Zásah bleskem. Nebo stomilionová výhra ve sportce. Přesně taková je pravděpodobnost účasti týmu Česka v baráži o fotbalové mistrovství světa. Dá se říct, že Afrika je pryč. Slovinci by ve středu nesměli vyhrát na půdě slaboučkého San Marina. Což je nereálné. Český fotbal v bolesti opětovně vzpomíná na ty, jež ho uvrhli do šatlavy bezmoci.
Slovenská postupová euforie se po sobotní prohře 0:2 se Slovinskem mění ve strach. A česká naděje - navzdory výhře 2:0 nad Poláky - v prach. Slováci nenaplnili sliby, místo pomoci dodali do české rakve poslední hřeb, hodili ji do připravené jámy, zahrabali, pohřbili, dali náhrobek a vzkaz: Afrika je v tahu.
ČTĚTE ANALÝZU: Fotbalové vyhlídky: Haškův konec, ekonomická bolest
Komplexní fraška
Ale kdepak. Prohra bývalého federálního partnera není důvodem českého vzteku. Tým Vladimíra Weisse jen potvrdil, jak strašně špatně se mu dělají poslední kroky, je v tomto jaksi mentálně zaseklý. Když jde do tuhého, psychicky se zhroutí. I proto je hlavně potřeba uklidit si svůj nepořádek. Svoje drny v trávě.
ČTĚTE TAKÉ: Haška bolí Slováci, Necid doufá ve slovinskou levost
Facka Slovákům bolí i Čechy. Moje vina, hlesl kouč
Nikdy nemělo dojít k tomu, aby Češi spoléhali na Slováky, aby dělali kampaně plné prosíků. Aby pivovary posílaly piva hráčům, fanoušci burcující esemesky do kdysi sourozenecké země, kterou najednou hrozně potřebují, či aby při českém zápase skandovali „Slovensko, do toho".
Vždyť to byla spíše fraška vzešlá z poslední naděje.
Co se stalo s českým fotbalem? Proč je národní tým horší než Slovinsko nebo Slovensko - tedy než celky, které rozhodně nepatří do světové špičky?
Je na dně. Na první pohled lehká skupina se stala pekelnou pánví, na níž se Češi usmažili jako nebohé řízečky. Kvalitativní sestup do vod mimoafrických je v první řadě pozdravem ze „záhrobí" Pavla Mokrého, Jaroslava Vacka, Vlastimila Košťála a dalších neschopných bafuňářů minulé fotbalové vlády.
ČTĚTE TAKÉ: V zázrak nevěřící Rosický si rýpl do Slováků
To od nich začalo trápení. To oni kuriózním způsobem zvolili naprosto nekompetentního trenéra Petra Radu, který s českým týmem šel od remízy k prohře a od prohry k remíze - i proto Čechům, v konečném účtování chybějí body. Kopání do mrtvol bývá projevem slabošství, avšak v neúspěšné africké misi mrtvoly ožívají.
Špatný? Kdepak
Kvůli amatérismu bývalého vedení vznikla bodová propast, z níž se už trenérský předseda Ivan Hašek nedokázal vydrápat. Nemá cenu používat liché výmluvy typu „Nám strašně chybí Pavel Nedvěd, Poborský, Koller, tým je špatný". Není. Alespoň ne tak, aby se z této kvalifikační skupiny nedostal dál. Ukázal to v Haškově éře. Na Slovensku remizoval, přičemž mohl vyhrát (nebýt zbytečné Plašilovy penalty), v klidu porazil Polsko.
Kvalita šla sice dolů, ale i tak, ve srovnání s kvalifikačními soupeři, disponují Češi stále papírově nejsilnějším kádrem. I když teď samozřejmě nejsou schopni porážet Brazílii nebo Španělsko.
Mít od začátku trenéra, jenž by dokázal pracovat s týmem, nikoliv alibisticky hledal výmluvy kdekoliv jinde (Rada), vše by bylo jinak. I Hašek má chyby (zatáhlá hra na jednoho útočníka na Slovensku, překvapivé postavení špatného Papadopulose proti Polsku...), ale i tak - tým za ním šel. Makal, bojoval, jezdil.
Poslední pozdravy garnitury Košťála, Vacka a spol. moc bolí. A budou ještě víc. Až se v Africe rozjede nejsledovanější fotbalová akce světa. Bez Čechů.
ČTĚTE TAKÉ: Zázrak. Pak postoupíme, říkají reprezentanti
Zklamaný Jankulovski: Ve středu hraji za nároďák naposledy
Foto: Robert Sedmík, ČTK
