Referendum
Turecko na rozcestí. Erdoğan chce všechno

Turci v neděli rozhodnou o budoucnosti své země. A možná i Evropy. V klíčovém referendu mohou z prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana udělat téměř neomezeného vládce. To se na poslední chvíli snaží zvrátit nacionalistka s pomalovanou rukou.

Ano, či ne. Tak jednoduchá bude volba skoro šedesáti milionů tureckých voličů, zda si přejí ústavní změny a zavedení nového prezidentského systému. Stačí vložit do obálky lístek s jednoslovnou odpovědí a vhodit ji do urny.

Pokud většina Turků odpoví Ano, ještě posílí už tak výrazné pravomoci prezidenta Erdoğana a zavede téměř neomezenou vládu jednoho muže. Premiérský úřad bude zrušen, šéfem exekutivy se stane Erdoğan. Prezident bude jmenovat ministry, připravovat rozpočet, vybírat klíčové soudce, může zavést určité zákony bez souhlasu poslanců, ohlásit výjimečný stav a rozpustit parlament. Navíc by mohl technicky zůstat u moci až do roku 2029.

Tyto změny mají podle vlády Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) Turecko stabilizovat a ochránit před hrozbou terorismu a údajné snahy podvracet stát ze strany duchovního Fethullaha Gülena. Kritici Erdoğanovi vyčítají, že ke zhoršení situace přispěl on sám autoritářským vládnutím a že posílení jeho moci Turecko ještě více rozdělí.

Klíčová diaspora

Erdoğan bere referendum osobně. Důležitým cílem jeho agitace byly asi tři miliony evropských Turků, kteří se mohou referenda zúčastnit. Své hlasy začali odevzdávat před týdnem a turecký vůdce je motivoval s plamenností sobě vlastní: "Dejte vnukům národního socialismu, kteří uplatňují fašistické represe, hlasem 'Ano' patřičnou odpověď. Nedovolíme evropským fašistům, aby zranili čest a hrdost této země," burcoval.

Represemi měl na mysli zákaz vystoupení tureckých ministrů, který nedávno vydaly Nizozemsko a některá německá města. Turci žijící v evropských zemích tvoří asi pět procent oprávněných voličů a při těsném výsledku mohou rozhodnout. Podle průzkumů jsou šance vyrovnané. Zbývá asi 15 procent nerozhodnutých voličů, mezi nimiž jsou především nacionalisté.

Nacionálně činná strana, jež má vazby na neofašistické hnutí Šedí vlci, ústavní změnu podporuje, ale část partaje se odštěpila. Tváří odpadlíků se stala Meral Akşenerová, jež byla ze strany vyloučena. Teď objíždí zemi a horlivě bojuje i na Twitteru. Na ruku si namalovala tureckou vlajku, její fotografie obletěly světová média. "Je to obludnost. Každý, kdo bude mít tak velkou moc, se zblázní. Pokud bych to byla já, určitě by se to stalo," řekla Akşenerová BBC. Věří, že dokáže ovlivnit příznivce své bývalé strany, tedy asi dvanáct procent voličů. To může zvrátit výsledky referenda. Ačkoli Erdoğan brnká na vlasteneckou strunu, řada tureckých nacionalistů si prezidentský systém nepřeje.

Posílení Erdoğanovy moci by pravděpodobně mělo zdrcující dopad na zbytky politických svobod v Turecku a mohlo by v rozbouřeném regionu vyvolat další konflikty.

Potřebujeme vaše peníze

Ani kdyby Erdoğan prohrál, zcela jistě neodstoupí. Na podzim může vyhlásit předčasné volby, ty řádné připadají až na rok 2019. Pokud uspěje, může následovat další referendum. Prezident už slíbil, že přehodnotí vztahy s EU, a naznačil možnost hlasování o tom, zda Turci chtějí pokračovat v přístupových rozhovorech. Mnozí analytici však poukazují na to, že Ankara stejně do unie nechce. Za posledních dvanáct let přístupových rozhovorů bylo otevřeno 16 z 35 kapitol, uzavřena byla jediná, a to věda a výzkum.

Turecko však udělá všechno pro zachování obchodních styků. Téměř polovina jeho obchodu probíhá se zeměmi EU. Evropa zase potřebuje Turecko při řešení migrační krize. To by mohlo zabránit další eskalaci diplomatické války a zaplavení Evropy miliony utečenců ze Sýrie. Příliš despotické vládnutí ale může odradit zahraniční investory a poškodit turismus. To si Ankara rozhodně nepřeje.