Biologové zkoumají charakter ryb. Mezi pstruhy jsou podobné rozdíly jako mezi lidmi. Někteří jsou nebojsové, co mají pro strach uděláno, jiní se leknou málem i vlastního stínu.
Každý, kdo má nějakého domácího mazlíčka, ví, že se od sebe zvířata i stejného druhu liší svým chováním. Některý pes je přátelský k lidem, jiný může být nedůvěřivý a bojácný. Vědci se v poslední době začali zajímat, jestli takovéto trvalé rozdíly v chování existují i v přírodě a jaké důsledky může mít existence těchto osobností u divokých zvířat.
Vědecký tým Göteborské Univerzity ve Švédsku se dlouhodobě zabývá osobnostmi lososovitých ryb. Především u populací pstruha obecného, který se rozmnožuje v malých říčkách na západním pobřeží jižního Švédska, ale většinu života tráví ve slaných chladných vodách Severního moře.
Práce týmu ekologů prokázaly, že juvenilní pstruzi se skutečně jeden od druhého výrazně liší svým chováním, a že tyto rozdíly v chování mají dalekosáhlé důsledky pro jejich životní pouť.
Z nádrže do říčky
Poslední studie Göteborského týmu, jejíž detaily nyní vycházejí v časopise Ecology, se pokusila se nahlédnout do nočního života těchto ryb. Vědcům se to podařilo kombinací laboratorních testů chování a přímého pozorování testovaných jedinců v přírodě pomocí telemetrie.
Divocí pstruzi ulovení v malém přímořském toku byli převezeni do laboratoře, kde mohli vědci pozorovat jejich aktivitu v jednoduché nádrži bez úkrytů. Reakce pstruhů na toto neznámé prostředí se výrazně lišily.
Zatímco někteří začali hned po vypuštění kroužit po nádrži a prozkoumávat celou její plochu, jiní zůstali po celou dobu sledování nehybní v rohu nádrže. Dá se říci, že takovýto test vypovídá o odvaze jedinců, tedy jejich ochotě vystavovat se neznámým a potenciálně nebezpečným situacím. Takto otestovaní jedinci byli vypuštění zpět do říčky, z níž pocházeli. Vědci pak sledovali jejich polohu a chování během několika čtyřiadvacetihodinových cyklů.
Hladoví strašpytlové
Sledování pstruhů bylo možné díky radiofrekvenční anténě, která snímala kódy elektronických mikro-značek, jimiž byli pstruzi vybaveni. Výsledky studie ukázaly, že se rozdíly, které vědci pozorovali v laboratorní nádrži, skutečně promítají i do chování jedinců v jejich přirozeném prostředí. Plaší pstruzi reagovali na změny podmínek prostředí mnohem citlivěji, než ti odvážní.
Takže například zatímco odvážní pstruzi intenzivně lovili potravu (larvy vodního hmyzu) v průběhu celého dne, plaší pstruzi se během denních hodin skrývali v úkrytech ve vymletých březích potoka a na lov se vydávali pouze v noci.
Takovéto rozdíly v chování mohou mít přímý dosah na přežití jedinců a jejich kondici, protože potrava je nezbytný zdroj energie, který mladé ryby potřebují k růstu. Pstruzi se při lovu řídí primárně zrakem, takže jsou efektivnější lovci ve dne než v noci.
Třasořitka přežije
Jenže lov během dne může být velmi riskantní, protože kolem toku číhají další vizuální predátoři, jako je volavka nebo ledňáček. Vzniká tak dilema pro každého malého pstruha. Má lovit více potravy ve dne a vystavovat se bezpečí ze strany predátorů, nebo lovit méně potravy v noci, kdy je před predátory relativně v bezpečí?
Vědci svým pozorováním dokázali, že i mezi jedinci jedné populace vystavené identickému prostředí existuje více způsobů jak se s tímto dilematem vyrovnat. I když se dlouho věřilo, že rozdíly v chování divokých zvířat jsou jen marginální odchylka od normálu, stále více se ukazuje, že každý jedinec má svou unikátní osobnost. Zastoupení těchto typů osobností v populaci má vliv na dynamiku populačního růstu a zdá se mít mnoho praktických důsledků pro hospodaření divokými zvířaty a jejich ochranu.
