Karel Kieslich
Digitální technologie nás často jen zneužívají, varuje neurovědec

V poslední době se objevuje řada studií, které ukazují, že se zvyšující se mírou užívání digitálních technologií se zhoršují některé naše mozkové schopnosti. Máme se bát? Nejen o tom bude hovořit neurovědec Karel Kieslich na pražské konferenci Lead & Learn 2018. Ještě před akcí poskytl on-line deníku TÝDEN.CZ exkluzivní rozhovor.

Na konferenci Lead & Learn 2018 chcete hovořit o digitální demenci. Kde se tento termín vůbec vzal?

S termínem "digitální demence" přišel německý psychiatr Manfred Spitzer, který napsal stejnojmennou knihu, v níž před digitálními technologiemi varuje a volá po jejich drastickém omezení. Například po tom, aby děti vůbec neměly přístup ke smarthphonům a tabletům. Je ale důležité zmínit, že "digitální demence" není žádný odborně zavedený termín nebo lékařská diagnóza. Medicína termín "demence" používá úplně jiným způsobem: podle medicínské definice je demence nevratná a způsobená nějakým chorobným procesem, typicky zánikem mozkových buněk. O ani jednom nemůže být v případě tzv. digitální demence řeč. Spitzer termín, doufejme, použil v literární nadsázce, aby zvýšil působivost svých tvrzení. Nicméně dosud neexistuje žádný důkaz o tom, že by změny vyvolané digitálními technologiemi byly nevratné a smartphone v ruce lze jen těžko označit za chorobný proces. Vliv digitálních technologií na mozkové funkce bychom ale určitě neměli podceňovat. Problém je, že zatím nemáme dostatek dat, abychom mohli zaujmout jasné stanovisko.

Co konkrétního si pod "digitální demencí" mohu představit?

Termín digitální demence má označovat nadměrné užívání digitálních technologií, které vede k porušení kognitivních schopností, což jsou zjednodušeně řečeno schopnosti myslet, řešit problémy, pamatovat si, soustředit se. V poslední době se totiž objevuje řada studií, které ukazují, že se zvyšující se mírou užívání digitálních technologií se zhoršují některé naše mozkové schopnosti. Některé studie zjistily, že klesá schopnost soustředěného přemýšlení, zhoršuje se paměť, slovní zásoba, spánek, roste roztržitost a jsou narušeny sociální vztahy. Na digitální technologie, hry a virtuálně zprostředkované zážitky dokonce může vzniknout návyk. To oprávněně vzbuzuje strach a je nepochybně důvodem velkého zájmu veřejnosti a médií o tuto problematiku. Koneckonců, digitální technologie jsou s většinou z nás od probuzení do ulehnutí. A pokud skutečně jejich používání má na nás negativní vliv, je logické, proč řada lidí včetně odborníků volá po jejich omezení zákony. Nejdále je v tomto směru Jižní Korea, kde se problémy způsobenými digitálními technologiemi začali zabývat nejdříve a kde v roce 2011 začal platit kontroverzní zákon, který dětem do 16 let blokuje hraní on-line počítačových her v době mezi půlnocí a 6. hodinou ranní.

Pokud hovoříme o vlivu technologií na funkce mozku, o jakých možných vlivech se v současnosti spekuluje u odborné veřejnosti?

Ve vědě na toto téma neexistuje absolutně žádná shoda. Musíme si uvědomit, že celé téma je nesmírně nové a věda pracuje pomalu. Jedna nebo ani několik vědeckých studií často nic neznamená. Zvláště když nás zajímají dlouhodobé efekty. Velkým otazníkem také je, zda pozorované efekty jsou skutečně digitálními technologiemi způsobené, nebo zda spolu tyto jevy jen nekorelují. Zjistit příčinný vztah není vůbec jednoduché, protože musíte odstranit spoustu potenciálně zkreslujících vlivů. To se nejlépe dělá experimentem: jedné skupině necháte počítače a druhé je seberete a pak po nějaké době porovnáte jejich výkon. Jestliže vás ale zajímají dlouhodobé účinky, musíte je sledovat několik měsíců nebo ideálně let - kde ale dnes vezmete lidi, kteří se na tři roky vzdají přístupu k počítačům? Takže naprostá většina studií bohužel pracuje ve velmi krátkém časovém období.

V jednom ohledu se ohledně digitálních technologií vědci přece jen shodnou: řada digitálních technologií, především ty se sociálním aspektem jako sociální sítě nebo on-line hry, velmi důmyslně využívá, až zneužívá náš systém odměny, a tím si nás k sobě poutá, takže u nich strávíme mnohem více času, než bychom chtěli, což pak může vést k problémům zvládat vlastní povinnosti a problémům spojeným s nedostatkem pohybu. A hovoří se také o možnosti vzniku závislosti. I když ta je zatím docela vzácná a není vůbec jisté, jestli nevzniká u lidí, u kterých by se stejně vyvinula jiná forma závislosti. Také se zdá, že se často spíše než o závislost "na" digitálních technologiích jedná o závislosti "prostřednictvím" digitálních technologií.

Pokud hovoříme o vlivu technologií na funkce mozku, hodně často slyšíme negativa. Lze však vypozorovat i nějaká pozitiva?

No, pozitiva jsou především všechny ty důvody, proč digitální technologie používáme. Málokdo si s sebou bere smartphone primárně proto, aby si zlepšil funkce mozku, i když i takové aplikace technologií se vyvíjejí a některé skutečně prokazatelně mentální funkce zlepšují. Máme smartphone pořád při sobě, protože nám umožňuje komunikovat s dříve nepředstavitelným množstvím lidí na dříve nepředstavitelnou dálku, umožňuje nám efektivně spravovat domácnost, pracovat s obrovským množstvím dat, najít nejrychlejší cestu v novém městě, vyhnout se dopravním zácpám nebo třeba zorganizovat revoluci po Twitteru. Zkrátka nám umožňuje dělat věci, které bychom jen s naším mozkem a našimi těly nikdy dělat nemohli. Je tak jakýmsi prodloužením našeho mozku stejně jako kladivo nebo nůž jsou prodloužením naší ruky. A stejně jako používáním nože nebo kladiva připravujeme naše svaly o práci a případně se přitom můžeme i pořezat, tak i využívání digitálních technologií zřejmě znamená menší trénink některých mozkových funkcí a přináší i některá rizika, například zmiňovaný návyk.

Zaujalo mne, že se zabýváte potenciálem psychedelik pro léčbu psychiatrických onemocnění. V čem spatřujete tento potenciál?

Psychedelika jsou látky, které dramatickým způsobem mění náš vědomý prožitek. Zajímavé je, že jejich ritualizované využití najdeme ve většině kultur na zemi a v průběhu celé lidské historie. A nejde jen o pralesní šamany. Psychedelické rituály prováděla i starověká řecko-římská civilizace - Cicero například napsal, že ze všech institucí, kterými Aténami přispěly lidstvu, žádná není významnější než obřady v Eleusis. Poslední den těchto obřadů se velmi pravděpodobně rituálně požívaly psychedelické látky.

Moderní západní kultura je tak prakticky jediná, ve které psychedelika nemají místo. Poprvé se s psychedeliky setkala v roce 1938, kdy Albert Hoffman syntetizoval LSD. A tehdejší neurovědci a psychiatři si velmi záhy všimli, že LSD i jiné psychedelické látky mají velmi slibné využití v léčbě psychiatrických chorob. Tehdejší studie ale nebyly prováděné způsobem, jaký požadujeme po vědeckých studiích dnes, takže jejich závěry nemůžeme brát úplně stoprocentně. Nicméně slibné experimentování s psychedeliky bylo na dlouho dobu přerušeno jejich celosvětovým zákazem, který bohužel byl motivován spíše socio-politickými důvody než těmi odbornými nebo lékařskými. Zákaz experimentování platí dodnes, nicméně v nedávné době se některým výzkumným skupinám, třeba i vědcům z Národního ústavu duševního zdraví u nás, podařilo získat povolení vědecké studie s psychedeliky obnovit. Tyto moderní studie pak ukázaly, že nejen že jsou psychedelika velmi bezpečná, ale že mohou být velmi účinná v léčbě některých psychiatrických onemocnění. A to podstatně více než dosud používané terapeutické postupy.

MUDr. Karel Kieslich
Po absolvování pražského Gymnázia Budějovická chtěl studovat obor, který nebude čistě humanitní ani přírodovědný. Nakonec se rozhodl pro studium medicíny. Na medicíně ho nejvíce zaujaly neurovědy a zvláště psychiatrie. Od třetího ročníku také na 3. lékařské fakultě učí anatomii, histologii, embryologii a fyziologii. Baví ho učit netradičním způsobem a inovovat studijní plány a materiály. Podílí se na organizaci Letní akademie Discover, kde vede kurz Medicína. Kromě medicíny ho zajímá ekonomie, výtvarné umění, urbanismus a dějiny filmu. Je jedním z hlavních řečníků na konferenci Lead & Learn 2018, která se koná ve čtvrtek 31. května v Praze.