Přežije Lisabon přeci jen svoji smrt?

Navzdory trefné proklamaci, že Ne znamená jednoduše Ne, i kdyby se třeba český prezident Václav Klaus na hlavu postavil, irský premiér podle všeho o nadcházejícím summitu Evropské unie řekne, že se v Irsku bude někdy příští rok konat druhé referendum o lisabonské smlouvě.

Že se tak stane, si vlastně už týdny cvrlikají vrabci na střeše. Veškeré kroky irské vlády totiž vedly právě k tomuto jedinému možnému pokusu znovu protlačit v Irsku dokument reformující fungování Evropské unie.

Pro Iry je nyní klíčové to, zda vláda může napodruhé v referendu vůbec uspět.

„Je veřejným tajemstvím, že premiér Cowen oznámí druhé referendum. Jeho velký problém však je, že musí být vyhratelné. Jinak zkolabuje nejen smlouva, ale i jeho vlastní vláda," poznamenal bruselský diplomatický zdroj.

Proto se také premiér Brian Cowen snaží už týdny vyjednat více či méně kosmetické úpravy, které by upokojily obavy Irů například o jejich neutralitu v případě společné obranné politiky, o nízké daně či o konzervativní přístup k potratům. Zjevně to půjde velice snadno: připojením protokolů, podle nichž tyto oblasti nebudou smlouvou dotčeny. O pouhých protokolech se navíc nemusí hlasovat v ostatních členských zemích.

Irové pak podle všeho nepřijdou o svého komisaře, v němý vidí jako malá členská země důležitého zástupce svých zájmů.

To se měl alespoň irský premiér dozvědět během spanilé jízdy po klíčových evropských metropolích (jeho ministr pro Evropu pak navštěvoval státy menší). Naposledy byl v pátek v Paříži za francouzským prezidentem Nicholasem Sakrozym. Odcházel prý spokojen, dostalo se mu údajně ujištění, že nutné ústupky Dublin zřejmě dostane. A také to, že nebude tlačen uspořádat referendum už nyní na jaře, ač si to právě francouzská vláda moc přála.

O jarním termínu dublinská vláda nechce ani slyšet. Jaro je příliš brzo, navíc se budou konat volby do Evropského parlamentu, a tak hrozí, že kampaň bude právě a jen o lisabonské smlouvě. Nehledě na to, že symbol Irského Ne miliardář Declan Ganley rozhodně neskládá zbraně. 

Tento týden se údajně chystá oznámit vznik nové panevropské strany, která bude kandidovat právě do europarlamentu. A co hlavně, Brian Cowen je ve své zemi zoufale nepopulární. A z této pozice se mu bude voliče jen těžko přesvědčovat, aby poté, co řekli ne, řekli napodruhé raději ano.

Lisabonu také příliš nepomáhá to, že blahobytné Iry tvrdě zasáhla finanční krize, země je v recesi, obyvatelé jsou nespokojeni. Nejsem vůbec přesvědčena, že by lidé uvěřili, že právě Evropská unie, v které už jsou pětatřicet let, by je nyní měla zázračně zachránit.

Irská vláda proto vedle diskuzí s politiky ostatních členů EU paralelně studuje náladu lidí. Je jí jasné, že za tři čtyři měsíce by sotva mohla počítat s pozitivním výsledkem, ač některé průzkumy naznačují menší obrat ve veřejném mínění.

Co je jisté, že za rok touto dobou budeme vědět, zda lisabonská smlouva nakonec přežila, či nikoli. Už teď by se však mělo mluvit o tom, co v případě, že i napodruhé v Irsku převládne pocit, že dokument nepotřebují či že jim škodí. Jak by se tak asi nazývala nastalá situace, když se po prvním Ne vyčerpaly termínu typu hluboká krize existence EU?

Foto: YFG, The Korea Times, AP a Profimedia