměstí neuvidíme ještě jednu významnou památku - Krocínovu kašnu, vynikající kamenické a sochařské dílo doby renesance.

Z důvodů pro mě zcela záhadných začala po polovině 19. století městské radě vadit. A protože ji veřejnost bránila, byla odstraněna v rychlosti a tichosti jedné noci v roce 1862.

Proč se sochy na Mikuláši podivně naklánějí

Stojíme-li uprostřed náměstí, můžeme obdivovat širokou barokní fasádu a kupoli staroměstského chrámu sv. Mikuláše, postaveného stejným architektem, jenž postavil stejnojmenný kostel na Malá Straně - Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem. Podíváme-li se ale pozorněji na jeho sochařskou výzdobu, zjistíme, že se sochy v naklánějí podivném úhlu.

Je to proto, že byly koncipovány pro podhled a nikoli pro daleký pohled z náměstí. Odtud totiž kostel až do roku 1901 nebyl vůbec vidět. Zastiňoval jej mohutný průchozí barokní Krennův dům, stojící v místech kraje dnešního parčíku a chodníku za Staroměstskou radnicí. Jím se dalo projít na malé náměstíčko zvané Kurný trh, jehož jednu stranu uzavíral právě chrám sv. Mikuláše. Zbouráním tohoto domu ztratilo náměstí svou středověkou uzavřenost.

Desfourský dům

V místech, kde dnes ústí do náměstí Pařížská třída, sousedil s Krennovským domem barokní Desfourský dům. Ten v 17. století patřil holandskému koželuhovi Serváci Engelovi z Engelflussu:

Servác Engel z Engelflussu v Praze jako první vyráběl podrážky z tvrdé kůže a natolik zbohatl, že si mohl koupit šlechtický titul a panství se zámkem v Mníšku pod Brdy.

Část dalších domů mezi Pařížskou a Dlouhou ulicí také vzala v době asanace za své, byly ale nahrazeny vcelku citlivými novostavbami, které převzaly ze zničených domů řadu prvků.

Radnice vyhořela a nebyla obnovena. Bohužel

A nakonec se obrátíme k parčíku s malým torzem zničeného křídla radnice. Tato část náměstí se velmi měnila a původní radniční křídlo bylo mnohem kratší. Teprve ve 30. letech 19. století byly k radnici přikoupeny tři domy, pak byly zbourány na jejich místě byla v letech 1838-1348 vídeňským architektem Pietrem Nobile vystavěna novogotická dvoupatrová budova. Setkala se s odporem veřejnosti a projekt musel být v letech 1844-1848 dokončen v pozměněné podobě.

Během následujících sta let si však na toto radniční křídlo Pražané zvykli. V bojích 5. května 1945 byla radnice vážně poškozena a Nobileho křídlo vyhořelo. Jeho kostra však zůstala stát a bylo možné je obnovit. Místo toho však bylo zbořeno, čímž jsme si zadělali na periodicky propukající problém s vyhlašováním architektonických soutěží na dostavbu radnice.

Hrozí dostavba radnice

Jedna hrozí právě nyní a já se bojím, že kdysi komunistické heslo, že je krásné, když se „staré snoubí s novým" (rozuměj „když se na místě historické stavby postaví panelák") zcela nezapadlo, pouze dostalo tržní rozměr. Ale třeba se mýlím.

Na okraj dodávám, že dokumentace zničeného radničního křídla i na něj navazujícího Krennovského domu je natolik podrobná, že by nebyl problém je alespoň ve fasádě obnovit.

Existuje a existovalo mnoho argumentů pro a proti - jak těch míněných v zájmu pravdivosti architektury a genia loci (což nutně nepředpokládá pouze variantu historizující), tak mnoho argumentů motivovaných zištností a přebujelým egem. Uvidíme, jak to dopadne.

Čtenářská soutěž o dostavbu radnice

Server TÝDEN.CZ se rozhodl vyhlásit vlastní malou architektonickou soutěž na dostavbu radnice.

Máte-li na dostavbu svůj názor, zkuste zaslat architektonickou kresbu se svým pojetím zaplnění prázdného místa po zničeném radničním bloku a Krennovském domě na adresu simunkova@tyden.cz. Kresbu doplňte stručným komentářem.

Návrhy, které se budou nejvíce líbit, uveřejníme na webu a první tři budou odměněny knihou Vladislava Dudáka „Pražský poutník, aneb Prahou ze všech stran", která tento měsíc vychází v dotisku.

Nedělejme si naděje, že bychom nějak výrazněji ovlivnili oficiální soutěž vypsanou radnicí, ale možná že i pro její porotu budou názory veřejnosti (prezentované též Vašimi kresbami) určitým vodítkem.

Foto: pohlednice z archivu autora, Zmizelá Praha 1 - Staré a Nové Město s Podskalím. Nakl. Václav Poláček 1946, Wikipedia, praha.st, e-architekt.cz