Jednou najdeme i hrobky posvátných zvířat, říká egyptolog

Čeští egyptologové mají za sebou další úspěšný rok. Na podzim oznámili objev chrámového komplexu z období Nové říše, kdy před 3300 lety panoval Ramesse II., zvaný Veliký. "Je to úplně nová stránka z historie," říká ředitel Českého egyptologického ústavu Miroslav Bárta.

Jak významný je tento objev v porovnání s předchozími?

Když se budu striktně držet oblasti v Abúsíru, na niž máme licenci a kde se koncentrují památky z třetího a prvního tisíciletí před naším letopočtem, jde o výjimečný objev. Památky z dob Nové říše, která spadá do druhé poloviny druhého tisíciletí před naším letopočtem, totiž nejsou tak hojně zastoupeny. V tomto ohledu je to úplně nová stránka z historie této lokality. Ale co je mnohem významnější: jde o chrám Ramesse II., jenž byl postaven u pyramidových komplexů jeho předchůdců, oddaných vyznavačů kultu boha slunce Rea. K nim pravděpodobně patřil i Ramesse II. Je třeba dodat ještě jeden důležitý detail. Takovéto chrámy se obvykle nestavěly v pohřebištích, ale spíše ve městech. Tenhle ovšem stojí přímo na hrobkách, které tam vznikly o tisíc let dříve. Právě to dodává chrámu historický a politický význam, a proto jde o světově unikátní nález. Ramesse II. musel mít zásadní důvod, proč ho tam postavil.

A to?

Náš výzkum ještě není uzavřen. Domníváme se, že to byly nějaké ideologické důvody. Panovníci staroegyptské společnosti - stejně jako jakékoli jiné - velice často používali ideologii k prosazení svých politických cílů.

Máte ještě nějaké další tipy, co by se dalo ve vaší oblasti objevit?

Je jich strašně moc. Koncese, kterou jsme dostali od egyptských úřadů, je rozsáhlá, unikátní. Proto se nám v Egyptě poměrně daří, i když základem je samozřejmě příprava, tedy velké množství badatelské práce v našich pražských kancelářích. Další výjimečné a možná ještě významnější objevy než ten letošní na sebe snad nenechají dlouho čekat.

Na co se tedy můžeme těšit?

Výzkum obecně orientujeme tak, aby odpovídal na otázky méně známých nebo zcela neznámých aspektů staroegyptské civilizace. Do budoucna je možné počítat s objevem velmi raných hrobek z doby panovníka Džosera z třetího tisíciletí před naším letopočtem, který dal postavit první Stupňovitou pyramidu. Předpokládáme, že najdeme hrobky, jež umožní lépe poznat kolaps starověkého Egypta. Můžeme uvažovat i o tom, že se podaří objevit například podzemní galerii posvátných zvířat. Mezi ně patřil třeba býk, ibis nebo kočka.

Když se řekne starověký Egypt, většině lidí se vybaví královna Kleopatra. Místo, kde byla pochována vedle svého milence, římského politika a vojevůdce Marca Antonia, dosud nebylo objeveno. Jejich ostatky ovšem s největší pravděpodobností neleží ve vaší oblasti, že?

Myslím, že místo jejich posledního odpočinku je skutečně někde jinde, nejspíše v Alexandrii.

Čas od času se objeví zpráva, že se někdo dostal na stopu Kleopatřina hrobu, ale nikdy z toho nic nebylo. Je vůbec naděje, že bude nalezen?

Myslím, že to není pravděpodobné. I když samozřejmě platí, že dokud se nenajde důkaz, že byl hrob Kleopatry a Marca Antonia zničen, stále existuje naděje...

Česká egyptologie patří mezi nejúspěšnější na světě, výsledky vaší práce vysoce oceňují i v zahraničí, například ve Spojených státech. Proč má Česko právě egyptologický ústav? Proč nemá třeba mezopotámský nebo starořecký?

Každý obor primárně závisí na osobnostech. Česká egyptologie měla na takové osobnosti štěstí, což samozřejmě souvisí i s výchovou mladé generace. Zároveň si musíme poctivě přiznat, že dříve patnáctimilionové Československo a teď desetimilionové Česko nemůže mít úplně všechny obory. I když ty, na něž jste se ptal, na Univerzitě Karlově zastoupeny jsou.

Ale jen lidé z Českého egyptologického ústavu po desítky let provádějí vykopávky přímo na místě. Je to tím, že se v minulosti objevili výjimeční odborníci, kteří egyptologii rozvíjeli tak, že naši archeologové mohou pracovat v příslušných lokalitách?

Ano, v našem případě to byl akademik František Lexa, jenž zde krátce po první světové válce založil seminář. Původně byl ale profesorem matematiky na gymnáziu, věnoval se i dějinám náboženství, literatuře, zajímala ho psychologie písma, studoval i staroegyptské písmo a postupně se z něho stal egyptolog. Z jeho činnosti se pak v padesátých letech vyvinul ústav pod vedením profesora Zbyňka Žáby. Počátkem šedesátých let se pak Český egyptologický ústav účastnil mezinárodní prestižní akce UNESCO na záchranu památek v Núbii na pomezí Súdánu a Egypta. Také díky tomu získalo Česko koncesi pro archeologický výzkum v Abúsíru, kde pracujeme dodnes. Už na konci padesátých let se čeští archeologové podíleli na dokumentaci památek v jižní části Egypta, zatopené kvůli stavbě Asuánské přehrady. Všechno se vyvinulo postupnými kroky. V našem ústavu naštěstí nefunguje to, co v některých jiných institucích, že by se nový ředitel vymezoval vůči svému předchůdci a všechno dělal jinak. Je tu velký smysl pro kontinuitu. Musím ovšem poznamenat, že náš obor, jenž zvenčí vypadá jako silný a úspěšný, musí každý rok bojovat o udržení své úrovně.

Proč?

Důvodem je nestabilní financování. Kvalitní lidé a práce - i přímo v Egyptě - stojí nemalé peníze. Jsou to miliony korun ročně. Dostáváme dotaci z ministerstva školství a máme vysoutěžený projekt Univerzity Karlovy. To jsou dva hlavní zdroje financování. K tomu přidáváme peníze z Grantové agentury České republiky a v menší míře rovněž soukromé finance.

Jak jste vlastně koncesi na archeologické vykopávky v Egyptě získali?

Je třeba splnit několik podmínek. Musíte mít za sebou účast v několika výzkumných expedicích jako řadový člen, musíte být mezinárodně uznávaný egyptolog, musíte doložit vědecké publikace, přednášky a musí za vámi být významná akademická instituce. V takovém případě můžete požádat egyptské ministerstvo pro památky o archeologickou koncesi - předložíte svůj životopis, seznam svého týmu, plán práce a úřad pak rozhodne. Licence se potom každý rok obnovuje. Vedle licence pro Abúsír máme ještě koncesi pro Západní poušť v Egyptě a pro dvě oblasti v Súdánu.

Na vykopávkách v Egyptě pracujete celý rok, nebo tam jezdíte jen na určitou dobu?

Pracuje tam čtyřicet až padesát vědců z celého světa od Japonska po Spojené státy. Do Egypta jezdí podle své odbornosti na týden dva, na měsíc, na dva měsíce. Specializovaní experti na antropologii nebo archeozoologii tam jsou obvykle kratší dobu, naopak nejdelší dobu na místě tráví archeologové - tedy lidé z českého týmu.

Jak fungovala česká egyptologie před listopadem 1989? Museli si archeologové nějak zadat s režimem, aby mohli do Egypta jezdit?

Já jsem začal studovat v roce 1988, jsem si ale jist, že mí starší kolegové si s režimem nijak nezadali. Mít alespoň několik mezinárodně uznávaných oborů patřilo k dobrému jménu univerzity. V případě egyptologie je tomu tak dodnes. Egypt byl navíc dlouhá desetiletí významným partnerem socialistického Československa. Bylo to tedy něco jiného než práce ve Spojených státech nebo v podniku zahraničního obchodu.

A jak se v Egyptě pracuje v současnosti? Přece jen to není úplně bezpečná země, i českých turistů tam loni výrazně ubylo. Nejezdíte tam s obavami, že se vám může něco stát?

Je to trochu bublina, která úplně nereflektuje realitu. V jednu ráno se víc bojím na Václavském náměstí než v Káhiře. V Egyptě jsou samozřejmě vysoce nebezpečné oblasti, což je hlavně Sinaj a oblast pouště. Ale údolí Nilu, kde pracujeme, je zcela bezpečné. Necítím zatím žádné zvýšené riziko. Během výzkumu tam samozřejmě máme egyptskou ostrahu, ale je to spíše formalita, splnění předpisu než potřeba. Stejně to fungovalo i před lety.

Přece jen - mají vaši pracovníci nějaký kurz pro případ, že by padli do zajetí teroristů?

Jeden připravujeme, měl by být podobný tomu, jaký je určen třeba pro novináře jezdící do rizikových oblastí. Věřím, že žádný egyptolog do zajetí nepadne. Chudáky by stejně byli především ti, kteří by nás věznili.

Proč?

Pořád bychom je zatěžovali žádostmi o nějaké odborné knihy nebo připojení k internetu. Žertuji, samozřejmě.

Čím je Egypt tak fascinující, přitažlivý pro archeology a současně tak oblíbený u veřejnosti?

Archeologie starověkého Egypta je v současnosti v Česku skutečně nesmírně populární. Ale ve Spojených státech nebo v Japonsku je to ještě o několik stupňů výše, to jsou pro tento obor opravdové ráje. Mají obrovskou podporu, veřejnost nesmírně zajímají nové objevy, přednáškové sály jsou nacpané. Za obrovským zájmem o Egypt stál bezpochyby objev Tutanchamonovy hrobky v Údolí králů v roce 1922. Letos to bylo rovněž sto let od objevu hrobky královny Nefertiti, která snad byla Tutanchamonovou matkou. Tohle jsou ikonické nálezy, jež stojí na počátku velkých moderních výzkumů. Egypt je navíc zemí, kde je obrovská koncentrace památek všeho druhu. Jsou monumentální - chrámy na jihu země nebo pyramidy v Gíze. Stojí na stovkách míst a nelze je přehlédnout.

Co bylo u vás osobně na počátku zájmu o starověký Egypt? Čím vás toto období a oblast přitahují?

Už jako dítě jsem byl posedlý Afrikou a její historií. To postupně přerostlo v intenzivní zájem o dějiny starověku a volba pak byla jasná: starověký Egypt jako nejpřitažlivější předmět zkoumání to vyhrál na celé čáře.