Návrat do vlasti
Příběh Syřana v emigraci: odlišná kultura a nevlídné počasí

Syřan Ammár Maaráví toužil uniknout válce. V roce 2016 zaplatil převáděčům, podstoupil nebezpečnou cestu do Řecka a další vyčerpávající pouť do Německa. Teď je tento šestatřicetiletý Syřan zpět v Aleppu. Vrátil se loni v létě, v Německu trpěl depresí, steskem a zimou. A navíc "nudou, nudou, nudou," sdělil.

Je jedním z několika tisíc uprchlíků, kteří se vrátili domů. Ze Sýrie uprchlo přes pět milionů lidí. OSN ani hostitelské země zatím návrat nedoporučují, protože nepovažují Sýrii ještě za dost bezpečnou, ale letos může být navrátilců víc, protože se Sýrie stabilizuje. Tamní armáda a její spojenci mají v rukou téměř všechna velká města, Islámský stát se musel stáhnout. Důvody k návratu jsou mnohé, od stesku po poměry, v nichž uprchlíci v cizině žijí. Často nemohou pracovat, Evropa nenabízí takové podmínky, v jaké doufali. Syřané se ocitli osamoceni, v odlišné kultuře, s jazykovou bariérou a v nevlídném počasí.

Klid mnohde v Sýrii je ale často založen jenom na křehkém lokálním příměří. Mladí muži se stále bojí, že po návratu mohou být odvedeni do armády. Mnohá města jsou z velké části poničená, po Sýrii bloudí šest milionů domácích uprchlíků.

Přesný počest navrátilců lze těžko dohledat. Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky má informaci, že mezi loňským lednem a říjnem se vrátilo z okolních zemí 68 tisíc Syřanů. Podle Turecka, které přijalo přes tři miliony Syřanů, se loni z jeho strany hranice vrátilo 130 tisíc lidí.

Ne všichni přicházejí proto, že jsou připraveni. Paní Visámová prožila šest let v Jordánsku, kde její manžel pracoval ve stavebnictví. Loni ho ale Jordánsko deportovalo a jeho žena s pěti dětmi nebyla schopna v Jordánsku přežít. Pocházejí z Aleppa, ale je tam příliš draho, takže se nyní usadili na jihu v Dará. "Není tady voda, elektřina, práce. Jsme velmi unavení," uvedla žena.

Peace in Syria must be built on dignity, human rights for all Syrians, UNHCR envoy Angelina Jolie
► https://t.co/A8yJOlkl1x pic.twitter.com/Twx4i1gKdh

- UN News (@UN_News_Centre) 29. ledna 2018

Maaráví, sedící ve svém podniku na opravu pneumatik u hlavního aleppského náměstí, si nestěžuje. Město je od roku 2016 klidné. Maaráví se podobně jako mnozí jiní vydal nejprve do Turecka. Ačkoli neplavec, nastoupil do přeplněného nafukovacího člunu převáděčů a dostal se na Lesbos. A pak přes Makedonii, Srbsko, Chorvatsko, Slovinsko a Rakousko vlakem a pochody lesem dorazil do Německa. Začal se učit německy a připravovat se na zaměstnání. Německo ho živilo, obléklo a platilo mu školné. "Ve městě, kde jsem byl, nebyl žádný život, pouze pár lidí. Začnete trpět depresí, je tam zima," řekl muž. Vydržel to pouze pár měsíců a loni v červenci byl zpět.

Třináctiletý Adíb Ajúb se vydal přes moře do Řecka se svým strýcem v roce 2015. "Přežít tu cestu bylo podle mne pravděpodobnější než přežít v Aleppu," říká jeho otec Firás, který má v Aleppu cukrárnu. Do té doby by prý o odchodu ze Sýrie neuvažoval, ani kdyby mu nabízeli Evropu i Ameriku. "Začali jsme o tom uvažovat, až když tady válka všechno ničila. Kamkoli jste se hnuli, jenom střelba, rakety, granáty," vzpomíná otec. Rodina počítala s tím, že až se syn v Evropě zabydlí, budou tam jeho rodiče a sourozenci moci přijít za ním. Ale nepovedlo se a po dvou letech rodiče syna povolali zpět. Loni v září se s ním plačící matka přivítala na letišti v Damašku.

"Bylo to dobrodružství," říká Adíb sedící vedle radiátoru v bytě svých rodičů v Aleppu. V německém Reinheimu chodil do školy a hrál fotbal za místní klub. Teď hraje za jeden z nejlepších aleppských týmů. Do Evropy by znovu nejel, i kdyby měl příležitost. "Toto je naše země. V Německu lidé nejsou jako my," řekl.