Mizejí ryby, šíří se řasy a vodu znečišťují fosfáty. Jezero Bajkal čelí jedné z nejvážnějších ekologických krizí ve své dlouhé historii, čítající 25 milionů let.
Bajkal, ležící v samém srdci Sibiře, je nejstarší a nejhlubší jezero na světě, maximální hloubka dosahuje 1642 metrů. Obsahuje skoro pětinu sladké vody na Zemi a je "výjimečně cenný pro poznání evoluce", jak uvedlo UNESCO, které jezero v roce 1996 zařadilo na seznam světového dědictví.
Biologická rozmanitost Bajkalu je pozoruhodná: vody a břehy jezera obývá téměř 3600 druhů rostlin a živočichů, většinou endemitních, tedy vyskytujících se pouze v dané lokalitě. Ale varovná znamení se hromadí.
Síh omul, což je mimořádně chutná rybka z čeledi lososovitých žijící pouze v Bajkalu, mizí, protože se znepokojivě rozmnožují řasy. Několik druhů vodních hub již zmizelo. Ruská vláda začátkem října zakázala komerční rybolov omulů.
Biologická masa omulů se snížila na méně než polovinu během posledních 15 let, z 25 milionů tun na pouhých deset milionů tun, vysvětlila vládní agentura pro rybolov. K příčinám řadí místní biolog Anatolij Mamontov pytláctví a klimatické změny. "Kvůli suchu klesá hladina řek, které jsou přítoky jezera. Bajkal se na hladině zahřívá a omul nemá teplou vodu rád," vysvětluje.
Minulý měsíc UNESCO vyjádřilo znepokojení nad katastrofálním rozšířením vláknitých řas šroubatek (Spirogyra), které pokrývají písečné pláže na březích jezera jako tlustý zelený koberec.
"Jsem na 150 procent přesvědčený, že důvodem je znečištění jezera odpadními vodami z měst a obcí na březích Bajkalu, zvláště detergenty s fosforečnany," tvrdí biolog Oleg Timoškin z Irkutska. Podle něj je systém čištění odpadních vod zchátralý a v některých malých obcích ani neexistuje.
Před 15 lety měly malebné vesnice na březích Bajkalu elektřinu pouze po dvě hodiny denně. V současnosti "každá babička pronajímá pokoje turistům a má pračku", poznamenal.
Kritika prezidenta
Oleg Timoškin zkoumal celé jezero z hlediska šíření řas a vytipoval tři kritické oblasti v blízkosti měst, kde řasy hubí měkkýše a korýše, protože ty potřebují k životu kyslík.
"Ještě před 15 lety (u turistického městečka Listvjanka, nedaleko Irkutska) rostly pod vodou celé lesy vodních hub. Teď jsou všechny mrtvé," lituje biolog. Jestli se přítok znečištěných vod do jezera nezastaví, pobřežní zóna se radikálně změní, varuje vědec. Na místě by podle něj bylo vyhlásit v celé oblasti zákaz používat fosfáty a vybudovat "nejlepší čističky vod v Rusku".
V srpnu prezident Vladimir Putin kritizoval "extrémně silné znečišťování" Bajkalu.
Na ochranu jezera byl roku 1999 přijat zvláštní zákon. Vláda také slíbila 26 miliard rublů (asi deset miliard korun v současném kurzu) na program čištění odpadních vod, spuštěný v roce 2012. Ale podle místních se valná část těchto peněz promrhala. Kupříkladu ve městě Babuškin, ležícím přímo na břehu Bajkalu, se postavila čistička. Ale zdejší bakterie, které mají vodu čistit, nefungují v ledové vodě během sibiřských zim.
"Peníze dali, ale rozkradli je," tvrdí ekolog Sergej Šapchajev.
Biologové Timoškin a Mamontov si zase stěžují na snížení výdajů na vědecký výzkum Bajkalu právě v době rozhodující o záchraně jezera. "Je to jako odvolat lékaře během epidemie neštovic," tvrdí.
