Mláďata ledních medvědů mají s těmi lidskými podobnost "namnoze přímo zarážející", zapsal si v roce 1942 tehdejší ředitel pražské zoo Jan Vlasák. Nebyly to pro něj jen teoretické úvahy, informace o medvědím novorozenci čerpal z přímé zkušenosti. Jedno takové mládě jménem Sněhulka žilo totiž přímo u něj doma. První úspěšný umělý odchov ledního medvíděte na světě pražskou zoo proslavil v zahraničí, doma se o něm příliš nevědělo.
"V chovatelském světě to nezapadlo, ale k širší veřejnosti se tento příběh dlouho nedostal," řekla spolupracovnice Zoo Praha Romana Anděrová, která uspořádala Vlasákovy zápisky před vydáním v roce 2012. Jak vysvětlila, pražská zoo měla lední medvědy již od svých počátků. Pár Nora a Otto zplodil několik několik potomků, žádní však nepřežili víc než několik dnů. Ředitel Vlasák se proto odhodlal k ojedinělému pokusu - odebrat další vrh k umělému odchovu. Sněhulka se narodila 20. prosince 1942 a ihned po narození putovala do ředitelovy vily.
Krmení novorozeného medvíděte bylo zpočátku potřeba každé dvě hodiny. "Medvídě velice rychle přivyklo na stanovený rozvrh a samo jej dodržovalo takřka se strojovou přesností po plné dva měsíce, což mělo za následek, že se Sněhulčina pěstounka téměř vůbec nevyspala," uvedl Vlasák ve svých zápiscích. Zmiňovanou pěstounkou nebyl nikdo jiný než jeho manželka Marie. Sněhulka si brzo začala určovat různá pravidla. Například odmítala přijímat potravu jinak než ve stoje na zadních nohách. Oči se medvíděti otevřely až po měsíci a zaostřovat začalo až 47. den. Chodit začala Sněhulka až třetí měsíc života. Vlasákovým tím vznikly další starosti.
"Postupně z ní vyrostl domácí uzurpátor," popsala Sněhulčin vývoj Anděrová. Medvědí mládě se naučilo překonávat schody i zavřené dveře a brzy pro něj žádná část domu nebyla nedostupná. "Zejména musela být přítomna při každodenním úklidu celého bytu. Bedlivě sledovala prachovku, zda se náhodou neocitne v jejím dosahu, a ještě větší nebezpečí hrozilo hadru na vytírání podlahy," popsal její zvídavost a hravost ředitel Vlasák. Velký zájem měla Sněhulka o vodu a koupání, podle ředitelových vzpomínek z vany klidně vystrnadila koupající se osobu, aby měla vodu pro sebe.
Jak medvídě rostlo, domácnost mu nestačila, a tak ho jeho pěstouni začali přivykat na zoologickou zahradu. Ani ne v půl roce věku se Sněhulčiným novým domovem stal výběh, který sdílela s mládětem hnědého medvěda. "Seznámení obou bylo rychle a šťastně odbyto a oba uzavřeli ihned věrné přátelství," okomentoval to Vlasák.
Umělý odchov ledního medvíděte přinesl ve své době mnoho nových informací o ledních medvědech. Vlasák si poznámky psal v češtině i v angličtině. Doplňoval ho jeho zeť Jan Seget, který život medvíděte v lidské domácnosti fotograficky zdokumentoval. Příběh Sněhulky vyšel v roce 1949 ve Velké Británii, hlavní hrdinka se v něm ale jmenovala Snow White.
Sněhulka se nedožila ani prvních narozenin, zabila se po pádu ze skály ve výběhu. Mnohem známější se stala její mladší sestra Polárka, která se narodila týmž rodičům 23. listopadu 1947. Stala se prvním přirozeně odchovaným ledním medvědem v pražské zoo a dožila se téměř 12 let. Dnes má zoo tři lední medvědy, desetiletého samce Toma a dvě samice - jednatřicetiletou Boru a její čtrnáctiletou dceru Bertu. Podle kurátora savců Petra Brandla je odchov mláďat tohoto druhu velmi náročný, matka potřebuje prostředí zcela klidné a izolované od okolního světa. Současné zázemí to neumožňuje.
