V Plzni si mohli lidé poprvé prohlédnout asi 70 trpasličích ježků v desítkách barevných variant. Výstava v mezigeneračním centru Totem přilákala mnoho těch, kteří by se chtěli věnovat nebo už se věnují chovu nočních zvířat vyšlechtěných pro domácí chov. ČTK to řekla organizátorka Lucie Ehrenbergerová. Akci pořádal 1. registr afrických trpasličích ježků s rodokmenem, který vznikl v roce 2013 a má v databázi přes 5000 ježků. V ČR ještě registruje zvířata Klub chovatelů ježků. Zvířata hodnotila porota.
Trpasličí ježci byli vyšlechtěni v USA z několika afrických druhů a ve volné přírodě v této formě neexistují. "Jejich chov je docela trendy, protože se hodí pro dospělé, kteří jsou celý den v práci. Nepotřebují tolik pozornosti, protože jsou samotářští a navíc noční," řekla. Dospělí ježci váží 300 až 500 gramů, měří 18 až 23 centimetrů, nepřerostou morče. Jsou o něco menší než tuzemské druhy ježek západní a východní.
Šlechtěné ježky nelze chovat v teplotách pod 20 stupňů Celsia. "To by hrozilo, že se budou snažit hibernovat, což v Africe nedělají, protože tam mají potravu celý rok. Hibernovat neumí a nemusí se z toho probrat," uvedla Ehrenbergerová. Ježci se živí se hmyzem - šváby, cvrčky i červy, které si uloví. Žerou ale také vařené maso nebo kočičí granule, uvedla plzeňská chovatelka Markéta Horáková. Ceny registrovaných zvířat se pohybují od 2000 do 3000 korun.
V současnosti je uznáno 92 barevných variant a jejich počet podle Horákové stoupá. Liší se skvrnami na čumáčku i po těle, bývají ale i celí bílí nebo černí, mají červené nebo černé oči. Špatně vidí, orientují se pomocí pachu, tak si také pamatují svého chovatele. Tito ježci potřebují co největší výběh, protože v přírodě při lovu hmyzu denně urazí velké vzdálenosti. V teráriích proto mívají běhací kolečka. Vzhledem k tomu, že mají sklony k alergiím, nesmějí mít prašnou podestýlku. Žijí jako morčata čtyři až šest let.
"Moje čtyřměsíční samička je pohodová a mazlivá. Vedle mám roční samici a ta je dost často vzteklá," řekla Horáková, která v Plzni zakládá výdejnu mláďat. Každá chovatelská stanice přísně dbá na rodokmen a zvířata s vadou nahrazuje.
Tuzemské druhy ježků se chovat nesmějí, člověk je může mít doma jen po nutnou dobu, například když jsou zranění.
