Malé Srbsko bez velikého Djindjiće

Pět let po atentátu na srbského premiéra (12. března 2003) se jeho vlast stále nemůže rozhodnout, co by o něm mělo stát v učebnicích dějepisu. Zoran Djindjić však dnes chybí srbské politice více než kdy předtím. In memoriam hrdiny a hříšníka, vizionáře a quinslinga, váženého doktora věd a mafiána.

Bouřlivý život mimořádně nadaného studenta filozofie, který musel opustit Bělehradskou univerzitu kvůli kritice komunistického režimu z pozic levice, aby v Německu, jako jeden ze žáků  Jürgena Habermase, obhájil doktorskou disertaci, měl jak oslnivé, tak i  kontroverznější kapitoly.

V první polovině se Zoran Djindjić a Demokratická strana (DS), již spoluzakládal mimo jiné s Vojislavem Koštunicou, který 8. března 2008 rezignoval na úřad srbského premiéra, vznášeli na křídlech znovuzrozeného srbského nacionalismu.

Djindjić udržoval těsné kontakty s vedením bosenským Srbů, a jeho návštěva bosenského Pale v roce 1995, kde si v družném rozhovoru s Radovanem Karadžićem, později obžalovaným z válečných zločinů,  pochutnával na pečeném volovi, mu byla často vytýkána. Mnozí to však přičítali jeho vrozenému pragmatismu a touhou hledat všude spojence proti Miloševićovi, ve chvíli, kdy srbský prezident hodil bosenské Srby přes palubu a byl proto oslavován západním světem jako „garant míru na Balkáně."

Po masových bělehradských protestech na přelomu let 1996/97 proti volebním podvodům a Miloševičově režimu se Djindjić stal na krátkou dobu prvním nekomunistickým starostou Bělehradu, ale jeho hvězdná hodina nastala až v roce 2000., kdy Vojislav Koštunica porazil Miloševiće v prezidentské volbě, což po pouličních protestech vedlo ke zhroucení celé vládnoucí elity.

V té době však uzavřel pakt s ďáblem, který se mu později stal osudným. Djindjić se dohodl s Miloradem Lukovićem Legijou, nechvalně známým velitelem srbských zvláštních jednotek JSO a jedním z vůdců mafiánského klanu, na tom, že jeho muži nebudou zasahovat proti demonstrantům a nechají padnout Miloševićův režim, výměnou za pozdější nedotknutelnost. Legija byl dokonce jistou dobu oslavován jako jeden z „hrdinů 5. října", než se stal jedním z nejpronásledovanějších mužů v celé zemi.

Energický a sebevědomý Djindjić, který stál v pozadí celé Koštunicovy kampaně, se usadil do premiérského křesla. Stal se prvním nekomunistickým premiérem v Srbsku či Jugoslávii od druhé světové války.

Brzy pochopil, že jenom radikální politické a ekonomické změny mohou navždy pohřbít ostatky nacionalistické minulosti a vydláždit Srbsku cestu do Evropy. Stal se ekonomickým apoštolem, který chce dobýt svět reformami a dynamickou ekonomikou. Námitky, především z tábora Koštunicovy Demokratické strany Srbska (DSS), že vývoj jde příliš rychle kupředu, odrážel aforismem „z hlediska šneka je i želva hyperaktivní."

Proslul i prohlášením, že „není čas na spaní, žádné soboty, neděle či svátky" při ekonomické obnově Srbska, a že každému musí stačit pět až šest hodin spánku, když jde o tak vznešené cíle. Djindjić však měl mnoho nepřátel  a jeho entuziasmus rozhodně nesdílel každý.  Bez mrknutí oka poslal Miloševiće do Haagu v roce 2001, přes protesty Koštunicy, který se takřka přes noc stal jeho hlavním oponentem. Pro mnohé byl jen „zrádcem" a „kmotrem mafie".

12. března 2003. atentátník Zvezdan Jovanović zastřelil srbského premiéra a zasadil tak evropskému Srbsku ránu, ze které se dosud nevzpamatovalo. Jovanović a organizátor atentátu Legija byli zatčeni a odsouzení, ale pocit, že za vraždou stál ještě někdo jiný, stále přetrvává.

Tváři v tvář nezávislosti Kosova, Tadićově přílišné pasivitě a Koštunicově zatrpklému nacionalismu, se Djindjićova osvícená a cynická realpolitik budí nostalgii a je bohužel jen hudbou až příliš vzdálené minulosti.

Údajní pachatelé před soudem:

Soudní proces s údajnými vrahy Djindjiče byl v Bělehradě zahájen v prosinci 2003. Celkem bylo obviněno 44 osob. Proces se vlekl a v červnu 2006 byl zastřelen klíčový svědek v procesu, Zoran Vukojević. Bělehradský soud odsoudil 23. května 2007 k nejvyššímu možnému trestu 40 let vězení dva hlavní pachatele vraždy, bývalého velitele zvláštní policejní jednotky Milorada Ulemka, zvaného Legija, a jeho zástupce Zvezdana Jovanoviče. Dalších deset obviněných bylo odsouzeno k trestům od osmi do 35 let vězení.

Foto: Reuters, AP a Profimedia