Muslim islamistům
Primátor: Táhněte k čertu, když vám to tu nevoní!

Zatímco politici i média v celém západním světě se krotí a neopomínají zdůrazňovat, že teroristické útoky v Paříži nemají nic společného s pokojným muslimským vyznáním, rotterdamský primátor Ahmed Aboutaleb (53) se do svých souvěrců opřel bez servítek.

"Když vám nejde pod nos, že si humoristé dělají časopis, tak táhněte k čertu!," vyzval Aboutaleb radiální muslimy v televizním vysílání po středečních útocích v redakci Charlie Hebdo. "Proboha, sbalte si svých pět švestek a jděte. Možná je na světě nějaké jiné místo, kde si přijdete na své. Zmizte, pokud se vám v Nizozemí nelíbí. Zabíjet nevinné novináře, to je opovrženíhodné," neskrýval své rozhořčení politik.

Taková slova jsou i přes pařížskou tragédii v obecném evropském diskurzu ojedinělá, nevyjít z úst muslima by přitom byla považována hrubě za hranou tolerance a snášenlivosti. Právě v zájmu zachování dobrých vztahů mezi oběma náboženskými a kulturními komunitami se však muslim Ahmed Aboutaleb, který do Nizozemí přišel v patnácti letech z Maroka, hlasitě zasazuje o to, aby pokojná muslimská obec přestala mlčet.

V milionových demonstracích, které prošly Paříží, totiž mnozí zúčastnění marně hledali viditelné známky spoluúčasti ze strany šestimilionové francouzské muslimské komunity. Oficiální představitelé muslimské obce se sice od atentátu distancovali, ale hlas muslimského lidu je v tom nikterak významně nepodpořil. Po francouzských sociálních sítích naopak během celého víkendu kolokovaly sdílené tweety údajných reakcí muslimů, které vyvraždění redakce satirického časopisu označovaly zdviženým palcem a komentářem v duchu "mají, co si zasloužili".

Rozhořčeným Francouzům ať už kteréhokoliv vyznání by přitom spíše plastrem na duši byla sdílená podpora, jaká se například na podzim objevila v Británii. Tam ve videoklipu různí muslimové drží v ruce nápis s tweedovým křížkem a heslem Not In My Name (Ne pod mým jménem), v němž se různí britští muslimové distancují od vražedných praktik Islámského státu.

Zatímco mnozí z řad muslimů i nemuslimů mají za to, že je nespravedlivé požadovat, aby se pokojní občané muslimského vyznání hromadně distancovali od teroristických aktů, s nimiž je pofiderně pojí jen společná víra, Ahmed Aboutaleb naopak trvá na tom, že evropští muslimové by konečně měli vyjít do ulic. Ačkoliv neviní své řadové souvěrce z toho, co se stalo, patnáct milionů Nizozemců má podle něj právem strach ze svých sousedů, a mlčící masa muslimů by proto měla rázně manifestovat své postoje.

"To máte jako když někde hoří, lidé se na to koukají a říkají si, já jsem to nezapálil, já s tím nemám nic společného. A já říkám, vy jste to nezapálili, ale můžete pomoci hasit. I malými kyblíčky můžete pomoci hasit ten velký požár," apeloval Aboutaleb už na podzim v televizní debatě veřejnoprávní stanice VARA v reakci na sérii vražd evropských a amerických občanů v Islámském státě, viz ZDE.

Počet džihádských bojovníků z řad rodilých či naturalizovaných Nizozemců podle informací tamních tajných služeb nestále stoupá. Na podzim byly jejich počty odhadovány na 140, 14 z nich si do Islámského státu jelo pro smrt. Se stejnou realitou se potýká i sousední Belgie, jejíž bezpečnostní složky monitorují pohyb až tří set vlastních občanů ve službách islámského teroru.

"Proporčně je naše země dokonce jedním z největších dodavatelů džihádských bojovníků, a ve vládním prohlášení vlámské vlády je jejich radikalizaci věnována jedna jediná věta!" varovali v belgickém časopise Knack poslanci Veli Yüksel a Ward Kennes ještě na konci loňského roku, těsně před pařížským atentátem. I když vlámská ministryně pro imigraci Liesbeth Homansová nedávno uvolnila necelých 155 tisíc euro (více než 4 miliony korun) na opatření, která mají zabránit další radikalizaci nezakořeněných mladých muslimů, podle Yüksela a Kennese je to jako "vytírání podlahy pod tekoucím kohoutkem".

Nasnadě však podle nich není řešení à la Ahmed Aboutaleb, který vyzval své nespokojené souvěrce, aby odevzdali nizozemské pasy a odešli žít jinam. "Musíme odstranit to podhoubí, musíme těm mladým lidem dát perspektivu, šanci na vzdělání, na zaměstnání. Společnost, která se ke svým mladým otočí zády a která zpochybňuje jejich hodnoty a normy, by se měla zamyslet nad hlubšími důvody takového odmítání," uvedli oba politici v belgickém tisku.