Rozhovor TÝDNE
Mozek chudých dětí pracuje ve stáří hůře

Děti, které vyrůstají v nuzných podmínkách, mají v seniorském věku horší paměť. Výsledky výzkumu Národního ústavu duševního zdraví v Praze o vlivu chudoby na kognitivní funkce mozku publikoval prestižní odborný časopis Neurology. "Analyzovali jsme data více než dvaceti tisíc dobrovolníků z celé Evropy. Je zřejmé, že zdraví mozku ve stáří má své kořeny právě v dětství," říká v rozhovoru pro časopis TÝDEN Pavla  Čermáková, autorka výzkumu.

Proč jsou vlastně kognitivní funkce mozku ve stáří tak důležité?

Patří mezi ně paměť, ale také schopnost orientovat se v prostředí, rychlost přemýšlení, rozhodování, plánování. Jsou to komplexní funkce myšlení mozku. Člověk je potřebuje, aby byl ve stáří soběstačný a dokázal se o sebe postarat. Musí si určité věci pamatovat, naplánovat si je. Pokud kognitivní funkce klesnou pod určitou hranici a osoba ztrácí soběstačnost, říkáme, že nastoupila demence. Takový člověk je pak zcela odkázán na své pečovatele, tedy především na rodinu.

Jak konkrétně se v testech projevilo, že mozek lidí z chudšího prostředí funguje hůře?

Testovali jsme paměť a schopnost vybavit si po určité době vybraná slova. Lidem při takovém testu řekneme deset slov, jež si mají zapamatovat. Pak dostanou další úkoly a cvičení a po stanovené době mají původních deset slov znovu vyjmenovat, tedy si je zpětně vybavit. Další test se týkal takzvané verbální fluence: za jednu minutu vyjmenovat například co nejvíce zvířat. Lidé, kteří na tom byli v dětství socioekonomicky hůře, ve všech testech i hůře skórovali. Uvedu příklad: průměrný sedmdesátník vyjmenuje za minutu dvacet zvířat. Člověk, který je na tom s kognitivními funkcemi hodně špatně, jich řekne třeba jenom šest.

Kolik lidí jste pro vaši studii testovali a jak jste definovali chudé a bohaté prostředí?

Vycházeli jsme z celoevropské studie, jež je koordinována z Německa a zapojilo se do ní sedmadvacet zemí. Zaměřuje se na různé aspekty toho, proč jsou takové rozdíly mezi tím, jak lidé stárnou a jaké zdravotní, sociální a ekonomické dopady stárnutí přináší. Data do tohoto výzkumu se začala sbírat už v roce 2004 a Česká republika se připojila poměrně záhy, o dva roky později. Je tam i část detailně zaměřená právě na období dětství. Mnoho dotazů mířilo na to, v jakých sociálních a ekonomických podmínkách lidé vyrůstali. Účastníci měli například popsat, jak vypadala jejich domácnost, když jim bylo deset let - včetně toho, kolik lidí u nich žilo, kolik pokojů měl jejich byt či dům, ale třeba také kolik knih doma měli. Na základě těchto rozhovorů jsme vytvořili indikátor socioekonomického stavu v dětství. Lidé, kteří dopadli relativně nejhůře, byli následně porovnáni s těmi, jež na tom byli relativně lépe.

A vy jste pak na základě těchto dat zjišťovali vliv prostředí lidí chudých, respektive bohatých na fungování mozku ve stáří?

Ano. Zjistili jsme, že lidé, kteří na tom byli v dětství socioekonomicky hůře, měli ve stáří horší úroveň kognitivních funkcí. Vedle toho v průběhu života rovněž více trpěli depresemi, srdečními nemocemi, dosáhli nižšího vzdělání, byli méně fyzicky aktivní a obéznější. Ukázalo se ovšem, že dopad těchto následných vlivů je pouze částečný. Je zřejmé, že zdraví mozku ve stáří má své kořeny právě v dětství.

CELÝ ROZHOVOR SI PŘEČTĚTE V AKTUÁLNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ JE PRÁVĚ V PRODEJI.