Rozhovor TÝDNE
Muž s čipem v těle: Stát je přežitek, brzy bude nefunkční

Jan Hubík je jeden z prvních lidí, kteří si u nás nechali píchnout pod kůži komerčně vyráběný počítačový čip od firmy Dangerous Things. Proč to udělal a co jeho čip umí?

Máte psa?

Nemám psa.

Kdybyste měl psa, zeptal bych se, jestli má čip.

Já myslím, že dnes už má čip většina psů.

Právě že ne všichni. Chovatelé některých malých psů jim čipy nedávají, poněvadž by jim mohly překážet.

Jako že by čip byl větší než pes?

To ne, ale třeba pro havanského bišonka by byl váš čip asi docela velký. Je větší než standardní psí?

Jsou tak podobně velké. Můj čip má dva krát dvanáct milimetrů. Vůbec mě neomezuje, ani ho necítím. Některé čipy jsou menší, některé větší, ale nemůžu říct, že bych se o to zajímal nějak do hloubky.

Co váš čip dělá?

Platím s ním, otvírám s ním dveře tady v Paralelní polis. Nemůžu vám to ale ukázat, poněvadž je to prototyp, na kterém se zrovna dělají nějaké úpravy, takže je mimo provoz. Chceme tu podobné dveře nainstalovat všude. Máme tu třeba coworking space a chceme, aby zámek sám poznal, jestli má člověk zaplacené měsíční členství a podle toho ho pustil nebo nepustil dovnitř. Čipem si také odemykám svůj počítač a mám na něm uloženou vizitku, kterou si můžete načíst do telefonu.

To je docela málo.

Já jsem nikdy netvrdil, že toho čip umí hodně. Samozřejmě záleží na každém, jak ho použije. Dají se tím nahradit třeba nějaké průkazy. Čip sám o sobě nemá žádnou funkci. Je to jen hloupé úložiště. Je na vás, co s ním uděláte. Pro mě je primární využití placení.

Na co by se čip dal ještě využít?

Typicky se mluví o tom, že by se na něj daly nahrát zdravotní údaje. Když se člověku stane nějaká nehoda, tak si zdravotní personál může z čipu přečíst jeho krevní skupinu, alergie, prášky, které bere, a tak dál, i když je v bezvědomí.

To se mi zdá docela dobré, to bych si nechal nahrát.

Samozřejmě by to vyžadovalo, aby na to byl personál vybavený.

Takže ráno se probudíte, vstanete z postele a použijete svůj čip?

Tak první věc, kterou udělám, než vstanu, je, že sáhnu po tabletu, a než vylezu z postele, přečtu všechny maily a zprávy.

A tablet si otvíráte pomocí čipu?

Ne. Mobilní zařízení si otvírám pomocí fitness náramku. Má v sobě bluetooth, takže když jsem poblíž, jsou všechna moje mobilní zařízení otevřená. Když ale vstanu, přihlásím se k počítači a to už dělám čipem.

Počítače se dají otvírat i otiskem prstu, to nestačí?

O otisku prstu se mluví, jak je super bezpečný, ale ve skutečnosti to tak není. Je to naopak jeden z nejhorších způsobů autentizace, které existují. Dá se ukrást na dálku, třeba i jenom fotkou. Jeden hacker takhle před časem ukradl otisk prstu německé ministryni obrany Ursule von der Leyen. Otisky se dají i sejmout z předmětů, které jste držel v ruce, pak vyrobit uměle a přihlásit se jako vy. Máte jen deset prstů. Když vám někdo ukradne otisky ze všech, už nemůžete nikdy v životě použít otisk prstu k bezpečnému přihlášení. Pokud máte čip nebo nějakou kartu, můžete si koupit nové.

A co třeba identifikace pomocí obličeje, která je teď v módě?

Ta je také bezpečná jen do jisté míry. Občas selže. Může si vás třeba splést s někým, kdo je vám podobný. Hlavní ale je, že má stejný problém jako otisky prstů. Člověk má jen jeden obličej. Stačí, aby vás někdo vyfotil, a přijdete do konce života o možnost využívat svou tvář k identifikaci. Často se to řeší třeba požadavkem, aby člověk při identifikaci mrknul. To je ale věc, která se dá taky napodobit.

Takže čip je místo hesla? Máte v počítači supertajná data, která potřebujete chránit?

To bych snad ani neřekl. Je to alternativa k heslu. Můžu používat obojí. Když už ale čip mám, proč ho nepoužít.

Máte ho tedy hlavně pro zábavu? Líbí se vám dobré být kyborg?

To snad ani ne. Mám ho, protože mi to v některých ohledech zjednodušuje život a negativa jsou dost malá na to, aby mi to ospravedlnilo takovou věc udělat.

Nechal byste si voperovat i nějaké jiné implantáty? Třeba přídavnou paměť nebo něco podobného?

Pokud budou dostatečně zajímavé a vyladěné, aby bylo riziko malé, tak určitě ano.

Myslíte, že by se v budoucnosti mohly nějaké takové prodávat?

Jsem přesvědčený, že se v budoucnu lidé budou propojovat s technologiemi na biologické úrovni, že budou nervové interfacy, přes které se bude člověk napojovat přímo na internet, a bude moci třeba googlovat pomocí myšlenek.

Nějaké takové technologie už asi existují …

Existují a časem se budou zdokonalovat. Stane se z nich spotřebitelsky použitelný produkt. Třeba můj čip je dotažený do takové míry, že je to běžný konzum. Koupíte si injektor, který je připravený na použití. Za pár minut ho máte v těle a je to bezpečné. Dřív to takhle nebylo. Když chtěl někdo čipový implantát před deseti lety, musel si koupit kapsli z bioskla. Do té si musel zavařit čip. Pak to musel celé vydezinfikovat a vzít skalpel, rozříznout si ruku, nacpat do ní čip a zašít ránu. Bylo to mnohem komplikovanější.

Největší propagátor čipů je Amal Graafstra z Dangerous Things, což je firma, která implantáty prodává. Dostal se k tomu tak, že před deseti nebo jedenácti lety vyráběl implantát sám pro sebe a zjistil, jak je to komplikovaná procedura. Řekl si, že by se to dalo zlepšit, a založil si na tom svůj byznys.

A kolik lidí jeho čipy nosí?

Myslím, že jich bude přes deset tisíc. Jen za rok 2015 dodali čipy tisícům lidí.

Kolik to vůbec stojí?

Normálně sto dolarů plus poštovné, clo a tak dál. My jsme ale dostali množstevní slevu a i s implantací od Hell.cz to vyšlo na nějakých 700 korun.

Jaké další implantáty by se mohly prodávat v budoucnosti?

Pokud se budeme držet téhle formy, tak se objevují třeba implantáty, které umějí měřit hladinu glukózy v krvi, což je skvělé pro diabetiky. Nemusejí se píchat do prstu a jen se přečtou, jak na tom jsou. Existují implantáty, které už nejsou jen hloupé úložiště. Je to malý počítač, který umí nějaké výpočetní úkony. Na tom už se dá víc stavět. Budou se prodávat od podzimu.

Kolik se toho na vaše zařízení vejde?

Osm set osmdesát bajtů. Zní to, jako že je to hrozně málo, ale čip je určený na krátká data. Na zdravotní údaje, vizitku nebo webový odkaz je to úplně v pohodě.

A kde s tím platíte?

Zatím tady v Paralelní Polis.

Jinde to nejde? Třeba místo kreditky?

Jde to všude, kde mají platební systém od General Bytes (společnost vyrábějící bankomaty na elektronickou měnu bitcoin - pozn. red.), který je na bicoiny. Vzhledem k tomu, že ten platební systém je zatím v nějaké beta verzi, kterou tady testujeme, jsme to asi momentálně jen my.

Jaké má placení bitcoiny výhody proti klasickým měnám?

Bitcoin funguje na celém světě. Můžu s ním třeba někomu poslat sto tisíc do USA. Kdybych to dělal klasickou bankou, budu čekat týden a ještě se mě banka bude ptát, proč to dělám.

Hlavně se na nich dalo hodně vydělat, ne?

To je podobné jako říct, že se dalo vydělat na akciích Googlu. Je to měna, která existuje sedm let. Během té doby stoupla její cena více než čtyřsetnásobně. Kdybyste si ji před pěti lety nakoupil za jeden dolar, měl byste z nich dnes čtyři sta dolarů.

A vy jste taky takhle vydělal?

Já jsem si koupil nějaké bitcoiny před jedním nebo dvěma lety, takže jsem něco vydělal, ale nebylo to moc.

Je placení čipovým implantátem pohodlnější proti hotovosti?

Placení implantátem je mnohem pohodlnější, jednodušší a rychlejší než hotovost. Ale placení bitcoinem obecně není jednodušší. Děláme to z ideologických důvodů. Bitcoin je měna, kterou nemůže žádná centrální banka jen tak rozředit, nemůže bránit platbám. Je to pro nás způsob, jak se vyhnout restrikci ze strany státu. Bitcoin není pod jeho kontrolou. Je to poprvé v historii lidstva, kdy existuje digitální statek, který je vzácný.

Normální digitální data se dají kopírovat, ale u bitcoinů to nejde. Je to něco, čeho je omezené množství, dá se to snadno převádět mezi lidmi, stejně jako u bankovních převodů. Nikdo mi v tom nemůže zabránit, což v minulosti nikdy nešlo. Na vlastnostech bitcoinu se dá stavět spousta dalších technologií.

Jako třeba?

Všelijaké chytré kontrakty. Teď se spustilo tržiště OpenBazaar. Je to něco jako AliExpress nebo eBay, jen je to decentralizované. Není tam žádná jedna firma, která by celé tržiště řídila. Je to peer to peer. Na OpenBazaaru se dá využít skvělá vlastnost bitcoinu, a sice že může existovat bitcoinový účet, který vyžaduje dva ze tří klíčů, aby se z něj mohly utratit peníze. V transakcích je obchodník a zákazník a pak ještě arbitr, který dohlíží, že jeden druhého nepodvedou. Dá se to udělat tak, že každý z těch tří má jeden klíč.

Standardně to probíhá tak, že zákazník pošle peníze na účet, obchodník to vidí, takže pošle zboží zákazníkovi. Pokud všechno proběhne v pořádku, tak zákazník a obchodník podepíšou transakci a přesunou peníze k obchodníkovi. Kdyby ale chtěl jeden druhého podvést, tak se mu to nepodaří.

Jak to?

Obchodník si nemůže vzít peníze z účtu, poněvadž to vyžaduje dva podpisy. Zákazník je taky nemůže ukrást, poněvadž potřebuje dva podpisy. Arbitr je taky nemůže ukrást, protože to vyžaduje dva podpisy. Konflikt se řeší tak, že arbitr prozkoumá důkazní materiál a na jeho základě se dohodne se zákazníkem nebo obchodníkem, že peníze přesunou. Arbitry dělají běžní uživatelé, i když někteří se na to přímo specializují. Budují si reputaci a dostávají za své služby drobný poplatek. Na tržišti typu eBay zastává tuhle roli firma, která web provozuje.

OpenBazaar je ale decentralizovaná služba. Arbitři si vzájemně konkurují, takže cena za arbitráž je výrazně nižší. Pokud nedojde ke konfliktu, mohou se zákazník a obchodník dohodnout bez arbitra a nemusejí mu platit vůbec.

A proč by to potom arbitr dělal?

Jenom kvůli chvílím, kdy odvede nějakou práci, poněvadž dojde k nějakému konfliktu. Všechno to může fungovat jen díky transparentnosti a otevřenosti bitcoinu.

Platí se z bitcoinových transakcí daně?

Je to stejné jako s jakoukoliv měnou. Samozřejmě se daní. Zrovna o tomhle se hodně mluví. Kdyby byl bitcoin komodita, tak by jeho prodej podléhal dani z přidané hodnoty, což by pro něj bylo smrtící. Pokud je mi ale známo, tak už i Evropský soud rozhodl, že se z bitcoinu daně neplatí, poněvadž je to měna jako jakákoliv jiná.

Není svoboda internetu a bitcoinů jen dočasná, poněvadž si jich státy zatím málo všímají? Až pro ně budou nové technologie dost významné, mohly by je začít regulovat.

Není pravda, že internet není regulovaný. Snaží se o to spousta států. Česká republika má štěstí, že je u nás zatím regulace slabá. V mnoha státech, i takových, do nichž by to člověk ani neřekl, je cenzura daleko silnější. Potírají se tam politická hnutí, která jsou proti aktuálnímu establishmentu. U nás přišel ministr Babiš s návrhem blokovat internetové stránky s hazardem. Je to ale úplný nonsens. Může to vymyslet jedině člověk, který má naprosto nulové technické vzdělání a vůbec nechápe, jak internet funguje.

Existují technologie jako Tor, šifrování nebo bitcoin, díky kterým může člověk otevřít virtuální kasino, aniž by se dalo zjistit, kde jeho servery fyzicky jsou. Hráči se mohou připojovat anonymně a dostávat výhry. Babiš s tím neudělá vůbec nic. Jediné, co se stane, bude, že běžným lidem zdraží internet, protože poskytovatelé budou muset filtrovat obsah a cenzurovat konkrétní webové stránky.

Hráči v kasinech ale asi nebudou o moc chytřejší než ministr. Hraní hazardních her není zrovna známka vysoké inteligence...

To je jako říct na začátku devadesátých let, že nemá cenu řešit e-mail, poněvadž ho je schopná používat jen malá skupina nerdů. Vědí, jak si nastavit modem a jak použít na příkazové řádce e-mailového klienta. Dneska dokáže poslat e-mail i největší pitomec nebo malé dítě. Úplně stejné to může být s technologiemi pro anonymizaci a šifrování provozu na internetu.

Už dnes jsme ve fázi, kdy je to klikačka. K anonymizaci na internetu na základní jednoduché úrovni si stačí stáhnout jeden program. Jmenuje se Tor Browser Bundle. Už jen s ním se můžete vyhnout spoustě cenzurních opatření.

Takže svoboda na internetu se nedá omezit?

Jen v malé míře a velmi neefektivně. Celý stát je koncept, který se brzo stane nefunkčním. Lidé nebudou vázáni na svoji zeměpisnou polohu, protože budou vykonávat činnost přes internet po celém světě.

Jan Hubík (26)

Bakalářské studium absolvoval na MFF UK, zabýval se statistickou analýzou kosmického záření. Pak ho ale začala zajímat ekonomie a momentálně dokončuje IES FSV UK. Zároveň k tomu ještě vystudoval MBA program na universitě v Seattlu. Považuje se za datového vědce, hackera a technologického nadšence.