Díky němu vystoupilo z anonymity už 50 tisíc obětí stalinismu. Ruský historik Anatolij Razumov již 30 let zveřejňuje jména těch, kteří byli za stalinských čistek popraveni v Leningradu, dnešním Petrohradu.
"Nenacházím v tom logiku, bylo to nelidské a nevysvětlitelné," říká historik, který po letech mravenčí práce údajně přistupuje ke svému úkolu už s "lhostejností".
Připomínání historie je v Rusku více než 80 let po nejtvrdším období stalinského teroru, kdy byly miliony lidí popravovány nebo posílány do gulagů, stále ještě obtížné.
Ruská vláda v čele s Vladimirem Putinem se snaží minimalizovat nejchmurnější stránky minulosti ve jménu národní jednoty.
Ve 13 svazcích o osobách popravených v Leningradu, které byly od roku 1987 pod vedením Razumova vydávány, nalézáme jména, data narození a úmrtí, povolání a adresy těch, kteří jednoho dne v Leningradu zmizeli, jako kdyby nikdy neexistovali. Jejich blízcí se dozvídali o jejich popravách bez soudu, ale neznali důvod.
"Začal jsem se svým výzkumem v roce 1987, v době perestrojky, jakmile to bylo možné," vysvětluje Anatolij Razumov. Tento syn sovětského vojáka, jehož rodinu represe nepostihly, se rozhodl vzdát poslední hold mužům a ženám, kteří byli dělníky, inženýry, krejčími či prodavači a za velkého teroru byli popraveni.
Kancelář má tento dvaašedesátiletý muž v centru bývalé carské metropole, v obrovské budově národní knihovny. Místnost je plná skříní s knihami a stovkami spisů, které nalezl v archivech NKVD, stalinského orgánu pro vnitřní bezpečnost, nebo které mu poslali příbuzní obětí.
Popravy před dvojkou či trojkou
Razumov ukazuje jeden ze spisů: jde o výslechy a rozsudek týkající se osmadvacetileté Niny Dubrovské, studentky polského původu. Ta byla obviněna ze špionáže a 11. prosince 1937 popravena.
"Období, kterému se říká velký teror, trvalo rok a půl, až do podzimu 1938. Popravy nabývaly masivního charakteru, každou noc se zabíjelo. Nebyly soudy. Obvinění byli postaveni před takzvanou dvojku nebo trojku, tvořené jedním nebo dvěma zástupci NKVD a prokurátorem, kteří vynesli rozsudek," uvádí Razumov.
Podle něho vypracovali likvidační plán Stalin a jeho okolí. Za toto krátké období bylo v Leningradu popraveno 40 tisíc lidí.
Historik vysvětluje, že se mu od ruského státu nedostává velké podpory, hovoří o lhostejnosti ke stalinským čistkám, naopak - jeho práce pravidelně naráží na nepřátelský postoj ruských úřadů.
Anatolij Razumov se vrátil do Petrozavodsku v Karélii, kde podpořil svého kolegu, historika Jurije Dmitrijeva, který je členem nevládní organizace Memorial a je známý svým bádáním o lidech zmizelých za velkého teroru.
Dmitrijev, který byl v lednu propuštěn, ale zůstává pod soudním dohledem, strávil rok ve vězení na základě obvinění z pedofilie. Memorial prohlásil, že jde o falešné obvinění, které má zabránit jeho práci.
O stalinských čistkách se v Rusku hovoří jen zřídka a mnoho příbuzných obětí dosud neví, kde jsou popravení pohřbeni a jaké obvinění vedlo k jejich zatčení.
"Pracuji pro ty, kdo to později pochopí. Budu v tom přes všechny překážky dál pokračovat," říká Anatolij Razumov.
