Neprostupný kontinent
Vízová povinnost je v Africe citlivé téma, vyvolává i xenofobii

Zatímco mnoho Evropanů nepotřebuje pro cesty do většiny afrických států víza, afričtí cestující mají bezvízový styk jen s 22 procenty afrických zemí. Podle serveru BBC se přitom Africká unie (AU) v roce 2013 dohodla, že vízová povinnost bude do roku 2018 pro občany Afriky v rámci kontinentu zrušena. Jediným africkým státem, který nežádá vízum po žádném občanovi AU, jsou Seychely.

Chce-li Nigerijec Aliko Dangote, nejbohatší Afričan, cestovat po kontinentu, musí si vyřídit vízum pro 38 států.

Vízová povinnost je v Africe citlivé téma od Kapského Města po Káhiru a vyvolává xenofobní nálady v bohatších státech, píše BBC. "Naši politici jsou v ochraně koloniálních hranic směšní," řekla jihoafrická blogerka Katchie Nzamaová, která procestovala 35 z 55 států AU.

Africká unie s 1,2 miliardy obyvatel touží po volném pohybu osob v podobné formě, jakou má Evropská unie, avšak potýká se s četnými překážkami. Od Burkiny Faso, kde úřady od přijíždějících požadují za vízum 200 dolarů (asi 4500 korun), po Tanzanii, kde jsou občané jiných afrických zemí za nelegální vstup zatčeni a deportováni.

Příkladem uzavřenosti vůči africkým státům může být Jihoafrická republika, která je vstřícnější vůči mimoafrickému světu než vůči Africe. Bezvízový styk s JAR má jen 15 afrických zemí, zatímco občané 28 evropských států vízum pro vstup do JAR nepotřebují.

Keňa vydává Jihoafričanům víza při příjezdu zdarma, avšak Keňané musejí o vízum do JAR žádat, zaplatit poplatek a počkat na vydání pět pracovních dní. Dva roky po dohodě o postupném rušení víz z roku 2013 JAR naopak politiku zpřísnila. Ekonomické potíže a pokles zájmu turistů ji až nedávno přiměl k uvolnění pravidel.

Jak to je jinde? 

Rozumnou praxi uplatňují Namibie, Mauricius, Ghana, Rwanda, Benin a Keňa, které vydávají Afričanům víza buď při příjezdu, nebo umožňují tříměsíční pobyt pouze s předložením pasu.

Dangote si na potíže s vízy stěžoval v roce 2016 a je údajně na jednom z prvních míst na seznamu čekatelů na africký pas, jenž nahradí pasy jednotlivých států. Prozatím se tento dokument vydává jen hlavám států, vysokým diplomatům a lidem z vedení AU.

Snadněji lze cestovat v rámci geografických celků - východní, severní, západní nebo jižní Afriky. Vycestovat ale mimo toto teritorium je obtížné. Mezi jednotlivými regiony je málo leteckých spojů, a pokud existují, letenky jsou drahé.

"Za let z Keni do Namibie zaplatím totéž jako za cestu do Thajska, let z Nairobi do Dubaje vyjde levněji než let do Maroka," tvrdí keňská blogerka Winnie Riobaová. Za vízum do Džibutska zaplatila 90 dolarů, zatímco schengenské vízum, jímž získala přístup do 26 evropských států, ji stálo 75 dolarů. Nzamaová tvrdí, že vyřizování víz v rámci Afriky ji přišlo na víc než samotné letenky.