Psychiatr. Mystik. Šarlatán. Guru. STANISLAV GROF nasbíral lecjaké tituly, nikdo mu ale neodpáře, že je žijící legendou. V Československu 50. let se podílel na experimentech s LSD, po emigraci do USA s manželkou "vynalezli" holotropní dýchání.
Stanislav Grof se díky oblibě holotropního dýchání a učení o "mimořádných stavech vědomí" stal guruem příznivců esoteriky a new-age, ve světě vědy a klasické psychiatrie je však považován spíš za šarlatána. TÝDEN se v rozhovoru staví do neutrální role, chceme představit Stanislava Grofa především jako pozoruhodného člověka s pohnutou osobní i profesní historií.
Když jste v 50. a 60. letech divoce experimentovali s LSD, je skoro zázrak, že se nikomu nic nestalo...
Do rukou nám spadla látka, se kterou jsme neměli zkušenost, neměli jsme tušení, kam nás to vezme. Zpětně viděno bylo chucpe se do toho pustit, aniž jsme věděli, co to s lidmi udělá. Ale bylo to velice vzrušující. Od sezení k sezení. Nikdy jsme nevěděli, kam dál nás to vezme. Ale my jsme především experimentovali sami na sobě. Jako vtip působí, že jsme do toho šli vyzbrojení tehdejší psychiatrií a tehdejšími poznatky o psychoanalýze. Ani náhodou jsme nemohli rozumět procesům, které psychotropní látky vyvolaly. Jedno sezení za druhým podvracelo a převracelo to, co je základním předpokladem psychiatrie, tedy že vědomí je produktem mozku. Naše vědomí je součástí kosmického vědomí, hranice, které nás od něj dělí, nejsou absolutní, v holotropních stavech se dají překlenout.
Také kvůli těmto názorům jste na okraji oficiálních proudů psychiatrie a medicíny, naopak jste vnímán jako nedílná součást světa new-age, esoteriky, duchovních směrů, léčitelství - v pozitivním či negativním smyslu. Ale váš bratr Pavel Grof naopak patří mezi špičku klasické psychiatrie pro své výzkumy bipolární poruchy. Jak vnímá to, čemu se věnujete vy?
On je nesmírně otevřený. Má za sebou nějakých dvanáct sezení s LDS ještě v Československu, ale dělal i holotropní dýchání. Ale jeho oficiální pozice je mainstream. Pavel je miláček farmaceutických společností, já jsem vyhnanec.
Dva bratři, oba psychiatři, oba emigranti. Jak se to stane?
Můj báječný bratr Pavel je o čtyři a půl roku mladší, v mnoha směrech chtěl od dětství dělat to, co jsem dělal já. Tak jsme oba vystudovali medicínu a vybrali si psychiatrii. Když jsem odjel na stáž do USA, později mě za oceán následoval. Dostal nabídku do Kanady. Než dostal kanadská víza, žil asi osm měsíců se mnou v Americe. Jeho jako psychiatra od začátku fascinoval problém deprese, zatímco já jsem strávil hodiny a hodiny s chronickými schizofreniky, popsal jsem všechna ta jejich náboženství, kosmické systémy, co jejich mysl vytvářela, slabost jsem měl i pro hysterické pacienty. Až postupně mě deprese začala zajímat, ale pouze v souvislosti s mým výzkumem perinatálních traumat... Ale depresivní pacienti v sobě neměli to drama, které mě vzrušovalo a zajímalo, Pavel pro ně naopak strašně moc udělal.
Střetli nebo propojili jste se někdy profesně?
Jednou se stala strašně zajímavá věc. Ještě v 80. letech pracovala řada psychoterapeutů s látkou MDMA (dnes známou spíš pod názvem extáze, vyrobil ji v roce 1965 americký vědec Alexander Shulgin, v malých dávkách se droga začala využívat v psychoterapii pro větší otevřenost pacientů, nejvíce v letech 1977 - 1985, pozn. red.) velice úspěšně, s dobrými výsledky u pacientů, ale pak se látka začala stále víc prodávat v barech a stávala se populární drogou. Tak si ji vzal do hledáčku Federální ústav pro kontrolu léčiv. Rick Doblin, prezident Multidisciplinární asociace pro psychedelika, který se mimo jiné zasloužil o současnou renesanci využití psychotropních látek pro terapii, tehdy svolal schůzku nás, co jsme měli zkušenost s prací s psychotropními látkami. Prohlásil, že je krize, že Světová zdravotnická organizace bude mít zasedání, na kterém se bude rozhodovat, zda MDMA postaví mimo zákon. "Ale je to tak tajný, že se mi nepovedlo ani získat jména lidí, kteří o tom budou rozhodovat," říkal Doblin. Šel jsem ze schůzky domů na oběd... a najednou zvoní Pavel. "Víš, co je nového? Pozvali mě do té komise o MDMA," povídá. A tři dny na to volá, že ho ustanovili předsedou.
Tak to jste měl v komisi spojence, nebyl to střet zájmů?
Ne, tak to nikdo nebral. Ale je to vtipná náhoda, že brácha jako miláček farmaceutických společností má rozhodovat o osudu psychedelika, kterým jsem já zasvětil život.
* Díky čemu zvládl věznění v roce 1948?
* Co musel slíbit StB?
* Kdy zažil první mimořádné stavy vědomí?
* Proč považuje československé pokus s LSD za chucpe?
* V čem mu pomáhá marihuana?
Celý rozhovor se Stanislavem Grofem si můžete přečíst v aktuálním vydání časopisu TÝDEN, které je právě v prodeji
