Nález výzkumníků
Pravěcí lidé obývali i vysoká pohoří

Pravěcí lidé již dávno žili v mnohem vyšších nadmořských výškách, než se vědci domnívali, tvrdí nová studie. Výzkumníci objevili zatím nejstarší důkaz lidského obydlí v extrémních podmínkách: přístřešek ve skále v nadmořské výšce 3300 metrů, ve kterém našli zvířecí kosti, nástroje a ohniště. Lidé mohli tento příbytek v etiopském pohoří Bale obývat před více než 47 tisíci lety, napsal list The New York Times.

Studie zjištěními odporuje dosavadním poznatkům, podle kterých byly velké nadmořské výšky posledními místy na Zemi, které lidstvo obydlelo. Paleoantropologové se dosud ve východní Africe zaměřovali spíše na Velkou příkopovou propadlinu a další nížinná archeologická naleziště. "Byli jsme prostě první, kdo šli výš," uvedl Götz Ossendorf, archeolog z Kolínské univerzity v Německu a vedoucí autor nové studie.

Lidská rasa se dokázala zabydlet v nejrůznějších podmínkách, od vyprahlých pouští po ledovou tundru. Ale usazení v extrémních výškách představuje úplně jiné výzvy. Počasí zde umí být kruté a na rozdíl od nížinných lesů a pastvin zde neroste bujná vegetace. Problém představuje také nižší obsah kyslíku, který může být pro lidi nebezpečný, ba dokonce smrtelný.

I přesto se lidé nakonec ve vyšších polohách usídlili. V současnosti existuje velké množství komunit, které ve vysoké nadmořské výšce žijí celoročně, například v Etiopii, jihoamerických Andách nebo v Tibetu. Archeologové ale předpokládali, že podobná místa lidé obydleli až mnohem později.

Expedice, které se v minulých letech vydaly do horských oblastí a na náhorní plošiny, ovšem našly nepopiratelné důkazy, že zde lidé žili už před desítkami tisíc let. V roce 2018 našla skupina vědců na Tibetské náhorní plošině kamenné čepele a další předměty staré přes 30 tisíc let. Další výprava v jedné z tibetských jeskyní nedávno objevila 160 000 let starou čelist dávno vyhynulého předchůdce moderních lidí, Denisovana.

Vědecký tým pracující na nové studii se pro lepší pochopení života ve vysokých výškách vydal do etiopského pohoří Bale, kde pěšky a s koňmi nesoucími jejich náklad procestoval přes 700 kilometrů. Hledal zde skalní převisy a důkazy, zda je lidé kdysi používali jako obydlí. Objevil přes 331 skalních sídel, ve kterých byly známky pravěkého života. Téměř všechny z nich však v nedávných staletích využili i pasáci dobytka - nedotčený byl díky nízkému stropu pouze jeden. Archeologové zde pod hlínou našli několik ohnišť, zvířecí kosti a nástroje - důkazy toho, že zde žili lidé.

Obyvatelé těchto končin byli lovci a sběrači, živili se převážně drobnými savci a vodou z ledovcových pramenů a nástroje si vyráběli z vulkanické skály. Skalní přístřešek s přestávkami obývali nejméně 16 tisíc let.

Aby správně určil stáří nálezu, vědecký tým analyzoval uhlík z uhlí, které zůstalo v ohništích. Jeho stáří stanovili na rozpětí mezi 47 tisíci až 31 tisíci lety. Z dalších nálezů se jim podařilo zjistit, že pravěkému jídelníčku zde dominoval hlavní chod v podobě obřího hlodavce z rodu hlodounů. Obyvatelé příbytku je pravděpodobně vykuřovali z nor a zabité opékali na ohni.

Někteří vědci dlouho vnímali podobná místo jako tu nejzazší možnost, místo, kam se lidé přesídlili, když už se v nížinách nedokázali uživit. Ale v časech, kdy lidé tyto hory obývali, byl v níže položených oblastech dostatek vody i divoké zvěře, uvádí ekolog Lars Opgenoorth z univerzity v německém Marburgu. Lidé, kteří v horách žili, neutíkali před horšími podmínkami, "mysleli si, že je to dobré místo k žití," uvádí ekolog.