Cestovatelský deník
Den třetí: Skupinu dobrodruhů přivítal třicetiletý samec Bukanuve

Poslední únorový den odstartoval druhý ročník expedice do rovníkového deštného pralesa východoafrické Ugandy za ohroženými horskými gorilami nazvaná Go za Gorilou! Na dobrodružnou cestovatelskou výpravu za gorilami do národního parku Bwindi se tentokrát vydali zpěvák skupiny Sto zvířat Honza Kalina, uznávaný primatolog a "gorilí táta" Marek Ždánský a výherce soutěže a shodou okolností ošetřovatel opic Lukáš Baránek.

Jak probíhal třetí den expedice, popsali ve svém cestovatelském deníku Marek Ždánský a Lukáš Baránek.

Marek Ždánský

Dnes ranní budíček a rovnou k branám národního parku Bwindy, kde proběhlo klasické proškolení před cestou za gorilami. Každý z výpravy si vzal nosiče a vyrazili jsme vstříc zážitkům. My bychom si samozřejmě batoh mohli vzít sami, ale je to příležitost zaměstnat místní obyvatele, a tak jím dát vydělat na živobytí prostřednictvím goril. Protože v noci vydatně pršelo, byla cesta kluzká a za chvilku jsme byli až po uši od bláta. Navíc jsme každou chvilku museli přeskakovat sloní hromady trusu, protože vysekaná a udržovaná stezka funguje jako sloní silnice. Po necelých dvou hodinách jsme uslyšeli známé zvuky a trus na stezce prozrazoval přítomnost naší skupiny goril. Skupina čítala deset jedinců, a když jsme přišli, tak se zrovna k naší smůle zrovna přemisťovala. Pokračování u Lukáše.

Lukáš Baránek

Po našem příchodu nás přivítal třicetiletý samec Bukanuve s bubnováním do prsou a typickým průvodním řevem. Následně zmizel v džungli. Stopaři, kteří nás čekali, proto rozhodli, že se přemístíme o kus dál k samicím, které se zrovna krmily s mláďaty opodál. Srdce nám tlouklo vzrušením a po chvilce jsme je uviděli v houští. Než jsme si nachystali foťáky, zase rychle zmizely a my se opět vydali o kus dál a s vypětím sil vyrazili za nimi. To už jsme byli téměř na dně údolí v bažinatém terénu a ocitli se pár metrů od silverbacka, který se v klidu krmil a my jsme si mohli udělat krásné fotky a pokochat se tou sebejistou majestátní nádherou, která z něho vyzařovala. Čas ale plynul jako voda a náš průvodce pokynul k odchodu. Po cestě zpátky jsme ještě potkali jednoho samce, kterého (jak říkal průvodce) s jeho skupinou teprve přivykají na přítomnost lidí. Byl to úžasný zážitek a šťastní jsme se vrátili zpátky.