Prosazování bezletové zóny a ochrana civilních obyvatel před vojskem věrným Muammaru Kaddáfímu? Ale kdeže. Čeho jsme od sobotního večera svědky v Libyi, až příliš připomíná pomstu a snahu zbavit se konečně samolibého, podivínského, a jak Západ čerstvě objevil, i krutého vládce v Tripolisu.
Ať to stojí, co to stojí. Nejprve bomby - a až pak uvidíme.
Mohutnost útoku skupiny západních zemí proti režimu plukovníka Kaddáfího zaskočila mnohé. Včetně Ligy arabských států (LAS), jejíž požehnání si hlavní tahouni bombardování, USA, Francie a Británie, před akcí vyžádali. Šéf LAS Amr Músa už oznámil, že liga svolá mimořádnou schůzku.
"Co se děje v Libyi, odlišuje se od cíle prosadit bezletovou zónu. Chceme chránit civilisty a ne bombardovat další civilisty," pravil Músa. Rozpory vyvolal útok i v NATO. Pokud snad někdo čekal, a takových bylo možná hodně, že "spojenci" začnou po vyhlášení rezoluce Rady bezpečnosti OSN číslo 1973 hlídkovat ve vzdušném prostoru Libye a případně bombardovat vládní jednotky, které budou pokračovat v útocích na Misurátu anebo Benghází, tak se tvrdě spletl.
Už od prvních hodin masivního vzdušného útoku je zřejmé, že USA a spol. jde v první řadě o odstranění Kaddáfího. Především k tomu potřebovali rezoluci OSN a několik slov v ní, jež zmiňují "ochranu civilního obyvatelstva".
Je ovšem užitečné připomenout, že o odstranění plukovníka v příslušné rezoluci nic nestojí. Ani se v ní nezpochybňuje, že v čele Libye stojí právě on.
Je jasné, že Libye byla dlouhodobě jedním z potenciálních cílů amerického útoku.
Ostatně, Američané už ji kdysi bombardovali. Stačilo tedy sáhnout do šuplíků a vytáhnout příslušné plány. Stratégové Pentagonu se nedloubou roky v nose. Také proto začalo bombardování tak rychle a velení první části útočné operace převzaly USA, ačkoli krátce předtím šéf Bílého domu Barack Obama tvrdil, že Američané budou hrát spíše podpůrnou roli.
Politici v Paříži. Londýně a jinde opět tahali veřejnost tak trochu za nos.
I kdyby ale "spojenci" překročili rámec citované rezoluce, nyní je to v podstatě jedno. Ohromnou vojenskou mašinerii už žádný káravý prst shůry nezastaví a Západ vyhází na Kaddáfího tolik bomb a vystřílí tolik raket, kolik bude chtít. Ostatně, vždy je třeba po čase vyklidit sklady a vyzkoušet nové zbraňové systémy na bitevním poli. Vytvoří tak "novou skutečnost". A možná se podaří i kapitální trefa - zabití samého plukovníka.
Kaddáfí leží v žaludku mnohým desítky let. Odstranit zasloužil už jen za to, jak financoval terorismus. A hořet navěky v pekle by měl i jen za atentát na letadlo společnosti PanAm nad skotským Lockerbie roku 1988 - tehdy zahynulo 260 lidí.
Bylo to ale právě Skotsko, které před třemi lety propustilo z vězení Abdala Midžrahího, libyjského agenta, jenž stál podle verdiktu soudu za atentátem na stroj PanAm. Masový vrah měl podle dobrozdání západních expertů rakovinu prostaty a zbývalo mu jen několik měsíců života. Stal se ale "zázrak". Midžrahí žije doma v Libyi dodnes. Jak se záhy ukázalo, za jeho osvobozením z "humanitárních" důvodů stály především obchodní zájmy. Ach, ta mámivá vůně ropy...
Od doby, kdy se Kaddáfí před několika lety polepšil, přestal být páriou a USA vyškrtly Libyi z černé listiny, se - obrazně řečeno - u šéfbeduína ve stanu netrhly dveře. Z vrcholných světových politiků se s ním muchloval kdekdo, včetně francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho.
Kaddáfího syn Saíf tvrdí, že ještě před dvěma měsíci ho Sarkozy zval oficiálním dopisem do Paříže a nabízel mu ke koupi moderní bojová letadla. "Lísal se jak micinka," řekl Saíf. A byl to právě Sarkozy, který se v uplynulých dnech pasoval na verbíře pro boj s "liškou pouště".
Takové vzpomínky vrhají na nynější válečné nadšení řady západních politiků poněkud nehezké, ba nedůvěryhodné světlo. A zavánějí snahou se v žáru vybuchujících bomb očistit, pomstít se tomu, kvůli němuž jsme ještě nedávno křivili páteř...
Nynějším útokům Západu v Libyi (křoví jako Katar se nepočítá) by tedy slušel jiný název než "Operation Odyssey Down". Výstižnější by byla "Operation Revenge" - Operace pomsta.
