Před 25 lety
"Romeo a Julie" ze Sarajeva. Příběh, který obletěl svět
17.05.2018 20:17
Občanská válka v Bosně a Hercegovině, nejkrvavější konflikt v Evropě od porážky nacismu, přinesla několik příběhů, které ani po čtvrtstoletí nepřestávají dojímat. Jedním z nich je osud mladého sarajevského páru, Srba Boška Brkiče a Muslimky Admiry Ismičové, kteří zahynuli 19. května 1993 v okamžiku, kdy se snažili uniknout z obleženého Sarajeva. Jejich životy ukončily kulky odstřelovače - a dodnes se neví, od které z bojujících stran přilétly.
"Nebyli ze stejného plémě/ani neměli stejného boha/ale žili jeden pro druhého/a snili o tom vzít roha...," zpívá sarajevská kapela Zabranjeno pušenje v písničce Boško i Admira, ve které složila hold lásce, jež se odmítla pokořit před válkou. "Žádná Julie, žádný Romeo/nemilovali tolik druhého/a nikdo už nikdy nebude...," pokračuje text, připomínající příběh dvou mladých lidí, kteří se poznali jako šestnáctiletí v olympijském roce 1984 a dalších devět let tvořili nerozlučný pár.
A nikdo neřešil jejich rozdílný původ nebo snad náboženství, jak to v předválečném Sarajevu bylo naprosto běžné. "Admiru jsem vůbec nevnímala jako muslimku, viděla jsem v ní přítelkyni mého syna, kterou z celého srdce miloval a kterou jsme měla ráda i já," vzpomínala Radmila Brkičová před pár lety na Boškovu partnerku, kvůli níž odmítl odejít z obklíčeného Sarajeva. Město už předtím opustili jeho matka i bratr, kteří našli bezpečné útočiště v Srbsku.
Boje v Bosně
Boje se v Bosně rozhořely na jaře 1992 a Boško s Admirou celý následující rok sdíleli osud obyvatel Sarajeva, odříznutého od světa srbskými jednotkami. "Rozdělit nás může jen kulka," říkala prý Admira, která se nakonec v květnu 1993 odhodlala opustit rodiče a utéct se svým přítelem pryč od války, za normálním životem. "Plánovali odejít do Bělehradu, tam se vzít a pak zkusit najít štěstí někde ve světě," vyprávěla se slzami v očích Radmila Brkičová novinářům.
Přes přátele se jim podařilo dohodnout, že budou moci přejít přes frontovou linii do Srby ovládané části Sarajeva a pak pokračovat dál. V to aspoň doufali - osud ale rozhodl jinak. A vybral si k tomu místo, kde 5. dubna 1992 zahynuly první dvě oběti téměř čtyřletého obléhání Sarajeva. Účastnice pokojné demonstrace proti násilí Suadu Dilberovičovou a Olgu Sučičovou tehdy na mostu Vrbanja, který se klene přes řeku Miljacku blízko centra města, zasáhly kulky odstřelovačů.
Snímek v okamžiku smrti
Podobné, jaké polovině v května 1993 zabily Boška a Admiru, kterým nepomohla ani dohoda o bezpečném odchodu. "Vykoukl jsem z okna a uviděl dívku a mladíka, kteří běželi po vzdálenější straně mostu. Než jsem ale vytáhl foťák, bylo už pozdě, oba už zasáhly výstřely," vzpomínal americký reportér Mark Milstein, který tehdy vyfotil ikonický snímek páru objímajícího se i v okamžiku smrti. První kulka podle svědků trefila a na místě zabila Boška, druhá pak těžce zranila Admiru.
Dívka se ještě z posledních sil doplazila ke svému příteli, pak zemřela i ona. Těla obou obětí zůstala na mostě ještě celý týden, bojující strany se totiž nemohly dohodnout, kdo by se měl o mrtvé postarat - a jednotky OSN se do věci odmítaly míchat. Až osmou noc po smrti je muslimští zajatci Srbů přenesli na srbskou stranu, kde obě těla dočasně pochovali. V té době se už po celém světě šířil příběh o lásce "sarajevského Romea a Julie", který napsal americký novinář Kurt Schork.
Boškova matka ale z tohoto přirovnání dodnes není příliš šťastná. "Naše rodiny přece proti jejich lásce vůbec nic neměly," říká žena, která po válce - po dohodě s Admiřinými rodiči - nechala svého syna pohřbít po boku jeho osudové lásky. Dodnes přitom neví, kdo oba mladé milence zabil. Původně se předpokládalo, že výstřely přišly ze srbské strany, před několika lety se ale objevilo nepotvrzené svědectví o tom, že kulky vypálil příslušník muslimské zvláštní jednotky.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.