USA
Jak #MeToo rozdělilo Ameriku

Je tomu rok, co ve Spojených státech odstartovala kampaň #MeToo proti sexuálnímu obtěžování. Přinesla řadu závažných obvinění, ale i absurdních nařčení, která jí uškodila, a ze světa showbyznysu pronikla až do nejvyšších pater politiky. Kontroverzní jmenování Bretta Kavanaugha členem Nejvyššího soudu zemi rozdělilo na dva tábory.

Bylo to nejdramatičtější potvrzování nového soudce Nejvyššího soudu za dlouhá léta. Nominační proces se v případě třiapadesátiletého Kavanaugha, jehož trojice žen obvinila ze sexuálních útoků, protáhl na několik týdnů a americkou společnost dostal do varu. V ulicích se protestovalo, prezident Donald Trump se opakovaně vysmíval údajné oběti Christine Blasey Fordové, demokraté se hádali s republikány... Vše vyvrcholilo 6. října, kdy měl Senát Kavanaugha definitivně potvrdit ve funkci. Před budovou Kapitolu bylo zatčeno na tři sta demonstrujících, mezi nimiž byla herečka Amy Schumerová nebo modelka Emily Ratajkowski. Uvnitř v sále narušoval projevy senátorů jekot přihlížejících. "Jsi zbabělec, Flaku, naprostý zbabělec!" pokřikoval kdosi na jednoho z republikánských zákonodárců. Viceprezident Mike Pence, jenž horní komoře předsedá, marně bouchal kladívkem do stolu a žádal vyklizení galerie.

Výbušné hlasování

Očekávalo se, že hlasování pro Kavanaugha dopadne dobře, ještě den předtím ale nebylo nic jasné. Republikáni mají ve stočlenném Senátu těsnou většinu 51 hlasů, senátorka za Aljašku Lisa Murkowská ale avizovala, že soudce nepodpoří, a její kolegyně Susan Collinsová z Maine byla na vážkách. Nakonec hlasovala v souladu se stranickou linií a k pravici se přidal i demokrat Joe Manchin, u něhož hrál patrně roli fakt, že v listopadových kongresových volbách obhajuje křeslo za republikánskou Západní Virginii.

Výsledek? Kavanaugh byl schválen ve funkci poměrem 50 ku 48 hlasům (Murkowská se zdržela a republikán Daines vdával dceru - sliboval, že v případě nutnosti přiletí tryskáčem). "Postavili jsme se za presumpci neviny," pochvaloval si šéf republikánské senátní většiny Mitch McConnell. Velká část voličů s jeho pohledem ale dozajista nesouhlasila. Pokud totiž Kavanaugh něco ukázal, tak to, že Amerika je ve věci sexuálního násilí naprosto rozpolcena.

"Lidi by měli být zatraceně vyděšení a pobouření. Já tedy jsem," uvedla herečka Alyssa Milano, která měla loni na rozjetí kampaně #MeToo zásadní podíl - právě ona "hashtag", užívaný už předtím, zpopularizovala. Svůj odpor proti rozhodnutí Senátu dalo najevo mnoho dalších celebrit včetně mužů, například herec Jim Carrey.

Dušení a penis ve tváři?

V čele druhého tábora stojí prezident, rovněž viněný ze sexuálních útoků. Trump se Kavanaugha zastával během celého procesu ve svých typických tweetech i na mítincích. "Jak jste se dostala domů? Nepamatuju si. Jak jste se dostala tam? Nepamatuju si. Kde to bylo? Nepamatuju si," zesměšňoval Fordovou před smějícím se davem v Southavenu ve státě Mississippi. Ve svých postojích vytrval i poté, co soudce složil slavnostní přísahu. "Jménem našeho národa bych se chtěl omluvit Brettovi a jeho rodině za strašnou bolest a utrpení, které byli nuceni snášet," prohlásil při ceremonii v Bílém domě. Soudcovi odpůrci asi v tu chvíli nevěděli, jestli se mají smát, nebo brečet.

Připomeňme, jakým nařčením Kavanaugh čelí. Fordová, jedenapdesátiletá profesorka psychologie z Palo Alta University, veřejně promluvila po několikatýdenním váhání v polovině září. Deníku The Washington Post řekla, že její spolužák ze střední školy (Kavanaugh) se ji pokusil v létě 1982, kdy jí bylo patnáct a jemu sedmnáct, znásilnit. Opilý a před zraky kamaráda Marka Judge ji prý přitlačil na postel, rukou jí zakryl ústa, aby nemohla křičet, a začal z ní stahovat oblečení. Blaseyová se údajně dusila a podařilo se jí utéct ve chvíli, kdy na postel skočil Judge (který nechtěl svědčit). O svém zážitku pak vypovídala pod přísahou před senátním právním výborem. Svědectví podle svých slov považovala za občanskou povinnost, kvůli incidentu prý dodnes trpí úzkostí.

Vzhledem k choulostivé povaze problému slyšení předsedala nezávislá arizonská prokurátorka Rachel Mitchellová. Ta konstatovala, že proti Kavanaughovi neexistuje dostatek důkazů. Soudce svou vinu opakovaně odmítal a tvrdil, že na střední škole i mnoho let potom byl panic. Celou záležitost označil za cirkus, za nímž byla snaha demokratů poškodit jeho osobu. "Zničilo to moji rodinu i moje jméno," rozčiloval se.

V tu dobu už měl na krku výpovědi dalších dvou žen. Deborah Ramirezová, někdejší spolužačka z Yaleovy univerzity, uvedla, že jí Kavanaugh na jedné školní party strčil penis do obličeje. S třetím nařčením pak přišla Julie Swetnicková, jež prý byla svědkem toho, jak se Kavanaugh a Judge snažili omamovat dívky, aby je mohli znásilnit. Vágní obvinění Swetnickové nicméně nebyla brána tak vážně jako předešlá a někteří v nich viděli snahu případ rozmělnit a ostatní ženy poškodit. Velký efekt neměly ani vzpomínky dalších spolužáků, kteří Kavanaugha líčili jako opilce. Senát nakonec rozhodl tak, jak rozhodl, i s přihlédnutím k vyšetřovací zprávě FBI.

Pravice vs. levice

"Je to ta nejvíce neetická špína, jakou jsem v politice zažil," prohlásil o kauze republikánský senátor Lindsey Graham. A podporovatelé jeho strany smýšlejí obdobně. Podle průzkumu NPR, PBS NewsHour a společnosti Marist poll z přelomu září a října věří Kavanaughovi 76 procent voličů republikánů, zatímco v případě podporovatelů demokratů je stejný počet na straně Fordové. Kdo by čekal, že alespoň ženy, které volí "Trumpovu" stranu, budou vnímat lépe údajnou oběť, mýlil by se. "Celý život byly privilegované a tyto jejich životy závisejí na mužích," předkládá vysvětlení předsedkyně Národní organizace žen Toni Van Peltová.

O to více se ale Fordové a spol. zastávají voličky demokratů - Kavanaughovi věří jen čtyři procenta z nich. "Ženy konečně promlouvají, o jejich příbězích se veřejně mluví," zdůvodňuje to Van Peltová a tvrdí, že děkovat lze právě #MeToo. "K tomu posunu došlo během uplynulého roku," upozorňuje.

Zajímavě v tomto ohledu vychází srovnání nynější kauzy s případem Clarence Thomase, jenž se stal členem Nejvyššího soudu v roce 1991. I on během nominace čelil nařčení ze sexuálního obtěžování. Asi tři pětiny veřejnosti ale tehdy věřily jeho verzi. Sečteme-li všechny demografické skupiny, Kavanaugh přesvědčil jen třetinu lidí. Roli samozřejmě může hrát to, že jde o rozdílné osobnosti, faktor #MeToo je však podle odborníků jasně patrný. "Hnutí nepochybně změnilo ráz debaty," je přesvědčena Jean Sinzdaková z Centra pro americké ženy a politiku na Rutgers University.

#MeToo už není jen kampaní, která se dotýkala hollywoodského producenta Harveyho Weinsteina a dalších mocných mužů showbyznysu. V průběhu uplynulých měsíců upozornila na řadu případů - podle agentury Bloomberg bylo nařčeno už 425 prominentních lidí - a ještě před kauzou Kavanaugh pronikla do politiky. Do poloviny letošního roku kvůli obviněním souvisejícím se sexuálními útoky rezignovalo nebo se rozhodlo neobhajovat mandát devět členů Kongresu.

Sexuální obtěžování se stalo jedním z témat dělících americkou společnost na dvě části. #MeToo není interpretováno jen jako hrozba pro mocné muže, kteří v kontaktu se ženami využívali své postavení. Ohroženi se cítí i hůře postavení běloši, již se tváří v tvář politické korektnosti a ekonomické situaci považují za znevýhodněnou skupinu obyvatelstva (a jedinou, kterou lze urážet). Trump v nich tento pocit obětí posiluje. "Pro mladé muže v Americe je to velmi děsivá doba," prohlašuje.

Hranice on-line kampaně

Odpůrci #MeToo mluví o novodobém mccarthismu či honu na čarodějnice a využívají jakoukoli příležitost, aby kampaň shodili. Ta to však někdy dělá sama. Doplácí na absurdní nařčení typu "opila jsem se a pak na mě někdo sáhl" - zdá se, jako kdyby sdílení podobných zážitků bylo zčásti jakousi módou. Dalším problémem bylo, že jedna z iniciátorek, herečka Asia Argento, byla sama obviněna, a pozitivní reklamou nebylo ani řádění tenistky Sereny Williamsové, která se také oháněla sexismem. Za pokrytecké a směšné označila většinu tvrzení v rámci #MeToo například Brigitte Bardot. Navíc jde zpravidla jen o internetové vytahování starých činů, jež se nedostanou k soudu (u Weinsteina to neplatí, hrozí mu 25 let vězení). Jak se ukázalo v případě Kavanaugha, instituce vlně, kterou hnutí vyvolalo, zatím odolávají.

"Problémem je skutečná moc. Pokud ženy nezískají moc v legislativě či v soudnictví, nic se nezmění. A oni nám ji nedají. Musíme si ji vzít," burcovala v New York Times právnička Nancy Erika Smithová, jež zastupuje oběti sexuálních útoků. Nejbližší šancí ke změně budou listopadové volby do Kongresu. Ty už nebudou jen referendem o Trumpovi, nýbrž i hlasováním o obecnějších kulturních otázkách. Experti však nejsou jednotní v tom, jak se v nich spor o soudce projeví. Mobilizovat by totiž mohl obě strany. "Byla to injekce adrenalinu, jakou bychom jinak neobdrželi," říká o kauze Kavanaugh šéf republikánské senátní většiny McConnell.

Demokraté naopak věří, že uspějí oni a získají většinu ve Sněmovně reprezentantů (v Senátu musejí spíše obhajovat svá křesla). Pokud by se jim to povedlo, chtějí někteří z nich proti Kavanaughovi kvůli údajnému lhaní pod přísahou iniciovat ústavní žalobu (počet podpisů pod peticí za zahájení impeachmentu překročil minulý týden 150 tisíc). Jenže bez dostatku hlasů v horní komoře je to tak jediné, co mohou udělat. Experti také upozorňují na právní problémy a na to, že soudce Nejvyššího soudu naposledy čelil snaze o odvolání v roce 1804. Mnohem pravděpodobnější je, že Kavanaugh ve funkci zůstane a spolu se čtveřicí kolegů bude Nejvyššímu soudu dominovat klidně dalších patnáct let. Jak ovšem upozorňuje analytik CNN Ronald Brownstein, americká společnost se během té doby podle demografických výzkumů stane rozmanitější ve všech možných ohledech. "Vypadá to jako zaručený recept na sílící konflikt," předpovídá.