Kruté živobytí
Osudy manželek mužů z IS: soud v kleci a doživotí, když mají štěstí

V průměru deset minut trvají procesy vedené v Iráku a severní Sýrii se ženami, které přijely ze západních zemí, aby se připojily ke svým mužům z Islámského státu (IS), bojujícím na Blízkém východě. Jejich původní země o ně teď nemají zájem a verdiktem je často smrt. Ženy jsou přiváženy ze záchytných táborů před tři soudce. Řízení spočívá z potvrzení identity a dotazu ohledně viny. Nečte se obvinění, v sále nejsou zástupci zemí, z nichž ženy pocházejí. Obhájce čeká venku a přiznává, že detaily o své klientce nezná, napsal o procesech vedených proti manželkám členů IS izraelský server Ynet.

V místnosti je pouze žena zavřená v kleci, tři soudci a několik strážců. Má-li dotyčná štěstí, dostane doživotí, většinou ale padá rozsudek smrti, který má být vykonán okamžitě.

Odhaduje se, že k IS se připojilo 4500 cizinek. Nyní, když IS přišel o většinu svého území, se všichni chtějí těchto manželek zbavit, zejména panuje-li podezření, že to byly aktivní bojovnice.

Turecko poslalo do Iráku vlastní vyšetřovatele s úkolem dostat ženy IS k soudu a zajistit co nejpřísnější trest. Británie, Francie a Filipíny předem vzkázaly, aby úřady nepředvolávaly k procesům jejich zástupce. "Nemáme zájem se toho účastnit a nepřijmeme je zpět," sdělují tyto státy. Rusko "zvažuje, kolika z těchto žen umožní návrat". V Británii padl návrh zbavit tyto ženy občanství a procesů si nevšímat. Francie je ochotná přijmout pouze určitý počet dětí z těchto svazků, hlavně dívky, ale určitě ne matky.

V Tall Afaru na severu Iráku kurdští pešmergové loni zadrželi 1500 žen a dětí z IS. Byly převezeny do Bagdádu, děti bez rodičů byly poslány do sirotčinců. Ženy nemají dokumenty a nelze je poslat jinam, chlapci jsou propuštěni, jenom když mají příbuzné, kteří si je chtějí vzít. Některé ženy a mladí hoši trvají na doktríně prosazované IS, protože s ničím jiným se v minulých letech nesetkali.

Život pro děti, které nikdo nechce

Typický je případ Nuh Suwaidiové. Odjela z Kolína nad Rýnem s manželem Mahmoudem do Iráku, odkud se přesunuli "za prací" do Sýrie. Je jí 24 let, má tři děti a nyní čeká na proces v přeplněném táboře v Sýrii. Suwaidiová říká, že v Iráku je ubytovali někde na jihu, neví ani kde. Pušku vzala do ruky z nudy, manžel nadlouho odjížděl pryč. Bojí se trestu smrti, IS publikoval snímky zachycující ji při výcviku na střelnici. První dítě měla po roce a těhotná s druhým se vydala do Sýrie. Podmínky byly čím dál horší, žili ve stanech. "Měli jsme málo jídla, ubohé vybavení, mou jedinou prací bylo starat se o děti. Manžel přijížděl zřídka a nebyl nadšený, že jsem znovu otěhotněla," vypráví žena.

Pak jí sousedé řekli, že je její muž je po smrti. Začala shánět pas, aby se mohla vrátit do Německa. Neměla ale peníze na letenku. "Místo toho jsem se dostala s dětmi do tábora v Sýrii. Nevím, jak dlouho budu žít pro své děti," říká žena.

A děti, to je problém. "Narodily se a byly vychovány v těžkých podmínkách bez her, bez úsměvů, obklopeny muži-vrahy a s matkou, která se musela k těm mužům připojit. Co se od takových dětí dá čekat? Nemají jasnou identitu ani budoucnost. Nevíme, co z terorismu svých otců vstřebaly. Všichni se jich chtějí zbavit," říká psycholožka Wasal Nassifová, která s těmito rodinami pracuje v Evropě.

V táborech IS vždy chlapci a manželky prošli školou a hoši ve věku deseti až 12 let museli absolvovat bojový výcvik. Dívky se po čtyřleté výuce vracely k matkám, aby se naučily, jak se chovat k bojovníkům. "Buď hodná a poslušná, nehádej se se svým manželem-bojovníkem. Dopřej mu dobrý život, protože s námi nebude dlouho. Ty pak začneš znovu," zněla zásadní rada do života.

Nora Camaliová přijela do Sýrie před čtyřmi lety. Manžela si vybrala podle fotografie - toho nejhezčího ze všech. Přijel ale někdo úplně jiný a odvedl ji do rozpadlého bytu. Nora po několika týdnech otěhotněla a narodila se jí holčička, která otce viděla dvakrát, než ho zabili. K soudu v Sýrii přišla s dcerou, kterou jí pohlídala venku spoluvězeňkyně. Řekli jí, že je odsouzená na doživotí a že dcera bude poslaná do Británie, protože rodina je ochotná si ji vzít. Propukla v pláč a volala, že je nevinná. Soudci požádali stráže, aby ji odvedli a poslali dovnitř další...