Luxusní lokalita
Pořídit si byteček v Hitlerově paneláku? Žádný problém

Prora na ostrově Rujána měla být podle nacistů největší zotavovnou na světě. Po roce 1990 začaly o zchátralý betonový kolos tahanice. Teď si v něm můžete koupit luxusní byt.

Největší německý ostrov neláká v lednu moc návštěvníků. Z okolního Baltského moře naskakuje mnohým husí kůže i v létě, natož v zimě. "Sassnitz, dovolená zas nic," pěli v divadle Sklep, což odráželo zklamání mnohého československého (nevděčného) turisty z prázdnin v bratrské NDR. Ti, které to táhne k jižním mořím, krásy a přednosti těch severních prostě často neumějí ocenit.

Kdysi tvořili návštěvnici z ČSSR na Rujáně (Rügen) až 15 procent z objemu těch, kteří tam přijížděli na dovolenou, dnes tu na česká jména v knihách hostů penzionů a hotelů narazíte jen ojediněle.

"V zimě tady chcípl pes," říká Günther, který toho svého živého chodí často venčit ze sousedního Binzu podél zdánlivě nekonečného Kolosu Prora, jak se tady říká asi 4,5 kilometru dlouhému komplexu šestipatrových šedých budov (dva kilometry tvoří ruiny), jež zde roku 1936 začal stavět nacistický režim. "Teď se to tu ale hodně rozhýbalo a bůhví, jestli tudy budeme se psem chodit ještě napřesrok," pokračuje Günther.

Část Prory možná bude muset obcházet a obává se, že pro privátní účely uzavřou také dlouhé části bílých pláží, podél nichž nacistické mořské lázně vyrostly.

Luxus z hnědých trosek

Úplně mrtvo ale u fýrerova rekreačního kolosu není. Herberk, nejdelší mládežnická ubytovna na světě, která v něm vznikla i za dotace z EU, má sice až do jara zavřeno, unikátní stavba ovšem láká turisty stále. A nejen ty. Už měsíce tam proudí i tisíce těch, kdo si chtějí prohlédnout vzorové, vpravdě luxusní byty, jež se v jižní části Prory, v bloku 1, začínají budovat. Chtěli byste mít svůj snový domov v někdejší zotavovně třetí říše? Proč ne...

Blok 1 koupil a přestavuje Gerd Grochowiak, podnikatel z Berlína. Na aukci za část Prory v délce 430 metrů zaplatil 2,75 milionu eur (asi 76 milionů korun).

"Rozhodl jsem se během několika minut," vzpomíná Grochowiak v TV.Berlin na chvíli, kdy stál před třemi lety poprvé před omšelým monstrem a zvažoval, jestli do toho jít. "Skvělý pocit. Takový projekt se vám naskytne jednou za život."

Rekonstrukce je náročná i proto, že jde o stavební památku, byť nacistickou. Grochowiak tvrdí, že o byty o ploše 30 až 135 metrů čtverečních je enormní zájem. A to přesto, že nejde o žádnou láci, metr čtvereční stojí v průměru 3500 eur (asi 97 tisíc Kč).

Za tuto sumu se ovšem nabízí odpovídající kvalita a exkluzivní výhled na pláž a moře. Aby byl co nejúžasnější a mohli jste se kochat i z křesla, začínají velká okna už ve výšce 60 centimetrů nad zemí. Velký rozdíl oproti jakýmsi kajutám pro dva až tři rekreanty o rozměrech 2,5 krát pět metrů, které tu stavěli nacisté!

Grochowiak ve svém bloku postaví 166 bytů a 144 hotelových apartmánů, dále konferenční část, kanceláře, fitness či bar. Celý komplex spojí 430 metrů dlouhá chodba. První nájemníci se budou moci nastěhovat v polovině roku 2016.

Rujána, kdysi místo levné a masové nacionálně-socialistické a poté už jen socialistické turistiky, se po znovusjednocení Německa postupně stala adresou lepší, luxusní dovolené. Jejím symbolem je hlavně Binz, jehož je Prora periferií. Místní si tu zažili opravdu tvrdý vpád kapitalismu včetně osobních tragédií, kdy je vyháněli z lukrativních lokalit.

V Binzu na promenádě u pláže nakonec přežili jen tři z původních majitelů domů, zatímco téměř padesát jich muselo sbalit kufry a odstěhovat se do "chrápáren", panelových domů na okraji města, když se jejich nemovitostí zmocnili bohatší přespolní.

Ostatně ani ze zotavovny Julius Fučík se v Binzu nezachovalo o mnoho více než z prastarého slovanského osídlení (6. až 12. století) na mysu Arkona na severu ostrova.

Nabírejte síly, množte se

Jakýmsi nekonečným panelákem je i Prora, která se měla stát ukázkovými mořskými lázněmi nacismu, reklamou režimu Adolfa Hitlera. Když se gigantický objekt určený pro 20 tisíc rekreantů začal roku 1936 stavět, budil uznání i v zahraničí. Architekt Clemenz Klotz získal rok poté za projekt na světové výstavě v Paříži ocenění Grand Prix.

"Celkem chtěli nacisté postavit až šestery takové lázně, což byl světový unikát," připomíná historik Joachim Wernicke, jenž v Proře vybudoval malé muzeum o jejích dějinách. Cílem bylo ideologicky i branně zocelit pracující soukmenovce.

V přidělování poukazů na rekreaci v Proře měly mít - neoficiálně - bonus mladé páry, u nichž se předpokládalo, že by mohly v pokojíku plodit nové Germány. Financí na zotavovnu měli nacisté dost, zabavili je zrušeným odborům. Proře, jež se úředně jmenovala KdF Seebad der 20000, vděčí obyvatelé Rujány i za vybudování železnice a mostu mezi pevninou a ostrovem.

KdF je zkratka říšské cestovní kanceláře Kraft durch Freude (Radostí k síle), jež nabízela dostupnou rekreaci nejširším masám. Tím zvyšovala popularitu nacistické partaje NSDAP.

Díky proslulosti Prory si v zahraničí mnozí mysleli, že už je v provozu, ale nebylo tomu tak. Už po třech letech přerušila projekt válka, takže se zde nikdo nezotavoval. Místo rekreantů se tam školila policie, přišli nešťastníci z vybombardovaných domů a uprchlíci, část hrubé stavby sloužila jako lazaret.

Po válce se tu usadila Rudá armáda, která kus Prory vyhodila do vzduchu, po ní sem narukovali vojáci NDR, kteří naopak leccos opravili a dostavěli. Pro veřejnost to bylo zakázané území. K definitivní změně došlo po roce 1992, komplex tehdy opustili poslední příslušníci vojska.

Pro Správu spolkového majetku se Prora stala balvanem, vždyť jen jeho zabezpečení stálo ročně kolem milionu eur. Co s ním? Zbořit, pronajmout, prodat?

Části komplexu se začaly různě využívat (muzea, dílny, gastronomie, ubytovny, zábava), zčásti se o ně svedl špinavý boj i za účasti politiků, střetávaly se tu různé zájmy. Většina Prory dále chátrala.

Dnes má téměř celé bizarní monstrum nové majitele. A snad ho čeká nová, lepší etapa existence. Také podnikatel Grochowiak nazval svůj projekt Nová Prora.

Chátrající pyramidy třetí říše

S dědictvím stavebních projektů, jež jsou dokladem velikášství a triumfalismu nacismu, má Německo trvale těžkou hlavu. Kolik ochrany si vůbec zaslouží? zní jedna z hlavních otázek. A kolik peněz by se mělo vydávat na jejich údržbu, renovaci či dokonce přestavbu?

Nejde vůbec o levnou záležitost, neboť projekty, o nichž vůdcův dvorní architekt Albert Speer hlásal, že vydrží stovky i tisíc let, začaly více či méně chřadnout už se zánikem třetí říše.

Z dodnes stojících architektonických počinů nacismu zmiňme alespoň Berlín a tamní Olympijský stadion, Spolkové ministerstvo financí (původně Říšské ministerstvo letectví) či letiště Tempelhof. Dále třeba gigantické výmarské Gauforum, z jehož části se nedávno stal Shopping Mall.

Vedle Prory na Rujáně je dnes největším uzavřeným architektonickým dědictvím nacismu Reichsparteitagsgelände, areál říšských stranických sjezdů v Norimberku. Hitler ho označoval za nejněmečtější z německých měst. K tamní slavné Zeppelinově tribuně, na které vůdce řečnil, jezdí miliony turistů. Procházet se po jejích schodech však dnes hrozí zraněním.

Areál říšských sjezdů chce norimberská radnice kompletně sanovat, starosta a socialista Ulrich Maly (SPD) mluví o potřebě 75 milionů eur (asi 2,08 miliardy Kč). Protože na to město ani stát Bavorsko nemají, hledají pomoc v Berlíně. Je vůbec morálně přiměřené vydávat na údržbu nacistických staveb tak ohromné peníze? Ano i ne, zní v diskusích.

To, co stojí, je ale každopádně součástí naši kultury, i když ve zmíněných případech nekultury, zní mimo jiné z úst německých historiků.