V Kongu stále dětští vojáci. Pod dohledem EU

Laxní demobilizace. V Demokratické republice Kongo (DRC) slouží nadále děti ve vládní armádě. A to přesto, že v zemi je oficiálně mír, v Kinshase sedí volená vláda a za podpory EU a současné největší mise modrých přileb na světě (MONUC) buduje Kongo novou armádu.

Nezletilce rekrutují hlavně milice ve válečných oblastech. Přes papírový mír se na řadě míst Konga stále bojuje a bojů se účastní dětští vojáci.

Uvádí se to letošní zprávě Child Soldiers Global Report 2008, která byla představena v Berlíně.

Zatímco v letech 2003 až 2006 se podařilo ve všech ozbrojených frakcích v Kongu demobilizovat asi 30 tisíc dětských vojáků, přibližně sedm tisíc jich stále slouží. Platí to i pro vládní jednotky, uvádí citovaná zpráva.

A nejen to, v některých oblastech stále pokračuje i verbování dětí.

V provincii jako Severní Kiwu na východě Konga, kolem města Goma, tato praxe příliš neudivuje. Povstalci tutsijského generála Laurenta Nkundy tam svádějí těžké boje s milicemi rwandských Hutuů.

Další etnické skupiny se brání vytvářením vlastních milic a celý ten chaos ještě zvětšuje konžská armáda. Je tedy poměrně pochopitelné, že když menší etnické bojůvky sestávají z příbuzných a známých, do pole táhnou také jejich děti. Pro chlapce je to dokonce privilegium a čest, když se můžou cvičit ve zbrani namísto toho, aby museli vykonávat těžké práce, jak je to v těchto krajích u dětí obvyklé.

Hoši se umění zabíjet začínají učit ve chvíli, kdy dorostou do výšky zbraně, s níž mají bojovat.

Jiná věc ovšem je, když ženou děti do bojů důstojníci konžské vládní armády. Anebo když oficíři děti sexuálně zneužívají jako své „manželky", píše se ve zprávě Child Soldiers Global Report 2008.

Situaci komplikuje fakt, že zodpovědní činitelé zmíněné děti nepovažují za dětské vojáky, které lze demobilizovat, nýbrž za „služební personál",

Ačkoli konžská vláda podepsala všechny mezinárodní konvence na ochranu dětí v ozbrojených konfliktech, proti nezletilcům v uniformách nezakročí ani státní orgány, ani modré přilby z OSN či vojenští poradci z Evropské unie.

Jeto s podivem tím spíše, že Kongo je téměř kompletně závislé na zahraniční finanční pomoci. Určitou vinu na tom nese přetrvávající byrokratický chaos.

S vlastními a nekoordinovanými demobilizačními programy pracují v Kongu Světová banka (WB) a rozvojový program OSN (UNDP). Dalším, třetím konkurentem byl konžský státní program demobilizace Conader, který ale kvůli nedostatku peněz zastavil roku 2006 (nedodělanou) práci.

Svou dětskou gardu měl například ve městě Beni i současný šéf konžské diplomacie a bývalý vůdce rebelů Mbusa Nyamwisi.

Child Soldiers Global Report 2008 konstatuje určité zlepšení situace v období od 2004 do konce roku 2007. Počet konfliktů, jichž se účastnily děti, se snížil z 27 na 17. Přesto zůstávají v uniformách regulérních armád a různých ozbrojených skupin desítky tisíc nezletilců v nejméně 24 zemích.

Nejhorší situace je podle zprávy v Barmě (Myanmě), což ale tamní junta už několik let popírá.

Zpráva se ale kriticky staví k některým západním demokraciím, například k Německu, v jehož Bundeswehru slouží dobrovolníci mladší 18 let.

Foto: UNICEF a Kinderhilfswerk