Reakce
Pryč s angličtinou! žádají Němci po brexitu

Fakt, že se Britové v referendu rozhodli pro vystoupení Velké Británie z Evropské unie, může mít nečekané důsledky i v oblasti jazykové komunikace. Některé vlivné německé organizace, snažící se dlouhodobě zvýšit prestiž němčiny, totiž už dnes žádají, aby angličtina přestala být v EU protěžovaným jazykem a její roli převzala právě němčina.

Důvod je jednoduchý. Po vystoupení Británie z EU zůstanou v EU pouze dva státy, Irsko a Malta, v nichž se jako oficiální jazyk používá angličtina. Protože ale v obou těchto zemích žije dohromady jen něco přes pět milionů lidí, došlo by po brexitu k paradoxní situaci. Hlavním jazykem EU byl jazyk, který jako mateřskou řeč používá v unii dvakrát méně lidí než třeba češtinu.

"Proto požadujeme, aby Evropská unie naopak posílila status němčiny, kterou dnes mluví doma přes 90 milionů obyvatel EU. Po vystoupení Británie už není žádný důvod k tomu, aby byla angličtina protěžována právě na úkor německého jazyka," napsal německý časopis Deutsche Sprachwelt, který se snaží bránit němčinu před cizími vlivy a udržovat německou jazykovou tradici. V Německu má přes 80 tisíc pravidelných čtenářů.

Podle Deutsche Sprachwelt by po dokončení brexitu měla právě němčina, s níž se mluví v Německu, Rakousku, ale také Lucembursku a jižním Tyrolsku, převzít úlohu hlavního komunikačního jazyka v EU. Německý jazyk sice patří společně s angličtinou a francouzštinou ke třem "pracovním" jazykům unie, do nichž se překládají důležité dokumenty, podle německých jazykových patriotů se tak ale neděje zdaleka ve všech případech. "Třeba dokumentace, týkající se zahraniční a bezpečnostní politiky EU, jsou překládány prakticky jenom do angličtiny," stěžuje si Deutsche Sprachwelt.

V angličtině se také nejčastěji komunikuje na oficiálních jednáních Evropské komise, angličtina je zkrátka v Bruselu všudypřítomná. A mnoha Němcům se to už dlouho nelíbí. Jsou přesvědčeni o tom, že vzhledem k hospodářské síle Německa a tomu, že země je největším přispěvatelem do unijního rozpočtu, by si jejich jazyk zasloužil větší úctu. Snaha zvýšit prestiž němčiny na evropské půdě proto není nijak nová, Brexit dal ale "ochráncům" německého jazyka do rukou mocnou zbraň.

"Po odchodu Británie by měly být povinně všechny dokumenty EU v němčině. Žádáme německou spolkovou vládu, aby prosadila silnější roli německého jazyka v unii," píše Deutsche Sprachwelt. Výzva časopisu se mezi mnoha Němci setkala se silným ohlasem a byla citována i v řadě jiných médií.

Z evropských politiků se však k výzvě zatím nikdo nevyjádřil, otázku případných změn v oblasti "pracovních" jazyků žádný politik nenadnesl. A není divu. "Pokud by němčina v EU získala silnější postavení, mohlo by to ohrozit i pozici francouzštiny. A to by Francouzi nesli velmi nelibě," řekl Týdnu jeden z úředníků Evropské komise, který si ale přeje zůstat v anonymitě. Spekulovat o důsledcích Brexitu totiž podle něj úředníci nemohou.

Obecně se ale předpokládá, že angličtina svou pozici hlavního komunikačního jazyka EU neztratí ani poté, co Británie odejde z unie. Jedna věc jsou totiž úřední rozhodnutí a druhá pozice angličtiny jako hlavního světového jazyka i mimo Evropu. I Mahátma Gándhí, bojovník za nezávislost Indie, chtěl údajně moc anglického jazyka omezit. "S koncem britské nadvlády bude muset zmizet i angličtina," napsal Gándhí v době bije proti kolonialismu. Takřka sedmdesát let po vyhlášení nezávislosti se ale v Indii stále mluví anglicky prakticky se stejnou intenzitou jako pod britskou nadvládou.