Krok vědců
Lipnu pomáhají plovoucí ostrovy z plastu

Zní to možná neuvěřitelně, ale je to tak. Masovému rozšiřování sinic na Lipně a dalších nádržích v Česku mají zabránit desítky ostrovů z plastových lahví.

První takové ostrovy už po hladině lipenské nádrže plují, výroba dalších se chystá. A vědci z Hydrobiologického ústavu (HBÚ) Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích proto na sociálních sítích prosí, aby jim lidé nosili další PET lahve. Ty slouží jako základ pro výrobu umělých mokřadů, schopných přispět nejen k zachování rozmanitosti života v nádržích a kolem nich, ale také k tomu, aby přehrady byly v létě čistější.

"Na mokřady navršíme přirozený substrát z břehů, který se pak osází vodními a mokřadními rostlinami," řekl TÝDNU ředitel HBÚ AV Jan Kubečka. Důvod budování umělých mokřadů je přitom podle vědců jednoduchý. Útočiště na těchto umělých ostrovech najdou nejen důležité rostliny, ale i ryby, hmyz a ptáci. A ostrov tak alespoň částečně nahradí nedostatek fauny a flóry na březích a dně přehrady.

"Když se totiž podíváte na břeh Lipna i jiných nádrží, snadno zjistíte, že jsou až překvapivě chudé na rostliny," uvedl Kubečka. Hladina vody v přehradě totiž kolísá, často i o několik metrů nahoru či dolů, což vodním a mokřadním rostlinám nesvědčí. "Například některé druhy, rostoucí pod vodou u břehů, v zimě na suchu zmrznou a hynou," řekl Kubečka.

Tento úbytek rostlinné biodiverzity má kromě negativního vlivu na výskyt mnoha živočichů i jeden významný důsledek pro kvalitu vody. "Pokud je v přehradě a na jejích březích málo rostlin, je to živná půda pro rozšíření řas a sinic," tvrdí hydrobiolog. V přírodních jezerech se sinice v takové míře nevyskytují právě kvůli tomu, že musejí o "živiny" bojovat s početnou konkurencí různých rostlinných druhů. Jestliže ale v přehradě konkurence chybí, řasy se rychle šíří. A to zvlášť v posledních letech, poznamenaných zvyšováním průměrné teploty.

Sinicím navíc pomáhá zvyšující se hustota osídlení a turismu v okolí nádrží, jako je Lipno. I přes existenci čističek se do vody dostává zejména ve formě fosforu stále více živin obsažených v pracích prášcích, zemědělských hnojivech, ale i ve zbytcích jídla či exkrementech. A fosfor pak jako důležitá živina "vykrmuje" řasy, které se o něj v přehradách s chudou biodiverzitou nemusejí takřka s nikým dělit.

"Jedním z hlavních cílů našeho projektu umělých mokřadů je tedy zlepšení kvality vody v nádržích. To má význam jak pro rekreační využité vodní plochy, tak třeba pro využívání nádrže jako vodního zdroje," řekl TÝDNU profesor Kubečka. Praktický význam mokřadů potvrzuje fakt, že tento projekt podpořilo Povodí Vltavy a výzkum, s ním spojený, je financován Technologickou agenturou ČR.

Problém zamoření nádrží sinicemi je totiž v posledních letech stále naléhavější. A výhodou plovoucích ostrovů jako "protisinicového opatření" je fakt, že tyto ostrovy "biodiverzity" nejsou na rozdíl od rostlin na břehu či u břehů vůbec závislé na výšce vodní hladiny. Když hladina poklesne, poklesnou s ní. A naopak.

I když ale zřejmě každý chápe smysl umělých mokřadů, velké otazníky vyvolává mezi laiky "použitý" materiál, tedy PET lahve. Z plastového odpadu se totiž stal v posledních letech celosvětový strašák a předmět katastrofických vizí. Média informují o obrovských ostrovech plastu v oceánech, decimujících život v moři a hrozících ekologickou katastrofou, z českých řek zase dobrovolníci při pravidelných čistících akcích každý rok vytahují tuny plastových lahví. A najednou tytéž lahve vracejí vědci a ekologové do vody. I když v podobě umělých ostrovů.

"Nemůžete ale srovnávat náš projekt s tím, když někdo zahodí do řeky plastovou láhev. Lahve, které používáme ke stavbě plovoucích ostrovů, jsou pevně svázané, zabezpečené konstrukcí a navíc obalené speciální tkaninou," řekl Kubečka. Konstrukce je vyprojektována tak, aby odolala i silnému vlnobitím, zamrznutí, případně nárazu lodi.

Ještě je tu ale otázka postupného uvolňování mikroplastů, tedy mikroskopických částic, které se mohou z lahví postupně uvolňovat a unikat do vody a životního prostředí. A to i přes speciální tkaninu. Vědci ale tvrdí, že podle mnoha různých studií jsou PET lahve ze všech druhů plastů z hlediska uvolňování mikročástic nejméně nebezpečné. Ve volné vodě se kvůli své váze údajně prakticky nevyskytují, a pokud se dostanou na dno, pak v takových koncentracích, že neovlivňují ani vývoj sladkovodních korýšů.

"Ubývání PET materiálu z použitých lahví je rovněž předmětem studie a podle dosavadních zkušeností je nepatrné. Jak již bylo řečeno, PET je poměrně odolný materiál a mechanické pnutí v našich systémech se snažíme držet na nízké úrovni, takže se z ostrovů plasty nešíří," tvrdí Kubečka. A rekreanti se údajně ani nemusejí bát toho, že by se při plavání nebo jízdě na lodích museli neustále proplétat změtí umělých ostrovů. Vědci počítají s tím, že by na hladině Vodní nádrže Lipno pluly ostrovy o maximální celkové ploše 400 metrů čtverečních. A to je v poměru k její rozloze - takřka 50 kilometrů čtverečních - zanedbatelná plocha.

"Naším cílem v této první fázi není vyčistit Lipno. Jedná se o výzkum, který nám má napovědět, zda by tato technologie mohla být skutečně využitelná k udržení čistoty vody a biodiverzity nejen na Lipně, ale i v jiných umělých nádržích v republice," upřesnil Kubečka.