Invazní druhy ohrožují Evropu, varují vědci

Zásluhou člověka proniklo do evropských zemí už více než jedenáct tisíc nepůvodních druhů rostlin a živočichů. Některé z nich působí obrovské škody, přesto je boj s nimi zatím nedostatečný. Po jeho lepší koordinaci volá článek v dnešním vydání časopisu Science, jehož spoluautorem je český botanik Petr Pyšek.

Na naše území v minulosti pronikli například norek americký, ondatra pižmová, ale i potkan. Zahrádkáři mají v posledních letech hrůzu z plzáka španělského. Z rostlin jsou známé například vejmutovka, křídlatka, bolševník velkolepý, akát nebo pajasan žlaznatý.

„Nepůvodní druh je takový, který se přičiněním člověka, ať už úmyslným, nebo neúmyslným, rozšířil mimo oblast, v níž se v průběhu evoluce vyvinul. Dá se na to nahlížet i z druhé strany. Daný druh by se v určitém místě nevyskytoval, nebýt člověka," vysvětlil pro TÝDEN.CZ Petr Pyšek z Botanického ústavu Akademie věd. Článek do Science napsal spolu se třemi kolegy z Nového Zélandu, Švýcarska a Španělska.

Škody za miliardy eur

Ne každý nepůvodní druh působí problémy, některé z nich člověk ostatně využívá například jako zemědělské plodiny či hospodářská a domácí zvířata. Nicméně celkové škody způsobené biologickými invazemi jsou obrovské. Cizí druhy požírají druhy původní, kříží se s nimi, parazitují na nich a vytlačují je z jejich stanovišť. Přenášejí nemoci, škodí v zemědělství...

Pro biology je dostatečným důvodem pro boj s invazními druhy prostý fakt, že ohrožují rozmanitost původní přírody, ale situace má i ekonomický aspekt. Náklady spojené s invazemi se v rámci Evropské unie odhadují nejméně na 10 miliard eur (198 miliard korun) ročně. Podle autorů článku v Science je však tento odhad podhodnocený, protože u 90 % druhů není jejich vliv dostatečně prozkoumán.

„Biologická diverzita je sice módní téma, nicméně nejsem přesvědčen, že politiky příliš zajímá, že někde zmizí kytka nebo pták. Ale na ekonomické argumenty by slyšet měli," doufá Petr Pyšek. Přesvědčit politiky však není jednoduché, snahy o regulaci vnímají jako překážky brzdící ekonomický růst. Ani veřejnost zatím na své volené zástupce příliš netlačí - pouze 2 % obyvatel Evropy vnímají biologické invaze jako významný problém.

Evropská databáze

Z jedenácti tisíc druhů zavlečených člověkem do evropských zemí představují více než polovinu rostliny a více než třetinu bezobratlí živočichové. Údaje vycházejí z databáze DAISIE, která eviduje nepůvodní organismy ve všech evropských zemích. Výsledky Evropskou unií financovaného projektu jsou veřejně přístupné na stránkách www.europe-aliens.org. Nejde pouze o druhy z jiných kontinentů, ale i o organismy, které se na nová území rozšířily v rámci Evropy.

Pro Českou republiku DAISIE uvádí 1354 nepůvodních druhů rostlin (původních je kolem tří tisíc), 505 bezobratlých a řádově desítky hub, plazů, ptáků a savců.

Mezi nepůvodní druhy se přitom nezapočítávají ty, které se na novém území objevily nepřímým působením člověka, například vlivem klimatických změn, jež umožnily rozšíření jejich areálu dále na sever.

Nekoordinovaná Evropa

Dosavadní snahy evropských zemí invazím čelit jsou podle autorů článků nedostatečné. Pouze 34 druhů (většinou obratlovců) se podařilo z postižených oblastí opět vyhnat.

Legislativní opatření jsou nejúčinnější u druhů, jejichž nebezpečnost je patrná na první pohled - například u zemědělských škůdců nebo patogenů. Mnoho druhů se ale šíří poměrně nenápadně, často bez vědomí člověka. Například prostřednictvím semen, na trupech lodí nebo v balastní vodě načerpané na jiném kontinentu.

Petr Pyšek s kolegy upozorňují, že invazními druhy se v Evropě zabývá několik institucí, které spolu ne vždy řádně komunikují, například Evropská agentura pro životní prostředí (EEA), Evropská a středozemní organizace pro ochranu rostlin (EPPO) nebo Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA).

Autoři v Science navrhují vytvoření Evropského centra pro management invazních druhů, které by fungovalo podobně jako Evropské centrum pro prevenci a kontrolu nemocí. Sjednotilo by aktivity, které se nyní realizují v různých institucích, což by přispělo k jejich vyšší efektivitě.

Více informací: Hulme, P. E., Pyšek, P., Nentwig, W. & Vilà M. 2009. Will threat of biological invasions unite the European Union? Science 324: 40-41.

Foto: Karel Šanda, profimedia.cz