Problémy s integrací
Podsvětí v Německu řídí rodinné klany. Migranti bez práce a škol

Neobyčejná loupež šperků v luxusním berlínském obchodním domě KaDeWe. Přepadení mezinárodního pokerového turnaje, rovněž v Berlíně. Oblasti Porúří, do nichž se téměř neodváží ani policie. Všechny tyto případy mají jedno společné: mnoho podezřelých pochází z rodinných klanů, které policie považuje za obtížně integrovatelné.

Zejména v Berlíně, Severním Porýní-Vestfálsku a Dolním Sasku jsou členové klanů podezíráni, že se podílejí na ilegální činnosti v prostředí prostituce nebo obchodu s drogami.

Z hlediska "eroze právního státu" patří k nejnebezpečnějším skupinám organizované kriminality libanonské klany, tvrdí odborový svaz německé policie (GdP). Bezpočet trestných činů se podle něj odehrává v prostředí vyhazovačů, nočních podniků a hazardu.

"Také Brémy mají zhruba deset let problémy s jedním rodinným klanem, zejména pokud jde o obchod s drogami v nemalém množství, a staví policii před velkou výzvu," říká brémský šéf GdP Jochen Kopelke.

Jak vyplývá z interní situační zprávy policejního prezidia v Duisburgu, udávají ve čtvrti Marxloh tón dvě velké libanonské rodiny. Marxloh je pověstná městská část, do jejíchž ulic se policie odvažuje pouze s posilami. Obchod s drogami, výpalné, vloupání, výtržnosti - teprve od posílení policie loni v létě se násilí v duisburských ulicích pomalu uklidňuje.

Kurdsko-libanonské klany

Na vrcholu berlínského podsvětí jsou nesporně velké arabské klany, řekl loni starosta městské části Neukölln Heinz Buschkowsky. "Určují pravidla, nejbrutálnějším způsobem je prosazují, a když to musí být, tak i zbraněmi," postěžoval si Buschkowsky.

Zločinecké klany bývají označovány jako kurdsko-libanonské klany, arabské rodiny nebo takzvaní mhallamíjští Kurdové. Do této skupiny v Německu patří podle odhadů kolem 15 tisíc lidí. Ale proč právě její příslušníky tak často vyšetřuje policie? Podle názoru expertů na islám a migraci lze tyto kriminální struktury vysvětlit jejich negativními uprchlickými zkušenostmi v uplynulých téměř sto letech.

Migrací arabskojazyčné etnické skupiny mhallamíjských Kurdů se zabýval berlínský odborník na islám Ralph Ghadban. V prvních desetiletích minulého století jich uprchly tisíce z ekonomických důvodů z vesnic v jihovýchodní části Turecka do libanonského hlavního města Bejrútu, vysvětluje Ghadban. Místo toho, aby si mohli najít práci a novou vlast, se s nimi jednalo jako s malomocnými. Dospělí nebyli přijati do žádného zaměstnání, děti nesměly navštěvovat školy. V ghettech byli odkázáni sami na sebe, což ještě dnes vysvětluje jejich těsnou soudržnost.

Vyloučení zapříčiňuje nesnášenlivost

Když v Libanonu vypukla občanská válka, nastala druhá uprchlická vlna. Mnozí v 80. letech odešli do Německa, většina se usadila v Berlíně, Essenu a Brémách. V určitém ohledu se jejich osud opakoval. Restriktivní integrační politikou se mhallamíjští Kurdové v Německu opět cítili vyloučeni, říká Ghadban. Žádosti o azyl byly odmítány, ale kvůli často chybějícím dokladům nemohli být mhallamíjští Kurdové vyhoštěni. "Byli úmyslně vytlačeni na okraj společnosti s cílem přimět je k návratu," tvrdí Ghadban.

"Zásadním problémem byl rozšířený názor, že mnoho přistěhovalců v Německu natrvalo nezůstane," říká další expert na islám Mathias Rohe z univerzity v Erlangenu. Proto prý nebyl podniknut žádný pokus je rychle začlenit do systému. "Ti lidé místo toho hledali zastání v rodinném prostředí, a tak byly opět vybudovány známé klanové struktury s prastarými mechanismy," říká Rohe.

Ghadban dodává, že tito lidé mají nepřátelský postoj ke všemu, co je jim cizí. "Nerespektují naše zákony, nýbrž vnímají Německo jako vykořisťovatelskou zemi."

Drogy, násilí, obchod s uprchlíky

Podle vědců jsou klanovými strukturami zasaženy hlavně Berlín, Brémy, Lüneburg, Hildesheim, Essen a Duisburg.

Německá policie loni vyšetřovala v oblasti organizovaného zločinu 13 libanonských skupin. Šlo o praní špinavých peněz či násilnou kriminalitu, ale hlavně o pašování drog a obchod s omamnými látkami. Podle statistiky Německého kriminálního úřadu (BKA) se libanonské skupiny při páchání organizovaného zločinu řadí na deváté místo, a jsou tak před Rumuny a Rusy. Dohromady přitom v Německu žije pouze 35 tisíc Libanonců, což je 0,04 procenta populace.

Nově se klany podílejí také na obchodu s uprchlíky. V Essenu policie počátkem listopadu rozbila mezinárodně působící gang převáděčů. Patnáct obviněných prý Libanoncům a Syřanům vystavovalo falešné cestovní doklady a víza. Podle vyšetřovatelů si za své služby účtovali 10 tisíc eur (270 tisíc korun) za každého člověka. Jde prý o příslušníky jednoho libanonsko-kurdského rodinného klanu z národnostní skupiny takzvaných mhallamíjských Kurdů. Policie o nich dobře ví a jsou i mediálně známí.