Rok po zvolení se kouzlo obklopující Nicolase Sarkozyho rozplynulo a nový francouzský prezident vykazuje v průzkumech dokonce horší výsledky, než jaké měl po prvním roce v Elysejském paláci kterýkoli jeho předchůdce od roku 1958. Pro politika, který postavil svou prezidentskou kariéru na heslu "zlomu", rozchodu s neúspěšným kurzem jeho předchůdců, je to trpká pilulka.
Zatím nerezignoval. Je sice připraven změnit styl, ale ne obsah své politiky.
Loni 6. května pro něho v rozhodujícím druhém kole voleb hlasovalo přes 53 procent Francouzů. Dnes se procento nespokojených s jeho politikou pohybuje od 60 do 74. I Jacques Chirac, jehož protipólem Sarkozy chtěl a chce být, sklízel po prvním roce lepší známky.
Po prvním období "hájení" převládl u Francouzů pocit anebo jistota, že výsledky Sarkozyho vládnutí nejsou na výši slibů, kterými v kampani hýřil.
Hlavně se to týká jeho opakovaných slibů, že zvýší koupěschopnost, kterou dnes Francouzi pociťují jako svůj hlavní problém. Hospodářský růst se nezrychlil. Snižování nezaměstnanosti se do jisté míry zadrhlo.
Opozice poukazuje na to, že jeho reformy jsou jen ve prospěch majetných a že výsledkem jeho hesla "pracovat víc a vydělat si víc" je "pracovat víc a vydělat si méně". Části pravice vadí zase údajná polovičatost některých reforem.
Část nezdarů padá na vrub prudkého zhoršení mezinárodního kontextu. Důsledkům exploze cen surovin a krize na finančních trzích by neunikla žádná vláda. Sarkozy to také ve svém posledním televizním rozhovoru neopomněl zdůraznit.
To jsou Francouzi ochotni připustit. Ale "to nevěděl dřív?" ozývalo se poté, co přiznal, že "pokladna je prázdná". Sarkozy byl poměrně nedávno také ministrem financí a hospodářství a tady se mu prostě vyčítá nereálnost jeho slibů.
Ne všechny zůstaly nesplněny. Byly například přijaty zákony odstraňující zdanění přesčasů a penzijní privilegia některých kategorií, posilující povinnosti stávkujících dopraváků, zákony reformující vysoké školy a zpřísňující podmínky přistěhovalectví.
Byl reformován i soudní systém a s novým školním rokem vstoupí v platnost i školská reforma. Problém je, že Francouzi nemají pocit, že by se díky tomu jejich situace zlepšila.
Sarkozy mnohé z nich podráždil také velkým exponováním svého soukromí, vystupováním, které podle nich není na výši jeho funkce, a příliš osobním způsobem výkonu moci.
I když to vzhledem k jeho předchozím postojům nebylo žádné překvapení, kontroverze způsobil i jeho jasný příklon ke Spojeným státům v zahraniční politice.
Rok po jeho nástupu se zdá, že prezident je připraven změnit ne sice podstatu - reformy jsou nezbytné, jinak Francii ujede vlak, říká zhruba - ale formu. Jeho poslední televizní rozhovor charakterizovala změna tónu směrem k větší skromnosti, ochota přiznat chyby.
Sarkozy už také přestal s hyperaktivností svých prvních měsíců, která nevedla k odpovídajícím výsledkům a byla snadným terčem karikatur, a víc se vpravil do "prezidentského kabátu". Někteří domácí komentátoři to přičítají vlivu jeho nové ženy, bývalé modelky a později zpěvačky Carly Bruniové.
Francouzský tisk se shoduje, že Sarkozyho cesta k opětnému získání Francouzů si vyžádá hodně času.
Jeho štěstím je, že tento čas má a že opozice se ani rok po jeho zvolení nedokázala vzchopit k nějakému výraznému tlaku.
Socialisté zůstávají ponořeni do svých vnitřních sporů, komunisté jsou slabí, levice jako celek je roztříštěná, střed se mu podařilo rozdělit a krajní pravici aspoň pro tuto chvíli neutralizovat.
Do konce mandátu a do pravděpodobného boje o nový mu zbývají ještě čtyři roky. Podle nejnovějšího průzkumu si ale 55 procent Francouzů nepřeje, aby o nový mandát usiloval.
Foto: AP a Reuters
