Václav Pačes končí, Akademie věd volí nového předsedu

Akademický sněm Akademie věd České republiky bude v úterý volit nového předsedu této vědecké instituce. Rozhodovat se bude mezi dvěma přírodovědci - lékařkou Evou Sykovou a chemikem Jiřím Drahošem. Stávající předseda Václav Pačes funkci obhajovat nebude.

Zítra zvolený kandidát se ještě automaticky nestane novým předsedou. Návrh schválený sněmem projedná vláda a předloží jej ke schválení prezidentu republiky. Pokud prezident návrh schválí, ujme se nový předseda funkce na dalším Akademickém sněmu, který se koná 24. března 2009.

Prof. MUDr. Eva Syková, DrSc. Narozena v roce 1944. Vystudovala 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, od roku 1990 je vedoucí Oddělení neurověd v Ústavu experimentální medicíny AV. V roce 1996 založila a vede Ústav neurověd 2. lékařské fakulty UK, od roku 2000 vede Centrum buněčné terapie a tkáňových náhrad UK, jehož součástí jsou tři ústavy Akademie věd. Od roku 2001 je ředitelkou Ústavu experimentální medicíny AV. Působila také na univerzitě v Heidelbergu a na Západoaustralské univerzitě. Hlavní oblastí jejího výzkumu je neurofyziologie mozku a míchy. Laická veřejnost ji zná především díky jejím pracím v oblasti kmenových buněk a tkáňových náhrad. Publikovala 155 publikací v impaktovaných časopisech, její práce mají 2470 citačních ohlasů. Je spoluautorkou čtyř patentů.

Výsledek volby je obtížné předjímat. Jiří Drahoš získal nominace od 21 z asi padesátky ústavů Akademie věd, zatímco Evu Sykovou navrhly pouze dva ústavy. To ale při hlasování nemusí hrát rozhodující roli. Profesor Drahoš je v akademii vnímán jako pokračovatel práce Václava Pačese, zatímco profesorka Syková by ve vedení AV některé věci ráda změnila.

Programové rozdíly

V programových prohlášeních obou kandidátů lze najít řadu společných prvků. Rozdíly pramení především z toho, že Jiří Drahoš je členem současného vedení akademie, zatímco Eva Syková situaci vidí spíše z pohledu ředitelky jednoho z akademických ústavů a vůči současné politice vedení AV se v některých aspektech vymezuje.

Patrné je to především v jejím důrazu na posílení role ředitelů jednotlivých ústavů na úkor centrálního vedení. "Akademie věd sice má Sněm, Vědeckou radu, Akademickou radu a předsednictvo jako výkonné orgány AV ČR, ale jen občas je svolána porada ředitelů, kde jsou ředitelé víceméně informováni, co bylo a bude. Mohou vznést dotazy a diskusní příspěvky, ze kterých nejsou přijata žádná nová usnesení. Kapacita řídících schopností ředitelů a významných vědců v ústavech tak zůstává koncepčně nevyužita," říká Syková kriticky ve svém programovém prohlášení.

Základní a aplikovaný výzkum

Rozdíl mezi oběma kandidáty je patrný i v přístupu k základnímu a aplikovanému výzkumu. Oba zdůrazňují význam obou těchto výzkumných směrů, každý ale klade důraz jinam.

Jiří Drahoš říká: "Se znepokojením sleduji snahu některých členů Rady pro výzkum a vývoj a jiných obdobných grémií o zásadní omezení prostředků na základní výzkum ve prospěch výzkumu aplikovaného. (...) Naprosto nezbytnou podmínkou pro aplikovaný výzkum je dostatečně silný a špičkový výzkum základní. (...) Vyhlašujeme podporu transferu, ale mnohdy nemáme co transferovat. Stavíme inkubátory, ale nestaráme se o to, aby bylo co inkubovat. Zaklínáme se inovacemi, ale nevíme jak inovovat. Podívejme se raději do zahraničí, např. do často vychvalovaných USA: zjistíme, že firmy v USA si na svých univerzitách cení především schopností produkovat inovační myšlenky a neočekávají od nich hotové prototypy, patenty či licence."

Eva Syková stejnou pasáž ve svém prohlášení formuluje poněkud odlišně: "Myslím si, že je zásadní chybou podporovat v AV ČR pouze základní výzkum, i když nikdy bych neslevila z toho, že kvalitní základní výzkum je alfou a omegou akademického výzkumu a že ústavy jako takové je podle něj třeba hodnotit. Ty ústavy, které mají příslušnou kapacitu a výstupy, by se však měly soustředit i na aplikovaný a translační výzkum. Navrhuji zřizovat na některých ústavech oddělení aplikovaného výzkumu, podporovat vznik spin-off firem např. formou výstavby inkubátorů, které vytvářejí inovační prostředí."

Shoda: podpora mladých vědců a špičkového výzkumu

Oba kandidáti se shodnou v nutnosti maximální podpory mladým talentovaným vědcům. "Považuji za velmi nutné si uvědomit, že v mládí přicházejí ty nejlepší myšlenky, máme nejvíce energie a většinou se soustředíme jen na výzkum. Tam by proto měla směřovat podpora grantových agentur ve formě grantů, ve formě postupně se zvyšujících financí podle výsledků," uvádí Syková. Oba by v akademii rádi viděli více zahraničních vědců, a to od studentů po ředitele ústavů.

Shodnou se také na nutnosti vytvořit co nejlepší podmínky špičkám jednotlivých oborů a na potřebě účelnějšího rozdělování finančních prostředků, i když nepopírají význam kvalitní výzkumné základny.

Kdo předsedu volí?

Akademický sněm má 258 členů, z toho 189 je interních (ředitelé ústavů a volení zástupci vědeckých pracovníků), 69 externích (významní domácí a zahraniční vědci, zástupci státních orgánů, vysokých škol, průmyslu a bank).

Prvním porevolučním předsedou Akademie věd (tehdy ještě ČSAV) byl v letech 1989-1992 Otto Wichterle, známý vynálezce gelových kontaktních čoček. Po rozdělení Československa jej ve funkci vystřídal fyzikální chemik Rudolf Zahradník (1993-2001) následovaný fyzioložkou a biochemičkou Helenou Illnerovou (2001-2005) a molekulárním genetikem Václavem Pačesem (2005-2009).

Programové prohlášení Evy Sykové
zdroj: Akademie věd ČR

Programové prohlášení Jiřího Drahoše
zdroj: Akademie věd ČR