Je suis Charlie
Pět let od atentátu. Ulice "Charlie Hebdo" vzpomíná na útok

Od útoku na redakci satirického časopisu Charlie Hebdo uplynulo již pět let, přesto jsou vzpomínky na tento krvavý incident stále živé. Atentát si vyžádal dvanáct obětí a deset zraněných. Do budovy redakce v Paříži tehdy krátce po jedenácté hodině vtrhli bratři Kouachiové a začali střílet z automatických zbraní. Údajně padlo kolem padesáti výstřelů. Francie reagovala vyhlášením nejvyššího bezpečnostního stupně. Dva dny nato policie útočníky obklíčila v tiskárně severně od metropole a zastřelila.

Týdeník se rozhodl připomenout toto smutné výročí speciálním vydáním nazvaným "Nové cenzury, nové diktatury?", ve kterém se věnuje svobodě projevu zejména ve spojitosti se sociálními sítěmi a také dává prostor vzpomínkám rodin a blízkých obětí.

⚫ Numéro spécial, 5 ans après : Nouvelles censures, nouvelles dictatures ?

👉 Les proches des disparus se souviennent
👉 @LaureDaussy enquête sur les sensitivity readers
👉 Richard Malka sur la liberté d'expression

➡ En kiosque demain et sur https://t.co/5SPrx5Rgmh pic.twitter.com/l5prxqRh7r

- Charlie Hebdo (@Charlie_Hebdo_) 6. ledna 2020

Při příležitosti pátého výročí vám nyní přinášíme vzpomínky očitých svědků poskytnuté serveru Franceinfo.

Záplavy květin, nekonečné zástupy policistů a hrobové ticho. Tak každoročně vypadá 7. ledna ulička Nicolase Apperta v 11. pařížském městském obvodu. Francie tento den vzpomíná na oběti útoku na satirický týdeník Charlie Hebdo, událost, na kterou reagoval celý svět. Masově užívaným sloganem Je suis Charlie (Jsem Charlie) vyjadřovali lidé solidaritu s oběťmi útoku.

Zástupy novinářů a moře květin

"Slyšel jsem rány a myslel jsem si, že jsou to petardy. Chtěl jsem se jít podívat, ale domovník mi řekl, ať z bytu nevycházím, že se dole střílí. Roztřásl jsem se," říká soused Bruno, pod jehož okny se vše odehrálo. "Bylo to nepopsatelné, lidé jako by byli duchem nepřítomni. Tehdy nám začínalo docházet, co hrozného se stalo. Záchranné služby, policie, starostka Paříže - všichni plakali," vypráví další svědkyně.

Bruno, který v ulici žije více než dvacet let, vzpomíná na následující dva měsíce, kdy místo zaplnily zástupy novinářů a moře květin. Vypráví, že v dříve poklidné ulici se tou dobou každou chvíli střídali političtí představitelé a domácí i zahraniční média.

Vyrovnání s traumatem

Mnoho svědků, ať už přímých, nebo nepřímých, tyto události traumatizovaly. "Dva dny jsem nespal a následující měsíce jsem byl nervózní pokaždé, když jsem zaslechl sirény," svěřuje se Bruno. Někteří lidé se rozhodli z města odejít a začít nový život na venkově. "Stále před sebou vidím muže, kterého se záchranáři snažili oživit," svěřuje se Karine, správkyně jedné z mála obytných budov v ulici.

"Vliv atentátu má stejný efekt jako kámen hozený do vody," vysvětluje pohotovostní lékař Patrick Pelloux, který se na místo dostal jako jeden z prvních. "Na vodě se vytvoří kola. Ta, která jsou na okraji, jsou méně výrazná, ale existují."

Na místě tragické události vzpomínka přetrvává. Kde se nacházíte, připomínají květiny, portréty obětí na domech či turisté, kteří se zde zastavují každý den, a můžete je vidět, jak si dělají selfie s kresbami.