Nejdivnější vesnický fotbalový klub v Evropě, tak kdysi popsal FK Chmel Blšany britský list The Guardian. Před dvaceti lety se zde slavil senzační postup do první fotbalové ligy, která se tu hrála osm let. Dnes se z bývalého špičkového sportovního areálu ozývá jen zvuk sekačky.
Do Blšan u Loun to z Prahy trvá zhruba hodinu a půl. Stadion uprostřed chmelnic nám pomohly najít i obří stožáry umělého osvětlení, které jako by se v poklidných Blšanech ocitly omylem. V těsném sousedství stadionu muž natírá plot u svého domku, žena okopává skalku. "Když jsme tu porazili Spartu 3:0, její fanoušci nám tu málem rozmlátili baráky," vzpomíná pamětník Josef Pešek, který kdysi pro fotbalový klub pracoval.
"Jó, to byly časy. Představte si, že klub vlastnil dvaadevadesát osobních aut, jedna zaměstnankyně jen vyřizovala nehody fotbalistů, aby byly zaplaceny všechny pokuty a tak. Ti zlikvidovali kdeco. Třeba útočník Roman Hogen naboural auto třikrát ročně," pousměje se nad vzpomínkou, která dnes působí jako z jiného světa. Opulentní (nejen) fotbalové časy skončily. Dnes Blšany nehrají žádnou soutěž. Ani prales, jak se říká. Z extrému do extrému.
Už jen drobnosti připomínají, že se zde kdysi hrála liga. Že sem jezdily na soustředění týmy jako Dynamo Moskva či Zenit Petrohrad. Na střídačkách jsou stále samolepky Gambrinus ligy, za skleněnou vitrínou leží kus zašedlého týmového plakátu Blšan ze sezony 2004/2005. A za chátrající tribunou parkují různé traktůrky a sekačky, kolem nichž pobíhá muž v montérkách. Róbert Janek vlastní firmu na výstavbu a údržbu trávníků a areál má v dlouhodobém pronájmu. Díky němu jsou tedy trávníky ve slušné kondici, byť jeho snaha budí dojem sisyfovské práce. Vždyť už na nich nikdo neběhá.
"Je tu smutno, co? Mrzí mě, že to tu jde do kytek. Já tady byl vždy hlavně od toho, abych připravil hřiště. Tak to mám zažité, Blšany jsou moje srdcovka," říká při obchůzce stadionu Janek, jenž kdysi působil zároveň jako předseda představenstva FK Chmel Blšany. V létě plánuje areál zprovoznit pro fotbalová soustředění, zatím je to ale spíše přání než realita. Majetková struktura sportovního areálu v Blšanech je křehká jako prkna tamní tribuny. Před pár lety měl dokonce tři vlastníky. Všichni se jmenovali FK Chmel Blšany. Občanské sdružení vlastnilo hlavní hřiště a tribunu. Zbytek, tedy tréninková hřiště a hotel, měly v držení akciová společnost a společnost s ručením omezeným. Obě firmy však zkrachovaly, a majetek tak v roce 2012 odkoupila v dražbě společnost Šilhánek a syn.
Hlavní stadion byl nadále vlastnictvím občanského sdružení, od letošního dubna je však v dražbě. A vedení města? (Ano, Blšany už nejsou obcí, nýbrž od roku 2006 městem.) To nemovitosti získat nechce. "Když tu fungovala mládež, přispěli jsme jim na dresy nebo míče, ale teď už tu nic není," dává od fotbalu ruce pryč starosta Vlastimil Polcar.
Důchodkyně i Petr Čech
Byl to bizarní fotbalový experiment. Příběh velkých ambicí, slávy i pošetilosti. František Chvalovský, blšanský patriot a místní brankář, v klubu dělal funkcionáře již od 80. let. Bodrý velkoobchodník s masem a chmelem - a v letech 1990 až 2001 také předseda Českomoravského fotbalového svazu - dal v Blšanech postavit areál, který v českých vesnicích neměl obdoby. Hlavní hřiště s tribunou, sedm dalších tréninkových hřišť, tenisové kurty, beachvolejbalové hřiště, běžeckou dráhu i hotel s posilovnou a rehabilitací.
Nestačilo mu sledovat partu místních borců, která tu čutá do míče za pivo a párek. Chtěl více. Vysnil si, že FK Chmel Blšany zprofesionalizuje a dostane do ligy. Stalo se. V roce 1991 postoupili Chmelaři do ČFL, tedy třetí ligy. O dva roky později do druhé ligy a v roce 1998 do první. "To patří do Guinnessovy knihy rekordů, že na tak malé vesnici se něco takového povedlo. Ta sezona mi zůstane v paměti navždy, to tady bylo ohromně veselo," zavzpomínal tehdejší trenér Miroslav Beránek.
Blšany se tedy se svými téměř čtyřmi sty obyvateli staly nejmenší obcí na světě, kde se hrála nejvyšší fotbalová soutěž. V den zápasu tu byl hukot. Mraky aut a fanoušků mířily na stadion, odkud zněla hlasitá hudba a linula se vůně klobás či grilovaného masa. "FK Chmel Blšany, to jsou kluci sehraní," znělo z amplionů. K fotbalu v Blšanech patřila i jedna rarita: dvanáct roztleskávaček - babiček z domova důchodců v Podbořanech. "Modrožlutým fandíme a soupeře zdravíme," křičely po krátkém tanečku a mávaly třásněmi z modrých a žlutých igelitových pytlíků. Prostě fotbal v atmosféře připomínající pouťovou veselici.
Hned ve své premiérové sezoně v první lize skončily Blšany na senzačním šestém místě, a poté hrály dokonce semifinále evropského Poháru Intertoto proti italské Brescii. Chvalovský dokázal přivést do klubu šikovné fotbalisty. Gedeon, Šimák, Zelenka, Drobný nebo také brankář Petr Čech. Ano, současný gólman Arsenalu Londýn. Blšany ho v roce 1999 vykoupily z Viktorie Plzeň za směšných 350 tisíc korun. Sedmnáctiletý Čech debutoval v lize v dresu Blšan v říjnu 1999 v zápase proti Spartě Praha. Právě Sparta ho v lednu 2001 koupila. Za 22 milionů korun!
V témže roce ale dostal blšanský klub i osudovou ránu. František Chvalovský byl zatčen za údajný úvěrový podvod ve výši jedné a půl miliardy. Deset měsíců fandil svým Blšanům jen z vazební věznice. "Ale nikdo mu nic neprokázal. Říká se, že to na něho ušili," míní důchodce Josef Pešek a potvrzuje, že v Blšanech na svého "Františka Dobrotu" nedají dopustit. "Mysleli jsme si, že to tady převezme fotbalový svaz, ale najednou zavřeli Peltu. Vždycky když to vypadá nadějně, tak nám někoho zavřou," rozchechtá se Pešek.
Z elity do reality
Odsouzením Chvalovského zlatá doba blšanského fotbalu skončila. Ale přestože byl Chmelařům rok co rok předpovídán sestup, v lize se zuby nehty drželi dál. Trable však přibývaly. Na podzim 2003 museli hrát domácí zápasy kvůli neregulérním rozměrům hrací plochy v dočasném azylu v Příbrami, kde také trhli smutný divácký rekord: na zápas proti Jablonci přišlo pouhých 51 diváků. Část další sezony strávili pro změnu v azylu na Žižkově, tentokrát kvůli chybějícímu umělému osvětlení. Blšanští měli pocit, že jsou v lize nežádoucí, že je svaz a rozhodčí řežou. Znáte to rčení o silnějším psu... Bez ochranné ruky Františka Chvalovského jim svaz v organizačních otázkách prostě neustoupil.
Po rekonstrukci stadionu se první liga do Blšan vrátila a klub se i v létě 2004 radoval ze záchrany. Naposledy. Poté, co se zde za deset milionů korun konečně vybudovalo umělé osvětlení, se nad klubem začalo naopak smrákat. Blšany zakončily sezonu 2005/2006 na posledním místě a po osmi letech spadly do druhé ligy. A strmý sešup pokračoval. Kvůli dluhům nedostaly profilicenci a propadly se až do třetí ligy. Zvučná fotbalová jména vystřídali mladíci - z kdysi prvoligového týmu se stal fackovací panák, který schytával jednu porážku za druhou. Ve fotbale rozhodují peníze, a ty v Blšanech už nebyly. Po sestupu z třetí ligy do divize začala nová éra blšanského fotbalu. Éra amatérská.
"Víte, strávil jsem tu posledních sedm let a celou dobu to byla agonie. Jednou se podařilo sehnat peníze, jednou ne. Pokud město není ochotno přispívat na provoz fotbalu a okolní firmy také ne, logicky to musí upadnout," říká Radek Pospíšil, bývalý šéf občanského sdružení FK Chmel Blšany a poslední předseda představenstva fotbalového klubu.
Podle něho přispěl k rozpadu fotbalu v Blšanech i stín slavné minulosti a Chvalovského. "Spousta lidí ještě dnes řekne: Proč bychom přispívali na fotbal v Blšanech, ať si to zaplatí Chvalovský," kroutí hlavou někdejší bafuňář. "Blšany jsou spojeny s nějakým jménem a egem. Nebyl zájem, aby se zde hrála nejnižší soutěž, pořád tu byla snaha hrát fotbal na úrovni. Udělala se spousta ozdravných programů, ale všechno skončilo špatně."
Marné pokusy o restart
Blšanský fotbal ožívá! Siegl zachraňuje Blšany, hlásaly novinové titulky na jaře 2009. Trojka bývalých sparťanů Horst Siegl, Michal Horňák či Zdeněk Svoboda vtrhli do Blšan s nadšením. "Chtěl bych, aby to tady zase ožilo. Když jsem přišel do chodbičky stadionu, našel jsem se tam na pár fotkách a vzpomněl si na všechny zápasy. Chci znovu rozdávat radost. Na postup z divize ale nemyslíme," vyprávěl Siegl v rozhovoru pro MF Dnes. "Možná přesvědčím i Pavla Kuku," snil Siegl.O tři měsíce později měl ale jiné starosti. Blšany dodržely smutnou tradici a počtvrté za sebou sestoupily, tentokrát do krajského přeboru.
Přesuňme se do jara 2012. Blšany jsou dál v krajském přeboru, ale tým má problémy se skládáním kádru a dvakrát do zápasu vůbec nenastoupí. Třeba v obci Litol čekají na soupeře marně. "Bylo nás málo, ze zápasu jsme se omlouvali, ale náš zaměstnanec poslal e-mail omylem na špatnou adresu," vysvětloval Siegl. Bojovalo se dál.
I areál jakž tak fungoval. V létě 2014 zde strávila soustředění třeba druholigová Viktoria Žižkov. Plán byl jasný: udělat z Blšan tréninkové centrum, kam budou jezdit na soustředění české i zahraniční kluby. A sportovní komplex by si tak vydělal na svůj provoz a mohly by ho využívat i děti. "Znova jsme zde založili mládež, měli jsme tu osmdesát dětí. Jenže náš byl pouze hlavní stadion, ostatní jsme si museli pronajímat od pana Šilhánka. Rodiče se kroutili, že mají zaplatit příspěvky na dítě, protože kdysi to bylo víceméně zadarmo," říká Pospíšil.
Ještě na jaře 2015 se v Blšanech chystal další pokus o restart. Parta kolem Horsta Siegla odešla a FK Chmel Blšany začal spolupracovat s Českou asociací fotbalových hráčů (ČAFH) pořádající kempy pro fotbalisty bez angažmá. Tohle spojení znělo logicky. Blšany potřebovaly hráče a hráči bez smluv zase kvalitní tréninky a zápasové vytížení. I tento projekt ale krachl. Proč? Co způsobilo rozkol mezi Blšany a ČAFH? Nezaplacené peníze. "Byla nastavena nějaká pravidla, ale ta se nedodržovala. Přispívali jsme na chod klubu, kluci se mě ptali: A jak mám jet na zápas do Žatce, když nemám ani na benzin? Bylo to jen oddalování smrti," vypráví Dominik Rodinger, který měl coby sportovní ředitel celou spolupráci na starosti. Hráči i trenéři pozvolna odcházeli, padla rovněž mládež. Spolu s penězi se vytratila snaha i chuť. Se sezonou 2015/2016 se klub rozloučil debaklem 0:24 v Modré a v létě definitivně zanikl. Symbolicky 70 let od svého založení.
A dnes? Jedinou nadějí je vlastně "trávníkář" Róbert Janek. "Mám domluveno, že sem dorazí na soustředění mládež Dukly Praha, přijeďte se podívat v létě," říká zaníceně, ale vzápětí dodává: "Anebo taky můžu zítra dostat výpověď." Ví, že v Blšanech je možné všechno. Klubu by se nicméně náramně hodilo najít si svého Křetínského. Blázna do fotbalu, který by neváhal vytáhnout z kapes miliony. Spíše se tu ale bude u piva skuhrat na to, že se místní fotbal stal obětí své někdejší slávy.
| Fotbalové pomníčky |
| Příběhy vesnic, kde se hrál vrcholový fotbal, jsou si v řadě věcí podobné. Tak jako v Blšanech tyto projekty stály a padaly s místními mecenáši, kterým 90. léta přála. Je zřejmé, že trend velkého fotbalu v malé vsi se už nikdy nevrátí. Kde všude se také hrála první či druhá fotbalová liga? 1. FK Drnovice (okres Vyškov, 2300 obyvatel):Do první ligy postoupily v roce 1993 a hrály ji jedenáct let. Největší slávu zažily v sezoně 1999/2000, kdy skončily třetí a postoupily do Poháru UEFA. Působili zde Radek Drulák, Miroslav Kadlec či Luboš Kubík, trénoval tu třeba Karel Brückner. Za úspěchem stál podnikatel Jan Gottvald, pozdější místopředseda svazu. Když se dostal v roce 2002 do vazby kvůli podezření z finančních podvodů, klub postupně upadal. Na chátrajícím stadionu se dnes hraje okresní přebor.
|
