Město Ur
Britové se vracejí tam, kde odkrýval sumerské poklady Woolley

Paláce a chrámy starobylého sumerského města Ur jsou v troskách, avšak jeho mohutný zikkurat stále dominuje pouštní krajině stejně jako minulá tisíciletí. Jakmile se člověk vyšplhá po schodech z pálených cihel na jeho větrem ošlehaný vrchol, uvidí pod sebou královský hřbitov, který před 90 lety vykopal Brit Leonard Woolley.

Jeho nálezy konkurovaly i pokladům nalezeným v Tutanchamonově hrobce v Egyptě v roce 1924, napsala agentura Reuters. V Uru se po Woolleym kopalo minimálně, ale nyní se tam britští archeologové vracejí bez ohledu na nebezpečí, které je a většinu ostatních lidí, až na ty nejodvážnější turisty, odrazovalo.

Jane Moonová a Stuart Campbell právě dorazili po dni stráveném v lokalitě Tall Chajbar vzdálené 20 kilometrů od Uru. "Máme určité ponětí o tom, co jsme našli. Je to velmi rozlehlé, musela to být nějaká veřejná budova, možná chrám. Teď musíme zjistit, jak to fungovalo," sdělila Moonová, která v Iráku poprvé pracovala hned po studiích v polovině 70. let. O vedení vykopávek se dělí s Campbellem a manželem Robertem Killickem. Podle nich nový nález spadá časově do první části druhého tisíciletí před naším letopočtem.

GPS místo pracantů

Woolley ve své době zaměstnával stovky dělníků na to, aby odkryl Ur stavěný a přetavovaný po tisíciletí. Opíral se hlavně o své znalosti architektury a také keramiky. Jeho dnešní následovníci v Tall Chajbaru mají k dispozici jenom 16 iráckých dělníků, zato ale satelitní snímky, analýzy a geofyzikální údaje, z nichž by měl Woolley radost.

Ačkoli Ur je v klidné části Iráku, poskytují místní úřady britské skupině pro každodenní cesty mezi Tall Chajbarem a základnou v Uru stráže. "Potřebujeme ochranku, ať se hneme kamkoli, ale stojí to za to, je to úžasné místo," říká Moonová.

Ur je magnetem pro cestovatele, kteří chtějí spatřit srdce starobylé Mezopotámie, kde byla založena první města, kde lidstvo začalo psát a organizovat se pod centralizovanou mocí. Zájemců přijíždí málo, o čemž svědčí vozíky připravené pro turisty, většinou zaparkované pod zikkuratem.

Právě za okrskem vykopávek leží město Násiríja, z něhož v roce 2003 invazní jednotky začaly postupovat do Bagdádu. Uru se válečné ničení vyhnulo. Nepočítáme-li irácký Kurdistán, pak jsou Britové a ještě Italové, kteří pracují nedaleko, jedinými zahraničními archeology v iráckých lokalitách.

"Tato část jižního Iráku - starobylý Babylón, Summer a Akkad - je z hlediska původu civilizace nejvýznamnější místo na světě. Od 40. let se zde žádné větší vykopávky nedělaly. Řekli jsme si, že je čas se vrátit," říká Moonová. Ur v době rozkvětu obchodoval s místy tak vzdálenými, jako jsou dnešní Afghánistán, Indie, Turecko, Omán a Egypt.

Pouštní zříceniny

Pobřeží Perského zálivu před dávnou dobou ustoupilo k jihu a pozměnil se také tok řeky Eufrat, takže dnes se Ur nachází více ve vnitrozemí než kdysi. Vzdálil se řece, jež kdysi napájela jeho zavlažovací kanály, které sahaly až do Tall Chajbaru.

Když se Woolley podíval z vrcholu zikurratu, spatřil kolem sebe moře písku. Poušť, pod níž se možná skrývá ropa, vypadá stejně nehostinně a nevyužitelně jako tehdy. Avšak městské státy, které tu bývaly před tisíci lety, zde s úspěchem obdělávaly půdu.

"Klíčem k fungování společnosti bylo bohaté zemědělství a kontrola přebytků, jež sloužily k podpoře kněží, personálu chrámů, vládců i armády. K celému obrazu ekonomiky patřily také výrobci kovů a keramiky. Byla to velmi byrokratická společnost," řekl Campbell a na mysli měl Ur mezi lety 2600 až 2500 před naším letopočtem.

Starověký jídelníček

Britové keramické střepy podrobují chemické analýze, aby získali informace o tom, co lidé jedli, vařili a pili a jak si jídlo připravovali. Pomáhá jim to také určit, odkud se dovážel kámen, kov a dřevo, materiály, které na místě nebyly. "Hledáme přírodní materiál, kousky kostí a semena a snažíme se z toho zjistit, co a jak lidé tehdy pěstovali," sdělila Moonová.

Woolley nezkoumal takové podrobnosti, hledal budovy. Našel šperky, dýky, lyry a další umělecké předměty zdobené zlatem, bronzem, lazuritem a chalcedonem. Mnoho z těchto předmětů bylo v 16 královských hrobech, v nichž našel také ostatky osob zavražděných proto, aby mohly své krále a královny doprovodit do podsvětí. V jednom našel vyskládána těla 68 žen a šesti mužů.

Woolley dobře věděl, že zpopularizování objevů mu dopomůže k potřebným penězům. Propagoval proto Ur jako město, kde se narodil biblický Abrahám. Nalezené důkazy spojil se summerskými příběhy o velké povodni, na níž se podle něj zakládá biblický příběh o Noemovi.

Ačkoli pravdivost těchto tvrzení byla zpochybněna, pomohla mu v letech 1924 až 1932 přilákat mnohé návštěvníky. Byla mezi nimi i Agatha Christie, tehdy osmatřicetiletá rozvedená žena, která se později provdala za Woolleyho asistenta Maxe Mallowana. V roce 1935 na základě toho, co spatřila v Uru, napsala Smrt v Mezopotámii.