Indonésie
Svědectví z kohoutích zápasů na Bali: Na zemi musí téct krev

Na ostrově Bali soptil týdny vulkán a desetitisíce obyvatel z okolí muselo být evakuováno kvůli obavám, že nastane velká erupce. Ale jen několik kilometrů od kráteru se přesto konaly kohoutí zápasy. Na tomto ostrovním ráji Indonésie se lidé zkrátka nemohou bez svého posvátného rituálu obejít, napsala agentura AFP.

Daleko od hlavních turistických lákadel ostrova se tetovaní muži shromažďují kolem malé nelegální arény pod širým nebem, kde jsou soupeřící kohouti vydrážděni do běla, než se pustí do souboje.

Zápas se koná v distriktu Karangasem nedaleko hory Agung bez ohledu na hustá oblaka kouře, které do ovzduší chrlí sopka hrozící vše v okamžiku pohřbít.

Wayan Kompyang považuje za nemožné, aby své kohouty nechal samotné v malé obci Pring Sari, která leží jen osm kilometrů od kráteru. "Musím se o ně starat, aby byli připraveni na boj, až se situace uklidní," říká. Pro některé obyvatele této vesničky jsou kohoutí zápasy často jediným zdrojem příjmu.

Came face to beak w/my 5am #Bali alarm clock. With those talons, he can crow whenever he likes! #Ubud #UWRF17 #purianyarheritage #rooster pic.twitter.com/yaAfTFV0DY

- GabiK (@abcsofnyc) 26. října 2017

"Tajen (kohoutí zápas) je silně spojen s rituálem tabuh rah v chrámech," vysvětluje Ni Made Ras Amanda Gelgel z Univerzity Udayana na Bali. "Na zem musí téci krev, aby odehnala démony. Kohoutí krev má démony uklidňovat tak, aby neobtěžovali lidi a aby se obřad mohl konat s úspěchem a bezpečně," uvádí. "Postupem doby se z toho stala zábava," dodává.

Ne všem je dáno, aby dokázali kohouty vycvičit. "Pečovat o kohouta není snadné. Musejí mít zvláštní výživu a musíte vědět, jak s nimi zacházet. Není tak jednoduché chovat dobrého bojovníka, který často vítězí a přináší peníze," dodává Gelgel.

Ve víru peří a krve

Kolem nelegálního ringu se asi stovka diváků výhradně mužského pohlaví usazuje do lavic z bambusu. Dva muži vyndávají každý svého kohouta z dřevěné klece ve tvaru zvonu, přiblíží je k sobě a zase oddálí a to opakují, dokud se kohouti nerozpálí.

Poté si oba majitelé své chráněnce vymění, aby si ověřili jejich váhu a bojeschopnost. Pokud se oba dohodnou, může kohoutí zápas začít.

Na levou nohu každého kohouta je podle staré tradice připevněna kovová ostruha dlouhá deset centimetrů. Když se začne sázet, nabírá křik mezi diváky na intenzitě. Sázky se pohybují v přepočtu od 300 do 1600 Kč. Při jednom představení se může konat nejvýše 15 zápasů.

Sotva jsou kohouti vypuštěni do arény, zuřivě spolu bojují povzbuzováni křikem diváků. Jeden ze soubojů toho dne je nezvykle dlouhý. Oslabení a zranění kohouti už nejsou schopni zápasit. Soudce konstatuje, že zápas nemá vítěze.

Kolem létá peří a teče krev. V dalších zápasech vedou rány zasazené ostruhou břitkou jako nabroušený nůž ke smrti jednoho z kohoutů nebo ukončí boj v několika sekundách.

Vítěz bere peníze i ostatky poraženého

Majitel vítěze se raduje nejen ze slávy, ale také z peněz. Získává obvykle deset procent z částky, která může dosáhnout celkem v přepočtu 44 tisíc Kč, ale také ostatky poraženého kohouta, jehož maso sní.

Sázky jsou v Indonésii nelegální, ale kohoutí zápasy, v nichž jde vždy o peníze, jsou tolerovány.

Kariéra bojových kohoutů je velmi krátká: po několika zápasech jsou ze zápasů staženi. "Pak se používají k reprodukci se slepicemi," říká Rudi, jehož bojový kohout žije doma na odpočinku, když byl několikrát těžce zraněn.

Rudi však už myslí na budoucnost: "Jeho potomci budou rovněž dobří bojovníci. Stejně jako otec," prohlašuje.