Gabriela Koukalová. Beze sporu nejskloňovanější jméno v českém sportovním prostředí za uplynulý rok. Biatlonistka propíraná ze všech stran - počínaje mlžením kolem jejího zdravotního stavu na začátku loňské sezony přes ocenění sportovkyně roku, konec kariéry a vydání kontroverzní autobiografie Jiná až po v podstatě neutuchající spekulace o možném návratu do bílé stopy.
V biatlonu dosáhla téměř všeho. Je dvojnásobnou mistryní světa, ovládla celkové hodnocení Světového poháru i všechny dílčí disciplíny, dvakrát brala stříbro na olympiádě v Soči. Právě zlato z nejprestižnější sportovní akce je jediným cenným kovem, který jí do sbírky chybí.
Vše nasvědčovalo tomu, že Koukalová zaútočí na olympijské prvenství letos v únoru v Pchjončchangu. Z mistrovství světa v rakouském Hochfilzenu si odvezla kompletní sadu medailí, dařilo se jí ve Světovém poháru a k tomu všemu byla loni v prosinci jako první biatlonistka vyhlášená sportovkyní roku. V tu dobu už ale tušila, že jí zdravotní komplikace v osmadvaceti letech vrchol kariéry překazí.
Záhadné zranění
Koukalová absolvovala svůj poslední závod 19. března 2017 v norském Oslu. V závěrečném klání sezony doběhla druhá a s optimismem vzhlížela k olympijskému roku. Jenže v červnu se poprvé výrazněji ozvala bolest v lýtkách, která od té doby českou biatlonovou modlu nepřestala trápit. Když se závodnice sešly v listopadu na startovní čáře úvodního závodu ve švédském Östersundu, Koukalová chyběla. A pak znovu a znovu.
Mezitím se rozpoutala mediální přestřelka mezi Koukalovou a šéftrenérem české reprezentace Ondřejem Rybářem. Koukalová naznačovala, že za její obtíže mohou změny v tréninku a snaha upravit její běžecký styl. "Nebyla jsem přesvědčená, že je to dobře, protože se mi tato technika od začátku zdála velmi náročná na chodidla a lýtka, nevhodná pro závodnici s mou tělesnou konstitucí," řekla v prosinci.
"Nikomu neříkala, že by ji technika jakkoliv omezovala nebo že je špatná. Její potíže navíc začaly v červnu mimo sezonu," překvapilo tehdy kouče. Přestože se závodnice a její tým nadále snažily stihnout olympiádu, nikomu nebylo jasné, jak to s bolestí v lýtkách české mistryně světa vlastně je.
Koukalová živila naději do poslední chvíle. Ve hře byla i varianta, že by dorazila jen na štafetový závod, ale 12. ledna bylo definitivně jasno. Čtyři týdny před začátkem olympijských bojů v Pchjončchangu oznámili trenér Rybář společně s šéfem českého biatlonu Jiřím Hamzou, že největší hvězda týmu bude v Koreji chybět.
Jiná
Dál už se příběh nejúspěšnější české biatlonistky ubíral směrem mimo mantinely sportovního světa. Na jaře vydala Koukalová ve spolupráci s Martinem Moravcem svou autobiografii Jiná, která rozpoutala bouřlivou vlnu reakcí. Česká reprezentantka v ní přiznala, že nejméně deset let bojovala s bulimií a anorexií.
"Popsat tyhle problémy pro mě bylo nejnáročnější z celé knihy," přiznala Koukalová. "Jedno jediné slovo může na ženské duši napáchat hrozné škody. Někdo je odolný a schopný si říct, že trenér nemá pravdu. Ale v očích dospívající sedmnáctileté dívky, která je neustále terčem narážek na svou figuru, to může být zásadní," řekla o zdravotních potížích, které ji provázely už od juniorského věku.
Dotkla se i řady dalších osobních témat, mimo jiné se opřela i o kolegyně v reprezentaci. "Vztahy v týmu byly bezesporu komplikované. Roli určitě hrála i moje nemoc. Protože v momentě, kdy člověk nejí, je podrážděný a na spoustu věcí reaguje úplně jinak, než by reagoval za běžných okolností," popsala a nešetřila ani svou dlouholetou parťačku z týmu.
"Veronika Vítková je člověk, kterého jsem před lety zařadila na vedlejší kolej, a řekla si, že si tím nenechám zkazit život. Když holky nebyly moc na mé straně a byly spíš proti mně, viděla jsem v tom hodně její faktor," napsala.
Vydání autobiografie Jiná rozpoutalo diskuzi o nejen o českém biatlonu a o Koukalové, ale také širší debatu o bulimii a anorexii nejen mezi sportovkyněmi.
Zpátky ve stopě?
Před začátkem Světového poháru v Novém Města na Moravě, který končí v neděli, Koukalová avizovala, že se pojede do Vysočina Areny osobně podívat. Návštěva jí nakonec kvůli nachlazení nevyšla, po několika měsících tak alespoň znovu nazula běžky. Bolesti ale podle jejích slov přetrvávají.
"I při normálních činnostech, jako jsou třeba dlouhé procházky, cítím, že v těch nohách mám takovou tenzi. Neumím si to vysvětlit. Možná si to tělo pamatuje všechno z minulosti a možná se ještě brání," prozradila před pár dny.
Svůj návrat do bílé stopy opět zcela nevyloučila, byť ho zatím nepovažuje za pravděpodobný. "Člověk by nikdy neměl říkat nikdy," byla její slova. Český biatlon neprožívá v úvodu nové sezony zrovna nejúspěšnější období. Návrat hlavní tváře tuzemského biatlonového boomu by tak jistě mnozí uvítali.
