Mikrovlnná trouba je dnes součástí vybavení většiny domácností i restaurací. Masově se začala používat od 70. let, kdy ji japonské firmy zmenšily do současné podoby. Ta první, kterou na základě patentu amerického konstruktéra Percyho Spencera z 8. října 1945 představila v roce 1947 firma Raytheon, se totiž od současných přístrojů notně lišila: vysoká byla 1,8 metru a vážila 340 kilogramů.
Spencer se během druhé světové války zabýval výrobou a zdokonalováním magnetronů, což jsou elektronky, které slouží jako generátor mikrovlnného záření a které se používaly do radarů. Jednoho dne Spencer zjistil, že se mu během práce rozpustila čokoláda v kapse, a přišel na to, že za to můžou mikrovlny, které čokoládu rozehřály. Poté s úspěchem provedl další experimenty s ohřevem potravin, a tak se zrodila mikrovlnná trouba.
První "mikrovlnky" firmy Raytheon dostaly název Radarange. Používaly se jen v restauracích, v jídelních vozech nebo na zaoceánských parnících, a to nejen kvůli rozměrům, ale i kvůli vysoké ceně.
První model určený pro širokou veřejnost se objevil na trhu v roce 1955, ale stále to nebylo ono. Až koncem 60. letech se na trhu objevily mikrovlnné trouby, které již lépe vyhovovaly svými rozměry i cenou, jejich rozměry se výrobcům podařilo zmenšit na velikost pračky. Do dnešních rozměrů se dostaly až v 70. letech díky japonským výrobcům.
V objevu mikrovlnné trouby lze nalézt i výraznou českou stopu. Český profesor přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Augustin Žáček totiž v roce 1924 jako první popsal princip oscilace magnetronu.
