Na první pohled by to mohlo vypadat jako obvyklé setkání klubu třetího věku. Jde však o skupiny a semináře pařížského sdružení Old´up, které bojuje za to, aby staří lidé nebyli považováni za méněcenné občany. Sdružení má asi 250 členů ve věku od 70 do 96 let, říká jeho předseda Philippe Gutton. Jde také o společenství lidí, kteří si vyměňují názory a zkušenosti a pomáhají si v tom, aby jejich stáří bylo pěkné.
"Toho dne, kdy noviny informovaly o zvýšení povinných odvodů, pustila se do mě jedna mladá žena. Řekla mi, že to všechno je kvůli nám, starým, protože mladí musejí platit naše důchody," stěžuje si deníku Le Monde šestasedmdesátiletá Annette. Osmdesátiletá Joyce zase vzpomíná, jak jí jednou jeden prodavač odmítl prodat komiks o superhrdinovi Marvelovi s tím, že je příliš stará na to, aby to mohla pochopit.
Třiaosmdesátiletá Laure byla zase kvůli věku odmítnuta v jednom sboru. "Dělají to i dobrovolnická sdružení," říká. Osoby starší pětasedmdesáti let nemohou navštěvovat vězně, nemohou se pojistit ani si vzít půjčku. V zaměstnání vyhazují lidi stále mladší a mladší, konstatuje devětašedesátiletý Jean-Luis. Ale mladí nejsou vždy výkonní a staří lidé dokážou v zaměstnání plně obstát, říká jednasedmdesátiletá Silvia.
"Čím je člověk starší, tím méně je respektován," shrnuje to Gutton. Protože už nechodí tak dobře, neslyší už tak dobře, nevidí už tak dobře. "Stárnout znamená být vymazáván ze společnosti. Váš názor už nikoho nezajímá," říká devětaosmdesátiletá Paula. "Těžce to doléhá zejména na muže, kteří měli ve společnosti významné postavení. Tituly, profese, všechno je pryč. My ženy jsme si zvykly, tak se s tím lépe vyrovnáváme," dodává.
Kvůli fyzickému a duševnímu úpadku a smrti nemají staří lidé dobrou image. "Prezentují nás jako zátěž. Mluví se jen o nemocných a o zařízeních pro péči o staré závislé osoby," konstatuje jednaosmdesátiletý François. Ale jen osm procent starých lidí je postiženo ztrátou samostatnosti. Členové Old´up žijí doma a chtějí tam zůstat.
Některé ohleduplné zvyky týkající se starých lidí ale přetrvávají. V dopravních prostředcích se mladí zvedají, aby jim uvolnili místo. Mnozí senioři však cítí, jak roste vzdálenost mezi nimi a zbytkem světa. "Mladí mezi sebou často mluví, jako kdyby staří neměli co říct," říká Paula. Je třeba neustále zpochybňovat to, co si jiní o vás myslí, včetně vašich dětí. Když jsem si chtěla koupit nové auto, řekli mi: 'A nepřestaneš už brzy řídit?' Když jsem se chtěla přestěhovat, slyšela jsem: 'V tvém věku? Jsi blázen,'" vypráví.
"Ti nejmladší chtějí stále rozhodovat místo nás. Řekli mi: 'Nezveme tě na večeři, protože už musíš být velmi unavená'. Ale já ráda chodím večer ven," říká dvaadevadesátiletá Bernadette. "Vysoký věk vytváří dojem bezmocnosti, tak to ale není. Přemýšlíme do hloubky a jsme svobodní," dodává.
"To je hlavní poselství Old´upu. Chceme dokázat, že všechno může být jinak," upozorňuje Gutton. Že stáří může být pěkné. "Jsme osvobozeni od stresu v zaměstnání a v rodině i od sociálního tlaku. Je to nová situace, v níž chci vidět naději," zdůrazňuje François.
