Polobůh Kim Ir-sen
KLDR slaví 100. narozeniny děda zakladatele
15.04.2012 15:09
Historici ho řadí po bok tyranů, jako byli Adolf Hitler, Josif Stalin či Mao Ce-tung. Obyvatelé Severní Koreje ale i osmnáct let po jeho smrti žijí v přesvědčení, že jejich "věčný vůdce" Kim Ir-sen byl polobůh, jemuž vděčí za život ve vzkvétající zemi. Přitom především Kimovou "zásluhou" patří Korejská lidově demokratická republika k nejzoufalejším a nejizolovanějším místům na světě.
Kim Ir-sen, jeden z nejdéle vládnoucích diktátorů na světě, vedl KLDR pevnou rukou bezmála půlstoletí (1948-1994) a za tu dobu měl na svědomí miliony lidských životů. Současně kolem sebe vytvořil kult osobnosti, který nemá obdoby nikde ve světě: nemohou mu konkurovat ani Číňané s uctívaným Maem. Kimova pojednání a portréty nesmějí chybět v žádné domácnosti, na žádném veřejném prostranství.
Generacím Severokorejců je také odmalička sugerováno, že Kim zvítězil nad japonskými okupanty, vyhrál korejskou válku a jedině jemu všichni vděčí za život ve vzkvétající zemi.
Jen málokdo z bezmála 25 milionů obyvatel KLDR ale ví, že Kim Ir-sen posloužil Stalinovi jako nastrčená figura ve vysoké mocenské hře, že on rozpoutal válku na Korejském poloostrově, a připravil tak o život více než tři miliony lidí, a že právě jejich opěvovaný vůdce byl strůjcem orwellovské reality poznamenané hladem, strachem, represemi a převýchovnými tábory.
Když Kim Ir-sen 8. července 1994 v 82 letech zemřel, přišly se jeho památce poklonit miliony Severokorejců. A davy jich dodnes proudí i k jeho tělu v mauzoleu v metropoli Pchongjangu. Mezi lidmi, kteří hystericky bili hlavou před nesčetnými Kim Ir-senovými pomníky, nechyběli ani ti, jimž poslal tento tyran někoho z rodiny do vyhnanství nebo koncentračního tábora. Tam skončily statisíce lidí, nepřátel režimu, kterých se Kim při upevňování moci postupně zbavil.
Kim Song-džu, jak zní původní Kim Ir-senovo jméno, se narodil v malé vesnici Mangjongde poblíž Pchjongjangu 15. dubna 1912, v den, kdy se na druhém konci světa potopil Titanic. Jeho rodiče byli prostí dělníci, kteří se v roce 1924 rozhodli emigrovat z anektované Koreje do nedalekého Mandžuska. Prvních třicet let Kimova života je ale jinak zahaleno rouškou tajemství a obecně známá je verze oficiální severokorejské propagandy.
Jisté je, že se v exilu zapojil do komunistické činnosti. Od roku 1941 působil na území SSSR, konkrétně v Chabarovském kraji, kde prošel politickým a vojenským školením a v srpnu 1945 napochodoval v čele partyzánského oddílu s Rudou armádou do osvobozeného Pchjongjangu.
Kim byl jedním ze spoluzakladatelů komunistické Korejské strany práce, v níž postupně dosáhl nejvyšších funkcí. V roce 1948 odmítl celokorejské svobodné volby do Národního shromáždění pod dohledem OSN a místo toho nechal na severu poloostrova uspořádat volby s jednotnou kandidátkou, po nichž následovalo vyhlášení KLDR.
Vpádem vojsk KLDR do Korejské republiky v červnu 1950 inicioval tři roky trvající korejskou válku. Po definitivním rozdělení Koreje na dva státy byl jmenován do nejvyšších stranických, vládních a vojenských funkcí: do roku 1972 byl předsedou vlády, poté se ujal nové funkce prezidenta republiky a stal se též předsedou Ústředního lidového výboru. Pod jeho vedením se KLDR stala uzavřenou společností, o níž se svět dozvídal jen velmi protikladné zprávy.
Režim, který Kim vybudoval, se zevnitř opíral o věrnost privilegované a mocné byrokracie, o donašečství a armádu, která svou početní silou měla překonat technologickou převahu nepřátel. Státní ideologii postavil na takzvané ideji čučche, která by se dala shrnout pod heslem "spoléhejme na vlastní síly". Jeho kolektivizační socialistická politika však Severní Koreji přinesla jen hospodářský rozvrat a bídu a utrpení v podobě několika hladomorů.
V zahraniční politice se Kim, který v letech 1956 a 1984 navštívil Československo, střídavě opíral o přízeň komunistů v Pekingu a Moskvě. Existenci severokorejského jaderného programu ale do posledních dnů svého života popíral.
První test jaderné bomby provedla KLDR až dva roky po Kimově smrti 9. října 2006, to už v čele země stál Kimův nejstarší syn z prvního manželství - Kim Čong-il. Současný vůdce země Kim Čong-un, který si po nedávné smrti svého otce upevňuje pozici ve státě, zdědil po dědečkovi kromě země i fyzickou podobu.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.