Omyly
Psycholog "dokázal", že lze vidět do budoucnosti. Ta statistika

Světovými médii se šíří šokující zpráva, že budoucnost lze předpovědět. Existují pro to vědecké důkazy, které získal psycholog Daryl Bem z newyorské Cornellovy univerzity. Přichází vědecká revoluce? Je třeba přepsat přírodní zákony?

Bemovu experimentální studii přijal k otištění odborný časopis Journal of Personality and Social Psychology, vyjít by měla do konce roku, ale už nyní je zdarma k vidění on-line na Bemově webu.

Bem provedl devět experimentů a osm z nich podle jeho závěrů dokazuje, že události, které se teprve stanou, mají moc ovlivňovat lidské chování v současnosti. Lidský mozek nějakým záhadným způsobem (Bem se dost neurčitě odvolává na kvantové jevy) "vidí" do budoucnosti.

V jednom z experimentů například dobrovolníci měli ukázat, na které polovině obrazovky se podle nich objeví erotický obrázek. Teprve poté se počítač náhodně rozhodl, kde obrázek ukáže. Pokud by lidé volili zcela slepě, měli by se trefit v polovině případů. Ve skutečnosti však polohu obrázku uhádli častěji. Co se to děje?

Statistika nuda je...

Rozdíly nebyly příliš veliké. V konkrétním případě erotických obrázků se lidé netrefili správně v 50 procentech případů, jak bychom čekali, ale v 53,1 procenta případů. Odchylku pouhých tří procent nicméně nemůžeme jen tak odmávnout jako bezvýznamnou.

Statistické testy umožňují určit, jaká odchylka je statisticky významná a jakou lze připsat na vrub náhodnému kolísání. Spolehlivost pokusů se totiž například zvyšuje s počtem účastníků. Bem takový test udělal a zjistil, že rozdíl statisticky významný je. Výsledek nelze připsat náhodě, lidé skutečně vidí do budoucnosti.

...má však cenné údaje. Když se to umí

Jenomže se zdá, že pan profesor se statistikou jen (ne)šikovně kouzlí. Výjimečná tvrzení vyžadují výjimečné důkazy. A tvrzení o možnosti vidět do budoucnosti bezpochyby výjimečné je. Důkazy, jak se ukazuje, jsou však prachbídné.

Na Bemovu studii se podrobně podíval Eric-Jan Wagenmakers s kolegy z Amsterdamské univerzity. I jejich práce je volně ke stažení na internetu. Upozorňují hned na několik chyb, kterých se Bem dopustil.

Mimo jiné kritizují skutečnost, že Bem nejprve provedl experiment a teprve poté z jeho výsledků konstruoval hypotézu, aniž tomu přizpůsobil použité statistické metody. Bem totiž ve zmíněném pokusu nepracoval pouze s erotickými obrázky, ale také v dalších sériích s obrázky „romantickými", „negativními", „pozitivními" a „neutrálními". Statisticky významný vliv předpovídání budoucnosti odhalil pouze u těch erotických.

Jenomže Bem upřímně přiznává, že takový výsledek neočekával - netestoval rozdíl mezi erotickými a jinými obrázky. Prostě jen udělal sérii pokusů a podle výsledků si pak vykonstruoval teorii o tom, že erotické obrázky fungují lépe. Kdyby test náhodou dopadl jinak, Bem by dnes vyprávěl jiný příběh. Wagenmakers poněkud posměšně mluví o „Bemově výzkumné metodě (BEM)".

Podobně u jiného pokusu Bem uvádí, že ženy schopnost vidět do budoucna projevily (úspěšnost 53,6 procenta), muži nikoli (52,4 procenta). Prostě se mu hodilo do krámu v tomto případě výsledky rozdělit podle pohlaví, protože společné výsledky statisticky významné nebyly.

Wagenmakers s kolegy navíc ukazují, že Bem použil statistickou metodu, která není pro tento typ pokusů vhodná. Když Bemova data vyhodnotili spolehlivějším testem založeným na Bayesovské statistice, statistická významnost se vypařila.

„Bemovy výsledky nepřinášejí důkaz jasnozřivosti. Spíše naznačují, že experimentální psychologové musejí změnit způsob, jakým analyzují svá data," píší Wagenmakers s kolegy. „Nabízí se znepokojivá myšlenka, že mnoho pokusných zjištění, pyšně a přesvědčivě publikovaných v odborné literatuře, může být založeno na špatně provedené statistické analýze," dodávají.

Učebnice přepisovat netřeba

Revoluce se nekoná. A pokud ano, pak v tom, že si psychologové začnou dávat větší pozor, zda jsou jejich závěry skutečně dobře podloženy. Totéž platí pro redakční rady odborných časopisů. Humanitní vědy se snaží postupně přebírat metodologii přírodovědců, ale jak se zdá, mají ještě co dohánět.

Už dva týmy se pokusily Bemovy výsledky zopakovat - s negativním výsledkem. Teorii o možnosti předvídat budoucnost navíc odporují jak naše znalosti přírodních zákonů, tak pozorovatelná skutečnost.

Hráč v kasinu sázející na jednu barvu má v každém kole naději 18/37, že vyhraje. Šance kasina jsou o maličko větší (19/37), protože kromě černých a červených čísel je v ruletě ještě neutrální nula. Tento nepatrný rozdíl kasinu stačí k vytváření zisku. Kdyby kdokoli dokázal vidět do budoucnosti i tak mizerně, jak Bemovy experimenty naznačují, musel by kasino zruinovat. Dosud se to nikomu nepodařilo.

Ostatně americký kouzelník a skeptik James Randi už řadu let nabízí milion dolarů komukoli, kdo za kontrolovatelných podmínek prokáže své paranormální schopnosti. Dosud si cenu nikdo nevyzvedl. Potřebuje Bem ještě nějaký pádnější důkaz, že by měl své pokusy vyhodnotit znovu a lépe?