Spisovatel Sánchez
Castro nastolil téměř feudální systém, říká kubánský disident

Na Kubě vzniká nová nomenklatura, která rychle bohatne, říká spisovatel Francis Sánchez, který se rozhodl postavit komunistické vládě na odpor. A vzal si ji na mušku v takzvaných vizuálních básních na pomezí designu a literatury. Svou první nazval příznačně Strach. Nyní své dílo vystavuje v pražské galerii DOX.

Zvykl jste si už na to, že po letech izolace můžete konečně cestovat?

Cestování je pro mě stále ještě výjimečná záležitost. Stejně jako většina Kubánců si nemůžu dovolit koupit letenku ani zaplatit hotel. Poprvé jsem sice vyjel do ciziny už v roce 1998 na pozvání jednoho mexického vydavatelství, tehdy jsem byl ale ještě oficiálním kubánským spisovatelem. Pak jsem si šanci cestovat do zahraničí nadlouho zavřel, protože jsem dobrovolně odešel z unie spisovatelů. Ven jsem se znovu podíval až loni, o sedmnáct let později, když omezení padlo.

Povolení cestovat, kupovat auta, telefony či nemovitosti patří k reformám kubánského vládce Raúla Castra. Jdou tyto změny ruku v ruce s rozšiřováním občanských práv?

Reformy Kubáncům ulevily a pomohly jim v praktickém každodenním životě. Konečně jsem si například mohl koupit svůj dům, jehož jsem nebyl oficiálním vlastníkem. Pokoušel jsem se o to už dřív, neoficiálně, jak se to na Kubě dělávalo - někdejší majitel se mnou podepsal dohodu, že mi dům po své smrti odkáže. Byla to ale dost riskantní operace, protože dotyčný si mohl prodej kdykoli rozmyslet, zavolat na mě policii a vyhnat mě z domu. Takové změny jsou dobré, podstatné ovšem je, že rozšíření občanských svobod se nekoná. Možná jsem idealista, ale myslím si, že bez základních lidských svobod nemůže společnost dlouhodobě fungovat.

Proč se Raúl Castro do reforem vlastně pustil?

Odchod Fidela Castra do ústraní v roce 2008 vyvolal v lidech očekávání velkých změn. Lidé ale nevěděli přesně, co mají čekat od Raúla, který měl do té doby pověst tvrdého vojáka a vždy šel ještě o krok dál než jeho bratr Fidel. Aby si tedy získal důvěru společnosti a zabránil revoltám, rozhodl se systém malinko povolit.

Klíčové odvětví kubánského hospodářství - turismus - ovládá ministerstvo vnitra a armáda. Rodí se na Kubě nová oligarchie, které přijdou reformy nejvíc vhod?

Rodí se skutečně nová nomenklatura složená jednak z vrcholných představitelů Komunistické strany Kuby, ze členů armády a také z jejich rodinných příslušníků. Mají pod kontrolou nejen zdroje z turistiky, ale také telekomunikační společnost ETESCA. Máme omezené informace, jak přesně z toho konkrétní lidé čerpají. Můžeme si ale leccos domýšlet, když vidíme, že vrcholní představitelé armády a jejich rodiny běžně tráví dovolené v Evropě a dávají na odiv životní úroveň, o níž si naprostá většina Kubánců může nechat jen zdát.

Přežije komunistický režim smrt bratří Castrů?

Mám velké obavy o budoucnost Kuby. Žádný scénář mě neuklidňuje. Nevidím dosud politickou vůli přenechat rozhodování o Kubě samotným Kubáncům. Generace bratří Castrů, starých revolucionářů, dokazuje, že není ochotná se dělit o moc a ustoupit. Podobně neústupný postoj má ostatně i starší generace disidentů. Změna je však nevyhnutelná, nastane ale až s generační obměnou. Lidé, kteří žijí v době internetu a mají lepší přístup k informacím, už budou přirozeně tolerantnější a lidštější, i když jejich cesta k moci bude složitá a dlouhá.

CELÝ ROZHOVOR ČTĚTE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ JE PRÁVĚ V PRODEJI.