Revoluce na Kubě
Talentovaný řečník Castro neměl problém získat si srdce davu

Původně lidová revoluce, která přerostla postupně v revoluci socialistickou, svrhla 1. ledna 1959 na Kubě režim diktátora Fulgencia Batisty. K moci se dostal vůdce a ikona revoluce Fidel Castro, který o všech aspektech života na Kubě rozhodoval téměř půlstoletí. Příznivce si získával nejen bojem proti imperialismu pod hesly "Vlast nebo smrt!", ale posléze i bezplatným zdravotnictvím a odstraněním zhruba 25procentní negramotnosti. Jeho budování socialismu však nakonec přivedlo kubánské hospodářství ke kolapsu.

Cílem kubánské revoluce byl zpočátku boj proti nenáviděnému diktátoru Batistovi. Ten se na Kubě dostal podruhé k moci v březnu 1952 po vojenském převratu, jemuž předcházelo období oživení korupce, hospodářských problémů a zhroucení veřejných služeb. Batista svým pučem zmařil parlamentní volby, v nichž měl kandidovat i tehdy šestadvacetiletý Fidel Castro.

Kubánci však nejdříve Batistův návrat do čela země uvítali, neboť v jejich paměti zůstával zapsán jako radikální politik, jenž na přelomu 30. a 40. let vedl silnou a schopnou vládu. Namísto urovnání napjatého vnitropolitického stavu vyhroceného předcházejícím represivním aparátem však sám Batista upadl do bahna korupce. Období jeho vlády bylo poznamenáno vězněním odpůrců a teroristickými metodami, při nichž zahynulo na 20 tisíc osob.

Pro talentovaného řečníka Castra nebylo v 50. letech tak obtížné získat si srdce davu. V té době byla totiž Kuba rájem amerických investic i turistů, kteří se jezdili bavit do havanských nevěstinců, zatímco většina venkovského obyvatelstva žila v chatrčích ze dřeva a bláta. Kuba byla sice třetí v příjmech na hlavu ze zemí Latinské Ameriky, ale mezi obyvateli panovaly extrémní rozdíly. Tehdy vtrhl na politické kolbiště "advokát chudých" Castro.

Odchod do Mexika

Za počátek kubánské revoluce bývá označován útok na kasárna Moncada v Santiago de Cuba 26. července 1953, který měl zahájit národní povstání. Za tuto neúspěšnou akci byl Castro odsouzen na 15 let, ale po dvou letech byl amnestován a odešel do Mexika, kde založil Hnutí 26. července. S několika jeho členy, včetně Ernesta Che Guevary, se v prosinci 1956 vylodil na pobřeží Kuby a z hor Sierra Maestra pak vedl partyzánskou válku.

Povstání proti Batistovi nakonec nabylo širokého charakteru. Castrovi lidé, kteří operovali v provincii Oriente s bojovníky jeho bratra Raúla Castra, sestoupili v polovině listopadu 1958 z hor a v prosinci 1958 ovládli provincii Oriente a obklíčili Santiago. Střední část Kuby kontrolovaly oddíly Ernesta "Che" Guevary a Camila Cienfuegose; ty pak koncem prosince po bitvě obsadily město Santa Clara, čímž se revolučním silám otevřela cesta do Havany. První povstalecká vojska vstoupila do Havany 1. ledna 1959, o sedm dní později dorazil do hlavního města v čele svého vojska i "El Comandante" Castro.

Rozmach revoluce přinutil diktátora Batistu, aby uprchl do zahraničí. Revoluční vláda, která se poté chopila moci, se brzy stala nepohodlnou. V popřevratovém tříbení sil se prosadil proud reprezentovaný Castrem, který se v únoru 1959 prohlásil ministerským předsedou a do svých rukou soustředil veškerou moc. Opozice byla zbavena politické moci a rychle zneškodněna.

Přiklonění k Sovětskému svazu

Castrův režim začal budovat socialismus. Po pozemkové reformě znárodnil majetek zahraničních i domácích podnikatelů a zrušil politické strany. V politických procesech byli odsouzeni k trestu smrti či dlouholetému žaláři nejen představitelé Batistova režimu, ale i někteří někdejší Castrovi compaňeros. V zahraniční politice pokračoval v boji proti USA mimo jiné s programem "dva, tři Vietnamy", který měl vyvolat ve světě několik lokálních konfliktů, jež by USA nedokázaly zvládnout. V tomto duchu začala Kuba podporovat partyzánská hnutí v Latinské Americe a Africe.

Kolaps ekonomiky v polovině 60. let donutil Castra rezignovat na nezávislou politiku a definitivně se přiklonit k Sovětskému svazu. Učinil tak podporou invaze do Československa v srpnu 1968, čímž ztratil část příznivců, ale získal materiální pomoc a odbytiště pro kubánský cukr. Rozpad Sovětského svazu zasadil po roce 1991 kubánskému hospodářství citelnou ránu, takže Castro slevil ze svých dogmat, ovšem jen z hospodářských a nijak výrazně.

V červenci 2006 předal Fidel Castro klíčové vládní pravomoci svému mladšímu bratrovi Raúlovi. Původně mělo jít pouze o dočasné řešení, ale v únoru 2008 Raúl získal vedoucí funkce natrvalo. Za Raúla Castra bylo přijato několik reforem s cílem povzbudit skomírající kubánskou ekonomiku, mocenský monopol komunistické strany však zůstal nedotknutelný. Výraznější oteplení však nastalo v americko-kubánských vztazích. Diplomatické styky mezi oběma zeměmi byly opětovně navázány v červenci 2015, americký prezident Barack Obama pak v březnu 2016 navštívil Kubu jako první úřadující americký prezident po 88 letech.

Fidel Castro zemřel 25. listopadu 2016 ve věku 90 let. V březnu 2018 byl novým prezidentem Kuby zvolen Miguel Díaz-Canel, ale podle opozice zemi nadále řídí Raúl Castro, který zůstal lídrem komunistické strany. Ta je stále jedinou povolenou politickou stranou na Kubě.