Náhorní Karabach
Třicetiletá válka v srdci Kavkazu

Náhlým vzplanutím bojů o sobě dal vědět konflikt, který už bezmála třicet let doutná mezi Armény a Ázerbájdžánci v Náhorním Karabachu. Ukazuje se, že nestabilita dnešního světa je pro něj extrémně nebezpečná a kdykoli může přerůst v regionální válku.

"Ázerbájdžán podnikl otevřený útok, vedou se boje," oznámilo druhý dubnový den arménské ministerstvo obrany. Ázerbájdžánská strana to okamžitě odmítla: "Jen jsme odpověděli na mohutné ostřelování z druhé strany." Z Náhorního Karabachu, uzavřené enklávy na ázerbájdžánském území, kde si místní Arméni založili po krvavé válce začátkem devadesátých let svoji nikým neuznanou republiku, přicházely rozporuplné zprávy. Nejčastěji o tom, jak ta či ona strana vítězí a nepřítel v panice opouští bojové pozice. Arménské internetové stránky dokonce tvrdily, že ustupující ázerbájdžánské vojáky na místě popravovaly speciální trestní oddíly. Kdyby člověk nevěděl, kolik neuvěřitelných fám v tomto konfliktu už kolovalo v jeho pestré minulosti, možná by tomu i věřil.

Když se po čtyřech dnech bojů podařilo dohodnout příměří, zněly nejhorší odhady až tři sta mrtvých, střízlivější hovořily o několika desítkách obětí. Většinou to byli bojovníci, jen několik málo civilistů, protože Karabach už v minulosti velká část obyvatel raději opustila. Když připočítáme dva sestřelené vrtulníky a deset zničených tanků, vychází z toho už docela slušný incident. Ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev a jeho arménský protějšek Serž Sarkisjan se nechávali fotografovat při návštěvě raněných vojáků v nemocnici. Padala přitom silná slova, hlavně z úst Alijeva: "Ázerbájdžánská armáda je teď silná a vojáci, kteří se tu léčí, jsou tím nejlepším důkazem."

Na karabašské frontě

Spory mezi křesťanskými Armény a muslimskými Ázerbájdžánci se táhnou hluboko do minulosti. V Náhorním Karabachu žily oba národy společně, nikdy se neměly moc v lásce, bojovaly spolu už v roce 1920, když vznikal Sovětský svaz. Vedení to vyřešilo autonomií v rámci Ázerbájdžánu, která vydržela až do konce osmdesátých let, kdy vášně opět uvolnila perestrojka sovětského vůdce Michaila Gorbačova.

Pogromy začaly na přelomu 1987 a 1988, o tři roky později vše vyvrcholilo občanskou válkou s třiceti tisíci oběťmi. Až na sedm set tisíc Ázerbájdžánců a asi tři sta tisíc Arménů pak opustilo domovy. Následky jsou patrné dodnes. Mnozí z běženců živoří bez pořádné střechy nad hlavou, města vypadají jako po vymření a Náhorní Karabach je jako celek separatistickou republikou s nejasným statusem. Uznali ji jen ti, kdo jsou na tom podobně, třeba Podněstří nebo Jižní Osetie, nikoli už ale Rusko nebo Arménie.

V květnu 1994 obě strany uzavřely příměří. Po zuby ozbrojení vojáci však zůstávají v původních frontových liniích doposud a oficiálně dosud platí válečný stav. Sice se čas od času sejdou vyjednavači nebo prezidenti Arménie a Ázerbájdžánu, jediným výsledkem bývají fráze o konstruktivním dialogu. Řádnou mírovou dohodu ještě nikdo neuzavřel, a tak se na karabašské frontě čas od času opakují ozbrojené incidenty. Bojovalo se třeba v srpnu 2014 nebo loni v prosinci.

Ankara dobývá, Moskva vyčkává

Současný střet je dosud největším od uzavření příměří v roce 1994. O mimořádnosti situace svědčí i časté přestřelky zaznamenané už několik dnů předtím. V tomto situace trochu připomíná Gruzii v srpnu roku 2008, kde válka s Ruskem začala na hranici se Severní Osetií rovněž provokacemi. Někteří západní analytici se přiklánějí k názoru, že i teď je za střetem třeba hledat ruku Moskvy. Ta je jasným arménským spojencem, Ázerbájdžán naopak udržuje těsné vazby s Ankarou a snaží se vyjednávat s Evropskou unií o dodávkách plynu a ropy.

Jeho vztahy s Ruskem byly však i dosud celkem korektní, ale kartami zamíchala válka v Sýrii a sestřelení ruského letadla tureckými stíhačkami. Osa Turecko-Rusko je najednou mimořádně napjatá. "Největší výbušný potenciál má v tomto případě nikoli Turecko, ale právě Ázerbájdžán a Náhorní Karabach," říká Ariel Cohen z prestižního amerického think tanku Atlantická rada. Za drátky podle něj čile tahá Kreml, který podněcuje Arménii, aby prostřednictvím války v Karabachu škádlila vládu v Ankaře. "Spousta lidí si tu hraje se sirkami. A v situaci, kdy máme zamrzlý karabašský konflikt a napětím mezi Ruskem a Tureckem, občas propukne požár," komentuje to Justin Burke, hlavní editor webu EurasiaNet.org. specializovaného na Kavkaz a Střední Asii.

* Jak se k Náhornímu Karabachu staví Moskva a jak Ankara? Odráží se tu nejnovější roztržka mezi oběma zeměmi?

* Může doutnající konflikt přerůst do většího, regionálního střetu?

* Existuje mezi Armény a Ázerbájdžánci možnost usmíření?

Odpovědi na tyto otázky a celý text článku najdete v nejnovějším čísle časopisu Týden, které vychází v pondělí 11. dubna 2016.