Oblíbené evoluční omyly 150 let po Darwinovi

Před dvěma sty lety, 12. února 1809, se narodil Charles Darwin, jeden z největších přírodovědců všech dob. Před sto padesáti lety publikoval knihu O vzniku druhů přírodním výběrem. Jeho teorie znamenala revoluci v biologii, ovlivnila však i filozofy, teology, psychology nebo sociology. Ale navzdory svému významu se udržuje v povědomí společnosti v nejrůznějších zkarikovaných podobách. I to přispívá ke kontroverzím, které dodnes vyvolává.

Jaké jsou nejčastější omyly, které o evoluci panují?

„Darwin evoluci vymyslel"

Myšlenka postupného vývoje života jako alternativy k jednorázovému stvoření neměnných druhů je starší než Darwinovo učení. Darwin však přišel s přírodním výběrem - mechanismem, který evoluci pohání. Jedinci se podle něj mezi sebou od narození liší a "příroda si z nich vybírá" - přežijí jen někteří.

„Přírodní výběr je náhodný"

Rozdíly mezi jedinci jsou náhodné, jejich výběrové přežívání nikoli. Darwin popsal přírodu jako svět s omezenými zdroji, v němž vládne tvrdá konkurence. Každý jedinec dostane při narození do vínku určité schopnosti - karty, s nimž po zbytek života hraje. Přežijí a rozmnoží se jen ti s nejlepšími kartami - ti nejlépe přizpůsobení. „Esa a žolíky" se díky tomu v příští generaci objeví častěji než horší karty. Pod kartami si dnes můžeme představit geny, Darwin však o jejich existenci ještě nevěděl.

„Organismům jde o přežití druhu"

O souboj mezi druhy vůbec nejde, přírodní výběr pracuje na úrovni jedinců. Zajíc nesoutěží s liškou, ale s jiným zajícem o to, kdo z nich lišce uteče. Abychom byli přesnější, většina evolučních biologů se dnes shoduje, že vlastně nejde ani o jedince, ale o geny. Na jejich úrovni přírodní výběr působí. Úspěšné geny vyrobí více svých vlastních kopií, a tak postupně vytlačí méně zdatné konkurenty. Pokud se jim to vyplatí, klidně jdou i proti zájmům jedince, v němž sídlí. Samozřejmě to vše činí zcela nevědomky, automaticky - bavíme se o kouscích molekuly DNA.

Důraz na geny pomohl biologům vysvětlit mnohé zdánlivé záhady. Proč se rodiče obětují pro své děti, proč neplodné včelí dělnice tak usilovně pracují ve prospěch úlu a matky? Z pohledu jedince takové počínání nemá smysl, geny však díky němu maximalizují své šíření. Rodiče totiž se svými dětmi (a včelí dělnice s matkou) sdílejí společné geny, které tak pomáhají vlastním kopiím v jiných tělech.

„Přežívá nejsilnější"

Nikoli nejsilnější, ale nejzdatnější. Ten, kdo se ubrání predátorům, obstará si potravu, přežije sucho nebo zimu, nepodlehne infekci, uspěje v soutěži o pozornost opačného pohlaví a tak dále, zanechá potomky. O nic jiného se totiž v evoluci nehraje. Evoluce navíc neustále reaguje na měnící se prostředí. Suverén, kterému se dnes všechno daří, může zítra v proměněném světě fatálně selhat. Jako kdybyste formuli 1 přenesli ze závodního okruhu na rally.

„Člověk je vrcholem evoluce"

Evoluce neplánuje nic dopředu, neumí to. Nesměřuje k žádnému cíli, natož aby se u člověka jako u nejvyšší možné mety zastavila. Darwin v přírodě neviděl inženýra s rýsovacím prknem a přesnými plány, ale umělce improvizujícího s tím, co má právě k dispozici. Z pohledu evoluce nejsme o nic lepší než primitivní bakterie, které na Zemi úspěšně přežívají miliardy let. Člověk s ostatními primáty je jen jednou z bočních větví procesu, který stále probíhá mezi živočichy, rostlinami i bakteriemi.

„Pocházíme z opice"

Nepocházíme ze šimpanze ani z jiného dnes žijícího druhu lidoopů a opic. Jsou to naši bratři a bratranci, s nimiž sdílíme společného předka. Stejně jako s krysou, babočkou, slunečnicí nebo bakterií moru, jen jde v jejich případě o předky podstatně vzdálenější v čase. Linie vedoucí k šimpanzovi a k člověku se od sebe oddělily asi před šesti miliony let, savci se od zbytku živočichů oddělili před 310 miliony let... 

Poslední společný předek člověka a šimpanze jistě připomínal lidoopa, ale stejně tak můžeme říci, že pocházíme z nějaké jednobuněčné potvory. Jde jen o to, jak daleko do minulosti se vydáme.

„Darwin vysvětlil vznik života"

O vzniku života nám toho Darwin mnoho neřekl, nebylo to jeho cílem. Vysvětlil "pouze", jakým způsobem se mohla dnešní rozmanitost života vyvinout ze společného předka, kterým byl nějaký primitivní jednobuněčný organismus. A vlastně kdo ví, jestli první "cosi, co bylo schopno se kopírovat a vyvíjet", bylo ohraničeno buněčnou membránou. Mohla to být jakási "živá molekula", podobná snad dnešním nukleovým kyselinám.

„Evoluce popírá boha"

Ne nutně. Je pravda, že posiluje přesvědčení mnoha ateistů, protože nabízí elegantní alternativu ke dříve obecně akceptované teorii stvoření neměnných forem života vyšší mocí. Ale evoluční biolog může být věřící a křesťan ani člověk jiného vyznání nemusí mít s evolucí problém. (A vlastně by neměl mít, protože jinak se musí vyrovnat s ohromujícím množstvím důkazů svědčících ve prospěch evoluce.)

„Věřící člověk může být evolucionista se vším všudy, i s představou, že od velkého třesku po Beethovena se vše odehrálo pouze v mantinelech fyzikálních zákonů," vysvětluje Marek Vácha, přednosta Ústavu lékařské etiky na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, molekulární biolog a katolický kněz v jedné osobě. Ani ti z evolučních biologů, kteří proti náboženství aktivně vystupují (například Richard Dawkins), netvrdí, že evoluce dokazuje neexistenci boha. Říkají pouze, že k vysvětlení vývoje života na zemi ho nepotřebujeme.

Foto: profimedia.cz, archiv