První rok
Nervozita a zmatené tweety. Trump vládl ve stínu ruského skandálu

Americký prezident Donald Trump v prvním roce svého úřadování v Bílém domě řídil stát s vědomím trvalé hrozby skandálu, který mohl propuknout kdykoli během vyšetřování možných zásahů Moskvy do kampaně před loňskými prezidentskými volbami. Přestože vyšetřovatelé FBI ani žádný ze tří kongresových výborů zatím nenašli mnohými očekávané důkazy o vině prezidenta nebo členů jeho týmu, otazníky visely nad Bílým domem celý rok. Trump špatně skrýval nervozitu, situaci komplikoval neuváženými výroky, vulgárními útoky a zmatenými tweety.

Faktická bilance prvního Trumpova prezidentského roku přitom není tak chatrná, jak ji popisují demokratičtí oponenti a jim blízká média. Velkou překážkou pro plnění předvolebních slibů se stal Kongres, přestože v obou jeho komorách mají republikáni většinu. Polarizace společnosti, kterou Trump vyvolal, se nevyhnula ani řadám republikánských zastupitelů. Mnohé Trumpovy záměry republikánští nespokojenci zhatili, jiné poslali k ledu nebo s podporou argumentů zleva i zprava pozměnili. Velkou roli v republikánském rozkolu sehrál Trumpův přítel a někdejší poradce Steve Bannon.

Trumpovi se přesto podařilo splnit několik důležitých bodů volebního programu. Prosadil Neila Gorsucha za soudce Nejvyššího soudu USA, oznámil odstoupení od pařížské dohody o ochraně klimatu a z Transpacifického partnerství (TPP). Změnil politiku otevřenosti vůči Kubě, kterou zdědil po Baracku Obamovi, navzdory soudním tahanicím prosadil protiimigrační direktivu. Zrušil takzvanou certifikaci smlouvy s Íránem, přestože od smlouvy samotné neodstoupil, a uznal Jeruzalém za hlavní město Izraele.

Zlikvidovat a nahradit systém zdravotního pojištění Obamacare se mu ale nepodařilo a neúspěch v Kongresu, navíc třikrát zopakovaný, byl pro Bílý dům těžkou ranou. Stavba protipřistěhovalecké zdi na hranici s Mexikem je v nedohlednu, stejně jako slibované odstoupení od Severoamerické dohody o volném obchodu (NAFTA). Ke kompromisu, pro Bílý dům zahanbujícímu, míří problém dětí nelegálních přistěhovalců. Rok skončil krachem volebních nadějí v Alabamě, kde v důsledku vítězství demokratického kandidáta republikáni ztratili cenný senátní mandát.

Hospodářský růst, přistěhovalci a KLDR

V globální politice se americká vláda míjí s evropskými spojenci, od nichž žádá hlavně peníze. Trump má ambici likvidovat teroristická centra a prosadit nový projekt blízkovýchodního smíru, byť zatím zůstává jen u slov. Za hlavní ohrožení považuje Bílý dům hospodářskou moc Číny, vojenský a politický tlak Ruska a chování "ničemných režimů" v Severní Koreji a Íránu. Cílem Trumpovy nejdůležitější zahraniční cesty nebyla Evropa, ale v květnu Blízký východ a v listopadu východní Asie. Jediný evropský ozbrojený konflikt na východě Ukrajiny Washington očividně ignoruje.

Doma si Trump udržuje popularitu mezi 39 a 42 procenty a sbor jeho stoupenců se zdá být stejně pevný jako armáda jeho odpůrců. Bilanci prvního roku v Bílém domě ale nakonec může vylepšit úspěch razantní daňové reformy, která úspěšně putuje Kongresem. Podaří-li se zvládnout závěrečné dohodovací řízení obou parlamentních komor, bude Trump triumfovat. První etapu jeho vládnutí ale podle názoru mnohých uzavřou až volby do Kongresu v příštím roce. Ztráta senátního mandátu v Alabamě je v tomto ohledu neblahý signál.

Časopis National Review soudí, že Trump nakonec v Bílém domě může přece jen uspět, pokud splní několik podmínek: udrží-li se hospodářský růst USA nad tříprocentní hranicí a nezaměstnanost pod hranicí čtyř procent, pokud se akciové trhy udrží na dosavadní vysoké úrovni, bude-li se dál zvyšovat spotřebitelská a investorská důvěra, budou-li dál narůstat počty přistěhovalců a pokud sbor bezpečnostních poradců vymyslí odstrašení, které by bez války zaplašilo íránskou a severokorejskou hrozbu. Pak prý Američané odpustí Trumpovi jeho hříchy.