"Samoradikalizace"
Osamělí zabijáci děsí Evropu, kdy se objeví v Česku?

Série útoků ve Francii a Německu z posledních týdnů děsí celou Evropu. Naposledy v úterý zabili dva ozbrojenci na severu Francie faráře a dalšího rukojmí vážně zranili. Obdobné akce jsou i noční můrou zpravodajských služeb. Útočníkům se říká osamělí vlci a zpravodajci nemají skoro žádnou šanci, že je odhalí včas.

Jedinec nebo malá skupinka radikálů se rozhodne zabíjet. Třeba ze sympatií k Islámskému státu, ale mohou být ovlivněni jinou ideologií, nebo mít jiné pohnutky - jako když se v Mnichově nechal mladý střelec inspirovat norským masovým vrahem Andersem Breivikem. Pokud se takoví "osamělí vlci" nikomu o své chystané akci nesvěří nebo nejsou třeba napojeni na nějakou teroristickou skupinu, je jen velmi malá naděje, že budou dopadeni ještě před tím, než zmáčknou spoušť či odpálí výbušninu.

"Pokud se člověk, který se sám radikalizuje, nebo třeba i skupinka dvou tří lidí nikomu nesvěří, nepromluví před přáteli, kamarády nebo někde v hospodě, pokud neudělá chybu a nezanechá stopu, není se čeho chytit a jeho případnou akci nelze prakticky předvídat," řekl on-line deníku TÝDEN.CZ někdejší zpravodajský důstojník.

Tvrdí, že nepomůže ani to, kdyby měl sledovací tým stokrát víc lidí. "Sledovat můžete dva, tři týdny, měsíc, ale ne dva, tři roky. Navíc - u zradikalizovaného jedince obvykle nebývá ani stín podezření a není důvod ho sledovat. Spolehlivá, účinná obrana by byla možná jen tehdy, pokud by polovina lidstva byla policisty a každý z nich hlídal 'svého civila'," konstatuje bývalý zpravodajec.

Tajné služby mají na svých seznamech ještě podskupinu "osamělých vlků", a tím jsou "labilní extremisté". Jsou ještě rizikovější než "vlci samotáři", u nichž přece jen existuje aspoň minimální šance, že se někde podřeknou nebo zanechají stopu. U "labilních extremistů" bývá čas mezi rozhodnutím a provedením útoku velmi krátký. Útočí bez přípravy, bez plánování, spontánně, impulsivně a ideologická motivace může být velice mělká. "Kromě příklonu k radikalismu lze u nich registrovat nevyzrálost, rozkolísanost a psychické problémy," upozornil exzpravodajec.

Česko není ostrov bez rizika

Mohou se podobné útoky, které se v uplynulých dnech objevily ve Francii a Německu a při nichž zemřely desítky lidí, vyskytnout i v Česku?

"V této chvíli nemáme od našich zdrojů v terénu ani od zahraničních partnerů nějakou horkou informaci, která by signalizovala, že České republice hrozí bezprostřední, okamžité nebezpečí. Nicméně - nejsme nějaký rajský ostrov v rozbouřeném moři. Trvá potenciální riziko, které vyplývá z toho, že jsme součástí euroatlantické civilizace i široké mezinárodní protiteroristické koalice, členy NATO a spojenci USA," řekl on-line deníku TÝDEN.CZ mluvčí Bezpečnostní informační služby Jan Šubert.

Dodal, že zpravodajští důstojníci mají pokyn, aby vnímali a nepomíjeli ani na první pohled nezajímavé, zdánlivě bezvýznamné události a informace. Pokud se spojí a vloží do vhodného kontextu, mohou mít nemalou vypovídací hodnotu.

"Varovné poznatky, že něco hrozí, že se někde něco děje, že se možná něco připravuje, přijímáme od našich zdrojů v terénu téměř každý týden. V drtivé většině jde o neurčitá, nekonkrétní varování. Nic nelze ale přehlížet a značná kapacita práce naší protiteroristické sekce je věnována prověřování - zda je zpráva pravdivá, jestli na ní něco je, nebo zda ji lze úplně vyloučit," sdělil Šubert.

Hrozba od samoradikálů

Podle informací on-line deníku TÝDEN.CZ patří mezi potenciální riziko právě takzvaná samoradikalizace, "zrození" nového "osamělého vlka", a to prostřednictvím agresivních džihádistických webů.

"Islámský stát a džihádismus se stal jakýmsi útočištěm pro některé nestabilní lidi, kteří nevědí, co se životem, a rozhodnou se vykoupit své zpackané životy tím, že zemřou ve jménu něčeho většího," citoval server Aktuálně.cz rozhovor někdejšího koordinátora amerického ministerstva zahraničí pro boj s terorismem Daniela Benjamina pro New York Times.

Islámský stát přitom už v roce 2014 vyzval své příznivce, aby se nebáli sólo akcí. A pokud se jim akce povede, radikální muslimové ho zpětně označí za svého bojovníka. V zahraničí se takzvaně samoradikalizují obvykle mladí lidé, kteří se pohybují na okraji společnosti, jsou nezaměstnaní, bez valného vzdělání, bez perspektiv. A najednou se objeví někdo, kdo jim nabídne smysl života.

Zpravodajští důstojníci sledují i aktivity české muslimské komunity. Podle informací on-line deníku TÝDEN.CZ byly sympatie k radikálním postojům zaznamenány pouze u jednotlivců. Vazby na zahraniční islamistická uskupení ale nikdo z nich neměl. Důležité je, aby mezi české muslimy nezačali ze zahraničí pronikat militanti, kteří by se pokusili českou muslimskou komunitu radikalizovat. Zatím se tak neděje," sdělil zdroj obeznámený s touto problematikou.

Návrat bojovníků ze Sýrie

Podle české zpravodajské služby představují velké riziko lidé, kteří válčili například v Sýrii, kde získali bojové zkušenosti, a teď se vrací do Evropy. "Děláme maximum, abychom věděli, pokud by takový člověk vstoupil na naše území. Je zde velké nebezpečí, že by u nás mohl podniknout teroristickou akci," řekl mluvčí Šubert.

Dodal, že zpravodajci nemají v tuto chvíli poznatky, že by bylo Česko v tomto smyslu vystaveno nějaké bezprostřední hrozbě. "Pokud máme informaci, že nějaký podezřelý člověk, který se u nás pohybuje, odjíždí nebo hodlá odcestovat, do zahraničí, vždy informujeme partnerskou zahraniční zpravodajskou službu té či oné země. A úplně stejně jednají naši zahraniční partneři směrem k nám," dodal Šubert.

Mimochodem: jen v loňském roce přijala Bezpečnostní informační služba od zahraničních partnerů více než 8100 informací, poznatků a depeší, přičemž do zahraničí směřovalo bezmála 1500 zpráv a dokumentů. Kontakty s kolegy v Evropské unii jsou prakticky každodenní.

Byly mezi zprávami i informace o Češích, kteří odjeli na vlastní pěst bojovat do zahraničí? "Pokud se někdo rozhodne odjet válčit do ciziny a nikomu o tom neřekne, není způsob, jak to zjistit. A pokud je bezúhonný, není z ničeho podezřelý, neexistuje zákonný důvod, jak mu zabránit, aby opustil republiku," konstatuje mluvčí zpravodajské služby Jan Šubert.

O tom, kolik Čechů odjelo bojovat do zahraničí, třeba do zmiňované Sýrie, nechce mluvit. "Nemohu být konkrétní, nicméně nelze garantovat, že by se například v Sýrii - na té či oné straně - neangažoval ani jediný náš občan. Jsou to otazníky, kterými se intenzivně zabýváme ve spolupráci s naší rozvědkou a zahraničními partnerskými zpravodajskými službami," dodal Šubert.