Experiment v CERN
Fyzikové stvořili antihmotu, hrdinku knihy Andělé a démoni

Dan Brown má určitě radost. Vědcům z Evropské organizace pro jaderný výzkum (CERN) se ve spolupráci s americkými kolegy podařilo na zlomky sekundy vytvořit antihmotu. Vatikán však může zůstat v klidu, výbuch pod Bazilikou svatého Petra na rozdíl od Brownovy literární fikce Andělé a démoni nehrozí.

V experimentálním zařízení ALPHA (nikoli v LHC, jak se leckde uvádí) fyzikové připravili 38 atomů antivodíku. Vědci o tom informují v on-line verzi časopisu Nature.

Antihmota je tvořena antičásticemi, které mají stejnou hodnotu hlavních parametrů (například elektrického náboje) jako částice běžné hmoty, ale s opačnými znaménky. Antivodík je nejjednodušším atomem antihmoty, protože stejně jako nejjednodušší izotop vodíku sestává pouze z jediného páru elementárních (anti)částic. Zatímco vodík má v jádře proton a v obalu elektron, antivodík je tvořen antiprotonem a pozitronem.

Vědcům z CERN se antivodík podařilo vyrobit už v roce 2002, ale nedokázali jej podrobněji zkoumat, protože jeho atomy okamžitě anihilovaly s normální hmotou. Nyní se podařilo antivodík uvěznit v magnetické pasti asi šestinu sekundy. To je dost času na to, aby fyzikové provedli potřebná měření.

Kam se poděla?

Antihmota představuje jednu z největších záhad souvisejících se zrodem vesmíru. Teoreticky jí zpočátku mělo být stejně jako běžné hmoty. Pak by se ale měly obě formy navzájem anihilovat a vesmír by skončil krátce po svém vzniku. "Z důvodů, které nikdo nechápe, příroda antihmotu vytěsnila," cituje agentura Reuters jednoho z experimentátorů Jeffreyho Hangsta. "To nás povzbuzuje k ještě tvrdšímu úsilí v odhalování, zda antihmota skrývá nějaké tajemství."

Antihmota vzniká na Zemi i spontánně při srážkách vysokoenergetických částic a při některých typech radioaktivního rozpadu. Samotné antiprotony vědci uměle připravili už v roce 1955, čímž teoreticky předpovězenou existenci antihmoty potvrdili.