Dvě kosmické sondy se v noci vydají k Měsíci

NASA se  v noci na pátek chystá vyslat k Měsíci dvě sondy, které by významně pomohly s přípravou návratu člověka na tuto oběžnici Země někdy kolem roku 2020. Start je plánován na 23.12 našeho času.

Pokud vše poběží podle plánu, vypustí raketa Atlas-V jednu sondu na oběžnou dráhu kolem Měsíce a druhou na něj v říjnu nechá dopadnout. První nese název Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO), druhá Lunar Crater Observation and Sensing Satellite (LCROSS).

Úkolem LRO bude kroužit kolem Měsíce a vytvářet trojrozměrné mapy měsíčního povrchu, z nichž bude složen podrobný měsíční atlas. Na jeho základě pak odborníci chtějí zvolit nejvhodnější a nejbezpečnější místo pro pozdější přistání lidské posádky. Vědci poukazují na to, že i čtyřicet  let po prvním přistání člověka na Měsíci zůstávají pro lidstvo na přirozené družici naší planety mnohá "bílá místa".

Oběh LRO bude nejprve eliptický a postupně se změní v kruhový. Družice má létat asi jeden rok nad povrchem Měsíce ve výšce pouhých 50 kilometrů. Z této vzdálenosti sedm přístrojů na satelitu rozezná na povrchu objekty menší než jeden metr. Bude přelétávat nejen nad šesti místy přistání programu Apollo, ale i nad desítkami míst přistání a dopadů předchozích amerických a sovětských sond. Může teoreticky rozeznat v prachu i stopy kol lunárních vozidel, jimiž se američtí kosmonauti po povrchu pohybovali.

Srážka s Měsícem

Druhá sonda LCROSS má mít trasu nasměrovánu na polární oblast Měsíce. Jejím úkolem bude odhalit, zda se ve stinných kráterech u jižního pólu neskrývá nějaká forma ledu. Má to zjistit "sebevražedným" způsobem. Sonda se od posledního stupně nosné rakety Atlas oddělí těsně nad Měsícem a vyhořelý stupeň rakety dopadne na měsíční povrch o čtyři minuty dříve než přístrojová část LCROSS.

Dopad raketového dílu rychlostí 9000 kilometrů za hodinu má vymrštit do prostoru asi deset kilometrů vysoký oblak měsíčního prachu. Spektroskopickým a dalším rozborem pak družicový díl stanoví za letu v relativně těsné blízkosti oblaku jeho prvkové složení a případnou přítomnost vody, než se sám o čtyři minuty později rozbije o povrch. Sledovat oba nárazy a vyhodnocovat je mají také pozemské teleskopy, vesmírný Hubbleův teleskop a sesterská družice LRO.

Přítomnost vody na Měsíci by velmi usnadnila zvažované vybudování stálé základny pro kosmonauty, protože v takovém případě by nebylo třeba pro ně dovážet vodu ze Země, což je velmi nákladné.